Děkuji, paní místopředsedkyně. Dovolte, abych na závěr i v tomto třetím čtení něco k tomuto zákonu řekla a zhodnotila celou tu situaci. Nevím, jestli ještě bude nějaká lex Ukrajina 6, třeba to budou podmínky vyžadovat, takže možná se s tím setkáme ještě jednou.

Nicméně na začátku dnešního jednání jsme si připomněli, že je to rok, co Rusko napadlo Ukrajinu. A je dobře, že Česká republika se postavila v této situaci na správnou stranu. Záměrně říkám Česká republika, protože nezřídka to bylo skoro i vládě navzdory. Ta sice prokázala mimořádnou schopnost deklaratorní politiky, ale jen malou schopnost organizační nebo strategickou. Prokázala mimořádnou schopnost být včas tam, kde jsou kamery a novináři, ale jenom malou schopnost řešit okamžitě to, co je třeba.

Ale kvůli dobré vůli lidí v naší republice a jejich pomoci ochotně pomáhat, nejsou naštěstí dopady jejího působení tak hrozné. Nezvládnutá energetická krize, inflace nebo odbytá někdy pomoc Ukrajincům, kteří jsou u nás před válkou, jsou jen těmi nejviditelnějšími problémy, které lze vidět. Mimo jiné si opravdu myslím, že by bylo hezké, kdyby ministři alespoň jednou opravdu upřímně poděkovali všem těm, kteří pomáhají Ukrajincům v Česku i nyní. Každopádně právě teď prokazují dobrovolníci, zaměstnavatelů, učitelé, pečovatelé, lékaři a spousta dalších to pravé odhodlání. Oni totiž musí odpracovat to, co si politici užili před kamerami. Jedna věc je totiž rozdávat, utrácet okázale peníze ze státního rozpočtu a chlubit se tím, a něco úplně jiného je řešit každodenní problémy, které válka na Ukrajině vyvolala. (Ministr Jurečka reaguje od stolku zpravodajů.) Já bych vás prosila, pane ministře, abyste tu nepokřikoval.

Pan ministr vnitra Vít Rakušan řekl, že očekává v České republice, že zde zůstane zhruba jedna třetina uprchlíků. A mě by velmi zajímalo, jak k tomuto číslu došel. Podle většiny politologů a studií totiž v zemi, která poskytne azyl uprchlíkům před válkou, zůstane zhruba dvě třetiny těchto lidí, a to je docela velký rozdíl. Právě tento ležérní přístup pana ministra vnitra je věc, která nesmírně komplikuje situaci všem. Na jednu stranu se chlubí tím, že v České republice našlo azyl přes 450 000 uprchlíků, podle Všeobecné zdravotní pojišťovny, která jako jediná může registrovat lidi ke zdravotnímu pojištění, je to 367 000. A to už vůbec nemluvím o tom, že dodnes tady nikdo neví, kolik válečných uprchlíků zde vlastně máme, protože systematická evidence již více než rok tady není.

Vím, že pro vládu to není důležité, ale pro lidi, kteří zde žijí ano. Protože na tento počet lidí není uzpůsobené fungování státu a jeho složek. Namátkou pár příkladů. Zdravotnictví: Nemocnice nemají na vyšší počet lidí optimalizované pohotovosti a proto už tak zahlcené ambulance jsou ještě víc přetížené. Léky, o těch jsem dnes zde mluvila, ale ani jejich objem jejich objednávek není optimalizován na příchod několika set tisíc lidí. Ano, bylo by možné to chápat na začátku konfliktu, ale dnes jsme si vlastně připomněli, že je to už rok. Přetížené školy. Už tak složitá situace díky populačně silným ročníkům byla posílena příchodem školáků z Ukrajiny. A místo toho, aby to vláda pomohla řešit, tak jsme někdy svědky situace, že řada žáků marně hledá místa na středních školách.

Vláda ani po roce nebyla schopná vyřídit uznání vzdělání pro některá klíčová povolání Ukrajincům. Nejnovější studie ukazují, že i po roce jen minimum vzdělaných Ukrajinců, často odborníků ve svém oboru, kteří k nám přišli, našlo uplatnění ve svém oboru. A jak na to reagují? Buď pracují v intelektuálně méně náročných profesích nebo odcházejí dál na Západ. (Poslanec Foldyna hovoří s několika poslanci z hnutí ANO.)

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Já se omlouvám, paní poslankyně, poprosím pana poslance, aby aspoň nepokřikoval na své kolegy, kdyžtak v předsálí. Děkuji. Prosím, paní poslankyně, omlouvám se.

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuju. Tentokrát mluvil pan Foldyna, vaším prostřednictvím, docela potichu. Tato země dokázala nabídnout - a jsem za to opravdu ráda, dočasný domov řadě vědců, ale pak jsme je pustili dál na západ, abychom si dál stěžovali na to, že nám chybí odborníci v některých profesích. A to si myslím, že je další promarnění příležitosti. Přijali jsme stovky tisíc lidí, ale provoz státu jsme tomu neupravili. Bez nadsázky se dá říct, že ministři jsou jen pasivními diváky dění v Česku. Sleduji, jak se řada Ukrajinců, kteří chtějí pracovat, ocitá v šedé zóně. Na jednu stranu o tom víme z médií, na druhou stranu jak moc velký problém to je, ale nikdo neví, protože zahlcená policie i přetížené úřady práce o těchto věcech raději mlčí.

Slibované investice na integraci se redukují do těch nejjednodušších forem pro úředníky. Místo komunikace s uprchlíky, kteří u nás našli domov před válkou, vydávají ministerstva informační brožurky, vyrábí už dopředu mrtvé internetové stránky, a ano, peníze určené na integraci tečou, ovšem ne do integrace, ale do činností, které umožňují úředníkům si odškrtnout úkol bez ohledu na jeho efektivitu. Ostatně, je zvláštní a je mi trochu divné, že ani po roce nevím o tom, že by vláda měla třeba nějaký podobný výzkum nálad problémů a situace Ukrajinců, kteří zde žijí. (Ministr Jurečka reaguje od stolku zpravodajů.) Tak jsme ho neviděli, pane ministře. Ale opravdu budu ráda, když mi nebudete tady skákat do řeči, já vám také neskáču.

A věřte mi, že jsem se ho snažila najít, nenašla jsem. Říkáte, že ho máte, tak budu moc ráda, když nám ho také poskytnete. Máme tu dnes další lex Ukrajiny, tentokrát pátou. A dovolím si říct, a říkala jsem to i na výboru pro sociální politiku, že nám byla předložena, sice týden před, ale bez jakékoli debaty. Proto jsme se mohli ušetřit i těch výstupů tady, kdy se tam dal přílepek zákona 96 o nelékařských profesích. (Ministr Jurečka opět reaguje.) Paní místopředsedkyně, mohla byste říct panu ministrovi, ať do mě tady furt nehučí?

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Pane ministře, žádám vás, abyste nehučel do paní poslankyně. (Smích a pobavení v sále.) To není legrace. (Slabý potlesk.) Já se omlouvám, ale já bohužel to, paní poslankyně, nevidím, když pan ministr mluví, tak jenom prosím pana ministra, aby se popřípadě po skončení příspěvku paní poslankyně k té věci vyjádřil. Děkuji vám.

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji, paní místopředsedkyně. To nebylo na vás, já vím, že to nevidíte, ale mně je to opravdu nepříjemné.

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: To chápu, pan ministr to jistě napraví.

Poslankyně Jana Pastuchová: Děkuji. Pan ministr vlastně může pak na všechna slova reagovat, která jsem řekla. Děkuji. Takže já jsem říkala, že lex Ukrajina, máme tady pátou. Když bude potřeba, protože situace se vyvíjí, tak jako se vyvíjela při covidu, tak může nastat i lex Ukrajina VI, tomu myslím, že se nikdo nebráníme a pořád budu zdůrazňovat, že i tento zákon hnutí ANO podporuje, nicméně opět jsme jí dostali vlastně předloženou, ale to je vaše právo a proto teď tady si můžeme říkat o tom, co tam je a není špatně.

Já nebudu prodlužovat tuto debatu dál, já tady mám ještě dalších asi pět papírů, ale nechám reagovat i své kolegy a kolegyně. A kdyžtak se přihlásím ještě jednou, abych to dokončila, protože musím si tam udělat ještě nějaké poznámky, které mi pan ministr tady hučel do ucha. Děkuju.