Pokud by se bývalo podařilo v květnové krizi zajistit přirozené vyústění politického útoku na Andreje Babiše, například obviněním ze strany policie a státního zastupitelství za podezřelou transakci s dluhopisy Agrofertu, bylo by všechno jinak. Ale státní zastupitelství věci posoudilo tak, že je jednodušší stíhat bezvýznamné podvodníčky za bezvýznamné podvody, a tuto Babišovu transakci nechalo bez povšimnutí. To se někdy stává a sociální demokracie na vládní krizi prodělala. Nejvíce jí aplaudovali voliči z „pražské kavárny“, kteří by ji ovšem jako stranu „rohatých socialistů“ nikdy nevolili.

Již v analýzách krajských a senátních voleb na podzim minulého roku jsem upozorňoval, že jde již o třetí volby v řadě, které sociální demokracii pod vedením Sobotky trapným způsobem prohrála. Navrhoval jsem tehdy oddělení funkce premiéra od funkce předsedy strany nebo alespoň oddělení těchto dvou funkcí od pozice stranického volebního lídra.

Sobotka je v politice dlouho a v té kontroverzi s Babišem tahá za kratší stranu provazu. A upřímně, rozdíl v charismatu obou politiků, Babiše a Sobotky, a rozdíl v jejich životním příběhu, je obrovský. Život Babiše je prostě jeden úspěšný životní příběh, kterému se stranický lídr těžko může rovnat.

Sociální demokracii bohužel v posledních letech (a v posledních sedmi letech tento fenomén prostoupil i vedení ČSSD) zasáhla snaha konzervovat poměry v rámci organizací – okresních, krajských a nyní i na úrovni vedení strany.

Stranu je potřeba otevřít i široké veřejnosti

Strana může růst jen tehdy, pokud bude mít ve svém čele, ale i ve vedení krajských a okresních organizací mimořádně zajímavé osobnosti. Politicky i profesně zajímavé a podle možnosti zcela nezkompromitované. S omezeným okruhem členské základny jsou v naprosté většině okresních organizací generovány stranické kádry v zásadě kabinetně, bez potřeby účasti členské základny. Ta má sice právo zasahovat do kandidátek, ale v zásadě se tak neděje.