Je to možná tím, že významná část mladých pracovníků médií patří prostě k příznivcům této bizarní strany. A že si nepřejí další její oslabování, neboť jejich oblíbená partaj se trvale přibližuje v preferencích k pásmu nevolitelnosti. Ostatně, všechny poslední volby proběhly tak, že je zřejmé, že v tomto pásmu už Piráti dávno jsou. Není se co divit, tito odborníci na digitalizaci a na rekonstrukce mostů způsobily státu vážnou škodu. Mám na mysli např. naprosto zmrskaný projekt digitalizace stavebního řízení zajišťovaný bývalým šéfem této strany neumětelů Bartoše. Tento projekt, jak bylo nedávno konstatováno bývalými koaličními partnery ve vládě po vyhazovu ministra Bartoše, je zcela nefunkční a nepoužitelný a tudíž těch 200 až 300 milionů korun, které byly vynaloženy na jeho realizaci, jsou škodou státu. Škodou způsobenou ministrem Bartošem a jeho spolupracovníky. Předpokládám, že tuto škodu bude někdo také vymáhat a že někdo (to jest býv. ministr Bartoš) za ní ponese nejen morální, ale také trestněprávní odpovědnost. Orgány činné v trestním řízení, tak čilé v jiných případech, teď ovšem hrají mrtvého brouka.

Jsem zvědav, jak bude policie pokračovat v kauze náměstka primátora Prahy a předsedy Pirátů Hřiba, který prokázal mj. základní nerespektování pravidel právního státu. V právním státě přece nemůže kdokoliv, byť by to byl předseda Pirátů provádět činy, které jsou de facto výzvou k násilí vůči další osobě. V právním státě není přece možné brát spravedlnost do vlastních rukou. Pokud někdo projevuje názory, které se někomu nelíbí, není možné mu sekat ruce. Je zřejmé, že „slabé mozky"„ se této výzvy k násilí mohou chopit a mohou použít k vyřizování nesouladu v politických názorech násilí.

Ovšem bývalý primátor Prahy neprojevil jenom kolosální despekt k pravidlům právního státu, on také projevil, pokud jde o čs. a české dějiny, znalosti pouze v embryonálním stavu. Strana národních socialistů, jejímž členem jsem v minulosti byl, přeci nebyla žádnou stranou „nácků“, jak se Hřib domnívá, ale byla pevnou součástí naprosté většiny vládních koalic první Československé republiky. A také v krátkém demokratickém období třetí ČSR v letech 1945 – 1948 byla hlavní antikomunistickou silou ve státě. Tvrdit o straně, v jejíchž řadách byl např. Dr. Edvard Beneš či Dr. Milada Horáková, že je stranou nácků, je nejen neznalost, ale také pitomost.