Ostatně v podstatě přesně to řekla ve své poslední zprávě Národní rozpočtová rada, když kritizovala pomalé tempo konsolidace vládních financí, jak ho předvádí ministerstvo financí vedené Alenou Schillerovou. Mimo jiné jednoznačně říká, že existuje jediná cesta k dostatečně rychlému a dostatečně razantnímu napravení jejich stavu a že touto cestou je mix úspor a růstu daňové zátěže.

Jako člověk, který má poměrně letité zkušenosti s rozpočty od velikosti mnohosettisícového města až pod rozpočet státní musím jednoznačně říct: Nevěřte nikomu, kdo bude tvrdit, že stání finance lze napravit snížením počtu státních zaměstnanců, úsporami na provozních nákladech ministerstev a podobně. Jistě i to může přispět, ale z hlediska celkových příjmů a výdajů státu se bavíme o částkách relativně málo významných.

Daně musí vzrůst. Tečka. Je to naprostá ekonomická nutnost, kdo ji popírá, je naprosto mimo hospodářskou realitu.

Což ale znamená rozhodnout, která zátěž poroste a na koho růst dopadne, ale také kde se bude šetřit. A tato vláda to již zcela jistě neudělá – pokud ministryně financí plánuje na rok 2022 schodek 390 miliard korun (!!!), tak jediné snížení oproti letošku (500 miliard!!!) je v podstatě dáno předpokládaným ekonomickým růstem.

Takže všechno nepopulární nechá premiér Babiš a ministryně Schillerová na příští vládě. (Upozorňuji pouze a důrazně, že daňová oblast je v tomto kabinetu plně v kompetenci ANO a dodávám, že i kdyby vládě byla vyslovena nedůvěra, na tomto by se pranic nezměnilo.)

Každopádně ve sněmovních volbách půjde v této rovině o střet dvou zcela odlišných pohledů na svět, dvou protichůdných koncepcí.

První můžeme nazvat zjednodušeně pravicovou představou, ale je třeba říct, že v dnešním světě to pravo – levé dělení funguje trochu hůře než kdysi. Takže bychom mohli také říct, že jde o koncepci globalizační a korporativistickou. V České republice ji představuje především ANO Andreje Babiše a ODS.