V případě Cosbyho by bylo rozumné alespoň posečkat na nabytí právní moci rozsudku. A pokud jde o Polanského, je ta věc opravdu složitá a když orgán Akademie rozhoduje za soud, je něco v nepořádku. Osmdesátiletý Cosby byl odsouzen za znásilnění ženy, které se mělo udát v roce 2004. Hrozí mu až deset let vězení, což v jeho případě znamená prakticky doživotní trest. Cosby se k intimním stykům s žalující ženou přiznal, ale podle jeho vyjádření tato dáma se sexuálním stykem plně souhlasila. Kdo může po čtrnácti letech spolehlivě říci, co se stalo v soukromí mezi dvěma lidmi? To je spíše pocitová záležitost a rozhodnutí soudu spadá mezi ty, o kterých se dá říci: „Soud došel k názoru“. Došel k názoru bez důkazů, beze svědků. Poté, co byl Cosby zažalován, se ozvalo dalších padesát žen s podobnou kvalifikací údajné trestné činnosti Cosbyho: znásilnění, sexuální obtěžování, vydírání.

A opět po letech a opět beze svědků, bez důkazů. Jen tak. Prostě Cosby je další obětí hysterické kampaně v USA. Nesmyslnost této kampaně ostatně ukazuje to, že dokonce i renomovaný a liberální americký list New York Times na základě vyjádření jedné, poněkud exaltované, české feministky, která listu sdělila, že dědictvím komunismu u nás je fakt, že ženy běžně pracují a zároveň prý u nás stále přetrvává pocit, že jejich primární úlohou je starat se o rodinu, udělá o ženách u nás generalizujicí a nelichotivý závěr. A z toho prý plyne, že „Průměrná česká žena neví nic o feminismu. Postrádá citlivost vnímat souvislosti...“ Jinak řečeno, prestižní americký deník New York Times dělá z Češek trošku prostší a mírně zaostalé ženy, které jsou spokojeny se svojí převažující a rozhodující funkcí v rodině, spočívající ve správě domácnosti. Prostě když se Češky nezapojí do nesmyslné kampaně Me Too, aby po pár letech či desítkách let kriminalizovali někoho, kdo se jim možná dvořil (možná ani to ne), nejsou dost pokrokové.

Nedávno jsem měl možnost vidět skvělý americký film Trumbo, který popisoval velmi věrným způsobem řádění kongresového výboru pro neamerickou činnost v 50. a 60.letech a který ukončil beze zbytku svou činnost až v polovině 70. let (!). Výsledkem činnosti tohoto výboru, spjatého v jeho nejhorší éře se jménem senátora McCarthyho, bylo to, že zničil mnoho skvělých talentů mezi herci, režiséry, scénáristy a dalšími umělci jen proto, že tito lidé byli obviněni - většinou zcela smyšleně - ze své náklonnosti ke komunismu. Nešlo přitom jen o zničení mnoha a mnoha kariér umělců, ale také o zničení jejich rodin a v těch horších případech i o sebevraždy umělců. Celou "očistnou" akci provázela podobná hysterie amerických médií, která doprovází nyní akci Me Too.

Já naopak považuji reakci českých, ale také třeba francouzských žen, jak nás s ní nedávno seznámila Catherin Deneuveová, za rozumnou a přiměřenou.