Proč ale vlastně nebudeme tygrem Evropy? Zkrátka proto, že na vedoucích funkcích v tomto státě jsou lidé jako J. Rusnok. Jeho kvalifikace pro to, aby dělal guvernéra ČNB, je totiž velice diskutabilní. Pokud jsem si ale všiml, jediný, kdo na téma neschopnosti J. Rusnoka zastávat úřad guvernéra ČNB v předchozím roce hovořil, jsem byl já.

J. Rusnok pracoval v bankovním sektoru, dá se říci, pouze jako lobbista penzijních fondů. Chtělo by se dodat, že mocných penzijních fondů. To je jeho kvalifikace. Jinak o bankovním sektoru neví vůbec nic. Byl průměrným ministrem financí, loutkovým premiérem M. Zemana a podprůměrným ministrem průmyslu.

Pokud mluví o tom, že ČR nemá dlouhodobou vizi, má pravdu. Ale je to i jeho věc. Ze své pozice guvernéra ČNB by přece mohl vyzvat vládu, aby začala vizi připravovat. Poslední materiál tohoto typu byl přijat vládou pod mým vedením v polovině roku 2005. A nebyl to pochopitelně výsledek geniality mé vlády, ale výsledek několikaleté práce týmů, které tento koncepční materiál připravily. V tuto chvíli skutečně nevíme, kam republika směřuje.

V nedávno zveřejněném indexu inovační schopnosti se ČR ve světě dostala až na 28. místo. Před ní je celá plejáda zemí, a dokonce i Rusko, Malajsie, Polsko, Čína či Maďarsko… Inovační index Bloombergu zohledňuje řadu faktorů. Kromě jiného úroveň výzkumu a vývoje. Úroveň přidané hodnoty v průmyslu, úroveň produktivity práce, uplatnění hi-tech v hospodářství, efektivnost terciárního sektoru (tedy vzdělávání, zdravotnictví a dalších veřejných služeb), koncentraci výzkumníků a patentovou aktivitu. V některých faktorech, například u produktivity práce, je Česká republika dokonce až na 33. místě…

J. Rusnok neoplývá schopností analyzovat společenské, a tedy ani ekonomické jevy. Je pouhopouhým rutinérem. Kdyby nebylo jeho dobrého, vazalského, vztahu k M. Zemanovi, nikdy by se nestal guvernérem ČNB. Pokud hovoří o nedostatku pracovních sil v české ekonomice, a to s plnou vážností, a vůbec jej nenapadá, že je to způsobeno nízkou produktivitou práce v českých průmyslových závodech, pak je to velmi smutné a není mu pomoci.

Na druhé straně to ale ani připouštět nemůže, protože by se přišlo mj. na to, že ČNB, která už rok za jeho vedení (celkem už od listopadu 2013 přes tři roku) pokračuje ve smutné politice udržování umělé devalvace české koruny, vlastně ale touto politikou retarduje možnost vybavování českého průmyslu nejmodernějšími zařízeními a technologiemi. Zkrátka proto, že jsou o nějakých 12 – 15 % dražší, než by byly v případě, že by byl v listopadu 2013 ponechán plovoucí kurz koruny.

V tuto chvíli tady už nejde ani o 800 miliard korun, které ČNB pro tento účel vyházela z okna a nejde ani o to, že do ukončení intervencí vyhází ještě další stovky miliard, ale jde o to, že svým rozhodnutím zabraňuje technologické revoluci a robotizaci českého hospodářství. A česká politická scéna k tomu mlčí.

Buďto tomu nerozumí, ale všichni přece nemohou být hlupáci, anebo jsou ti lidé dobře „zapojeni“. To se týká zejména premiéra Sobotky. Také prezident Zeman o tomto problému mluví čím dál méně a méně, jako kdyby na něj zapomněl.

Pokud ovšem české výrobní závody nebudou mít moderní technologie a pracovníci nebudou pracovat na nejmodernějších strojcích, nedojde k technologické revoluci. Těžko pak očekávat, že se podaří snížit zaostávání produktivity práce za špičkovými zeměmi podle inovačního indexu, tedy Jižní Koreou, Švédskem, Německem, Švýcarskem, Finskem a dalšími...