Politické hnutí Občané městu, město občanům se řadí k těm, kteří tlak na změny v oné době považovali, a také nyní považuje za žádoucí.
Za jednu z těch zásadních vnímáme takové prohlubování demokracie, resp. demokratických procesů, v nichž občan nebude pouze jakýmsi přívažkem změn, ale jeho aktivním činitelem, nebude uskutečňovat jen účelové záměry politiků a politických stran, ale bude vytvářet a podílet se na alternativních variantách vývoje, který v prvé řadě nepovede k uzurpaci moci určitých mocenských nebo mocensky závislých politických anebo ekonomických skupin, které z občana učiní pouhého vazala iluzí, nikoliv žádoucích změn.

Listopad 1989 nepovažujeme za výsledek konspirativních teorií o spiknutí dovnitř anebo vně tehdejšího společenského upořádání, zradu Gorbačova apod., ale jako objektivní proces, k jehož další kvalitě vývoje mohlo, ale jistě nemuselo dojít, pokud by byla vůle zejména ze strany tehdejších vládnoucích stranických komunistických elit ke změnám, s nimiž by otevřeně seznámily občany. Kredit tehdejšího režimu se vyčerpal ekonomicky, politicky i morálně. Omylem bylo, a další vývoj to jen potvrzoval, že i tehdy tzv. opoziční struktury vůči reálnému socialismu připustily pouze jednu z možných cest vývoje, jíž se ukázala „privatizace“ celé společnosti úzkými spojeními tehdejších státně byrokratických struktur. Řada z nich mezitím stihla předat moc a vliv těm současným, které vystupují nikoliv jako autority, ale spíše jako budoucí autoritáři disponující mocí nikoliv z pohledu přirozeného společenského uvědomění, ale vzhledem k síle svého ekonomického a politického postavení. Někteří z nich nám dokonce vládnou a jsou nám dávány za vzor úspěchu! To je jeden z paradoxů polistopadového vývoje. Rizikem tohoto aspektu vývoje je mj. to, že moc a svůj vliv tyto skupiny nebo jednotlivci opírají o hluboký propad důvěry občanů v demokracii a změny, jež se musejí odvíjet především od jejich vlastní občanské angažovanosti. Příznakem úpadku dnešní občanské společnosti je tendence konzumně kořistnického charakteru, který odsunul do pozadí právo, sociální akcentaci, morální a lidskoprávní aspekty.

Jsme toho názoru, že je-li společnost skutečně vyspělá, pak ji netřeba poučovat ani o lidských právech. Je ale nezbytné snažit se, aby se práva lidská, sociální, ale i ekonomické podmínky nesly v duchu vzájemné koexistence, protože při absenci kteréhokoli z nich se ve společnosti dříve nebo později začnou její rozdíly více a více vyostřovat. To ukazuje nejen historie dávná, ale i naše současnost.

Vnímáme listopad 1989 jako šanci, po níž bychom dnes opět měli sáhnout nikoliv proto, abychom se zalíbili více té či oné straně geopolitické mapy světa, ale proto, abychom vlastní vklad dokázali náležitě obhájit a dát smysl jeho pokračování. Konec konců tím znovu nastolit oprávněnost úsilí těch, kteří v listopadu 1989 usilovali o alternativu vývoje společnosti, která s demokracií nebude zápasit, ale která ji posune dál z pohledu vlastních zkušeností v úsilí o změny, na nichž však musí profitovat většina společnosti.

Výkonný výbor politického hnutí Občané městu, město občanům