Ve čtvrtek došlo k dohodě o pobrexitových vztazích mezi Británií a EU. Británie po Brexitu tahala za delší konec a byla vůči EU ve výhodnější pozici, proto se nebránila ani tzv. tvrdému Brexitu, tedy odchodu bez dohody. Naopak země EU by se dostaly do problémů, například Francie, Německo, Belgie, Holandsko a další by bez dohody s Británií utrpěly velké ekonomické ztráty a například jen v Německu je na obchodu s Británií závislých půl milionu pracovních míst, takže si dohodou s Británií v prvé řadě oddechla alespoň na chvíli EU, a plně se ukázalo, že odchod z EU je pro Británii výhodný a Británie posílila.

Nějaká dohoda se tedy dala čekat, protože nedohoda by silně poškodila především západoevropské firmy a spotřebitele. Evropskou unií původně nabízené podmínky dohody byly velmi nevýhodné pro Brity, nevýhodnější než tvrdý Brexit, takže britský premiér Boris Johnson celkem správně stál tvrdě na svém, a Brusel musel ve finále ustoupit. V tomto ohledu se nestalo nic nečekaného a popravdě, tvrdý Brexit příliš nehrozil, jelikož by to bruselisty stálo miliardy nejen ohledně cel, ale bruselistům by to spočítali také voliči u voleb.

To, v jakých finančních problémech je Evropská unie po odchodu Británie, vidíme jasně na následujícím: šestašedesáti milionová Británie byla jedním ze tří největších plátců do rozpočtu Evropské unie - a místo, aby se tedy členské příspěvky zbylých členských států do EU ekvivalentně zmenšily, protože se zmenšila Evropská unie, tak vedení EU žádá pravý opak a chce naopak platby od zbylých členských států zásadně zvýšit, jelikož odmítá ponížit přebujelý aparát, nesmyslnou agendu a EU nemá peníze.