Děkuji za slovo, pane předsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já bych se s vámi rád podělil o svoje osobní stanovisko k tomuto tématu. Dlouhodobě a nejenom na Stálé komisi pro Ústavu, ale i jako host na výboru pro veřejnou správu prezentuji svůj pohled na rozšíření pravomocí NKÚ, a sice já s ním nesouhlasím. Nesouhlasím s ním z principiálních důvodů, nikoliv proto, že bych se vyhýbal nebo bál kontrolování veřejnoprávních subjektů a jejich hospodaření. Ale uvědomuji si historii a velmi křehkou rovnováhu, kterou tvůrci Ústavy do tohoto dokumentu zakotvili. Ta křehká rovnováha spočívá v tom, že máme státní správu a máme samosprávu. Od slova spravovati se sám. Já vím, že se to hodí podle potřeby udělat ze všeho veřejnoprávní korporace a subjekty. A že když je zapotřebí trošičku ty samosprávy okleštit a omezit, tak jako najdeme jiné výrazy, pod kterými se to schová. To je tak, jako když hovoříme třeba o úřednících a najednou to sklouzne do debaty o státních zaměstnancích. Tam ty pojmy, jeden sem, jeden tam, nic nám to neudělá. Já si uvědomuji jednu věc: samospráva od slova spravovati se sám je pro mne naprosto výsadní privilegium. Každého zastupitelstva, každé obce, každého města v této zemi. A rozhodovat o svých samosprávných prostředcích je právě toto právo a tato výsada. Neumím si představit v praxi žádný postup a metodický pokyn, který by mohl Nejvyššímu kontrolnímu úřadu nebo jakémukoliv jinému úřadu nebo soudu nebo státnímu zástupci dát do rukou nástroj k tomu, aby posoudil hospodárnost nebo správnost takového rozhodnutí zastupitelstva.

Dovolím si přirovnat samosprávný rozpočet k rozpočtu rodinnému. Jak chcete posoudit rozhodování rodiny o tom, jak naloží se svými úsporami nebo se svými vydělanými prostředky? Těžko. Jedna rodina se rozhodne, že si pořídí automobil. Druhá rodina se rozhodne, že nechá studovat svoje děti. Některá se rozhodne, že si našetří na dovolenou u moře. Jak chcete stanovit kritéria toho, jestli se ta rodina rozhoduje správně? To není prostě možné. A stejně tak není možné dát jakémukoliv kontrolnímu úřadu, kontrolnímu orgánu do ruky nástroje k posuzování nebo moc k posuzování správnosti postupu při rozhodování samospráv, tzn. zastupitelstev obcí. Taková věc není možná. To, co Nejvyšší kontrolní úřad dělá už od nepaměti a může dělat i nadále, je kontrolovat nakládání samospráv se státními prostředky. A to dělá. Jestliže obce např. využijí jakoukoli dotaci státu, tak samozřejmě NKÚ vždycky měl tuto pravomoc a také ji uplatňoval a vykonával a kontroly v těchto obcích probíhaly.

Domnívám se, že jsme zaměřili svou pozornost úplně špatným směrem. Že možná jsme měli vést daleko obsáhlejší diskuse např. o rozpočtovém určení daní. Možná jsme měli vést diskuse o tom, jak rozpočtové určení daní navýšit tak, aby samosprávy nebyly odkázány na masivní příjem dotací ze státního potažmo evropského rozpočtu. To znamená, zásah do Ústavy a následně do zákona o NKÚ považuji za vyklonění se z rovnováhy věcí veřejných a považuji to za extrémně nešťastný krok a samozřejmě z toho důvodu pro to nebudu hlasovat. Děkuji vám.