Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, vyslechl jsem si, myslím, že už asi skoro všechny poslance s přednostním právem z opozičních stran. Takže já to asi dokončím.

Všechno, co jsem vlastně doteď slyšel, je, že opoziční strany nepodpoří prodloužení nouzového stavu, unisono všichni v podstatě by šli na ukončení nouzového stavu od neděle tohoto týdne. Já to samozřejmě beru na vědomí. Je to jejich politika, jejich rozhodnutí. Akorát jsem neslyšel, jak by postupovali oni. Co by všechno udělali, jak by to svým způsobem řešili. Nějaké nástiny tady byly, ale vždycky to bylo takové v té obecné rovině co by se mělo, jak by se mělo a co je potřeba. Já myslím, že co by se mělo, jak by se mělo a co je potřeba, ví skoro každý. Vědí to i ti chlapi v hospodě, kteří o tom diskutují, protože těch možností je vždycky hodně. Ale udělat kus toho rozhodnutí není nikdy jednoduché. A já jsem třeba to jedno rozhodnutí musel teď také dělat, když jsem musel dát nějaké doporučení svým kolegům v rámci poslaneckého klubu.

Byla zde vznesena otázka, zda je potřeba vůbec nouzový stav nebo zda můžeme postupovat podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Poměrně analyticky to popsal pan předseda Fiala, který dal výčet toho, co vláda může v nouzovém stavu a na co pak naopak ten nouzový stav už nepotřebuje. Ten výčet byl velmi dobrý. A já se zastavím u té jedné položky, která je mně nejbližší a je strašně důležitá, protože tam jsme viděli tu potřebnost toho nouzového stavu. A bylo zmíněno nasazení armády a hasičů.

Já jsem byl dnes po dlouhé době, bohužel vládě to trvalo velmi dlouho, s některými kolegy z opozičních stran, účasten jednání Ústředního krizového štábu. Takže vládě za to děkuji, že po tak dlouhé době nakonec došla k závěru, asi tuší, že nouzový stav může trvat ještě řadu měsíců a že by s námi některé věci mohli konzultovat, protože ty konzultace jsou potřeba. Takže tam, pokud si dobře pamatuji, zaznělo, že armáda byla nasazena teď v rámci nouzového stavu za ty dva měsíce v podstatě na 61 místech, jestli si to tak dobře pamatuji. Možná, že úplně ne, ale šedesátka tam určitě padla.

Mně utkvělo v paměti nasazení armády, které trvalo nebo trvá, možná ještě bude trvat, u Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy, kde armáda funguje jako řídící, popřípadě možná i další funkce už po dobu skoro dvou měsíců. A proč nám funguje? No protože Zdravotnická záchranná služba má asi větší počet výjezdů nebo jí chybí lékaři, popřípadě zdravotničtí záchranáři.

Já jsem dnes na Ústředním krizovém štábu vznesl dotaz, jak na tom jsou bezpečnostní sbory, kolik chybí lidí a jakou máme řekněme nemocnost nebo popřípadě karanténu. Ta čísla jsem bohužel zapomněl, ale jsem schopen to dát trošku z hlavy.

4,5 tisíce příslušníků Policie České republiky z nějakých důvodů není ve službě. K tomu je dalších 1,5 tisíce příslušníků, kteří jsou v karanténě nebo jsou COVID pozitivní. To znamená, chybí plus minus 6,5 tisíce policistů pro přímý výkon služby. Pan policejní prezident psal ve zprávě, že to je cca 11 - 12 %, možná větší číslo. Vězeňská služba mi napsala čísla plus minus 600 odsouzených nebo lidí vykonávajících výkon trestu nebo vazbu, kteří jsou teď v karanténě, a několik set příslušníků, 150, nějaký podstav, plus ty další věci.

Pokud vzpomínáte, minulý týden jsme tady řešili ve stavu legislativní nouze zákon, kdy jsme umožňovali, aby v případě potřeby mohla Vězeňskou službu nahradit Policie České republiky, protože už zákon o policii v § 22 říká, že v případě, že policie nezvládá, může povolat k plnění úkolů policie armádu, celníky i Vězeňskou službu. Vězeňská služba nic takového neměla, teď to má v zákoně, protože taková situace může nastat. Vězeňská služba nemůže zavřít ani jedno oddělení, ani jednu věznici, protože i tak má naplněnost více než 100 %. Jak to funguje v některých věznicích, radši ani nebudu zmiňovat, to je na jiné místo.

Takže to jsou všechno lidi, kteří jsou v té první linii, ti jsou pro mě nejdůležitější, včetně těch zdravotníků, kteří tam jsou a kteří, jak bylo několikrát zmíněno, jedou na plné obrátky, na plný výkon, jsou ještě za hranicí toho svého výkonu a jedou na doraz. Povolávali jsme studenty nebo nařizovala se práce studentům, medikům, záchranářům a studentům posledních ročníků středních škol zdravotnických oborů, několik stovek jich bylo nasazených, samozřejmě řešili jsme i ten problém, jestli je to nasazování - pan dr. Kaňkovský to zmínil, myslím, dneska - úplně optimální a jestli by se to dalo řešit jinak atd. A líbilo se mně na tom Ústředním krizovém štábu, že se hledá snaha problémy řešit a pokud možno vyřešit. A to bylo v tom jarním Ústředním krizovém štábu a probíhá to i teď v tomhle podzimním Ústředním krizovém štábu. Od toho to je ústřední krizový, aby to bylo operativní. Takže probíhá to, funguje to, ale bez těch lidí, kteří dneska posilují ty zdravotnické záchranáře, ty lidi v první linii, bez těch vojáků, hasičů, by to prostě, přiznejme si to, nešlo. Nešlo. A jestli chceme, aby přišel totální kolaps českého zdravotnictví, tak pojďme tou cestou, kterou navrhujete vy, ukončit ten nouzový stav k 24.00 této soboty.

My se snažíme chovat odpovědně a vzali jsme na vědomí data, která přišla, když došlo k rozvolnění nouzového stavu minulý týden ve čtvrtek. Nejprve jsme si mysleli, že to bude v pondělí, vláda to odsunula do čtvrtka a najednou po pěti dnech přichází nová data s novými nárůsty a najednou vidíme, že je něco špatně. Ale položme si otázku, proč je to špatně, když pan ministr zdravotnictví říká, že inkubační doba je mezi sedmi a deseti dny, to přece k tomu rozvolnění ještě nedocházelo, to ještě byl ten čtvrtý stupeň a byla ta opatření, která byla před tím čtvrtkem. To znamená, důvodem muselo být úplně něco jiného. A my víme co? Nevíme co. To znamená, my bychom měli dát prostor pro to, aby odborníci z Ministerstva zdravotnictví zjistili, co je příčinou toho nárůstu, a mohli na to nějakým způsobem reagovat. A přijmout vhodná opatření, opatření, která jsou, jak zmínil pan místopředseda Fiala, vhodná, potřebná a také přiměřená.