Když jsem začal psát první slova tohoto článku, říkal jsem si, že je nezbytné probudit občany této země a vyburcovat je k odporu proti způsobu vládnutí současné vlády. Asi málokdo z nás si neuvědomuje, že Česká republika je pokraji ekonomické a energetické katastrofy. Deficity státního rozpočtu se nedaří snižovat, ba naopak. To bylo řečí, jak nová vláda bude zodpovědně hospodařit, a výsledek vidíme již k 30.6.2022 – deficit státního rozpočtu opět katastrofální, a to 183 mld. Kč.

Nejhorší na tomto stavu je, že máme třetí nejvyšší inflaci v Evropě, která s sebou přináší na jedné straně ožebračené občany, ale na straně druhé daleko vyšší příjmy do státního rozpočtu (vyšší příjem DPH, spotřebních daní i daní z příjmu) - a přesto to nestačí a hospodářský výsledek I. pololetí roku 2022 je opět hrozivý. Protože vláda z těchto mimořádných příjmů občanům nic nedala, pohybuje se již jedna třetina populace v ČR na hranici finanční a energetické chudoby. Ano, vláda vás, občané, vysává jako pijavice v podobě nehorázně vysokých cen, které neodpovídají výši vašich mezd. Když si uděláme takové prosté srovnání cen energií, potravin a služeb SRN versus ČESKÁ REPUBLIKA, vyjde nám z toho jednoznačné. Ceny stejné, ale průměrná mzda ČR 34 500,-Kč, průměrná mzda SRN 94 000,- Kč. Tady určitě není něco v pořádku a bude potřeba se proti této disproporci bránit. Nutno dodat, že obdobná situace je i u řady dalších států Evropské unie. Situace se bude ještě v krátké době výrazně zhoršovat, neboť nás čeká ve 4. čtvrtletí 2022 možná až trojnásobné zdražení plynu, výrazné zdražení elektřiny i potravin.

Hlásíme, že všechno co by nám v této situaci mohlo, byť i krátkodobě, pomoci, jsme prodali, rozkradli nebo vytunelovali. Nemáme čím alespoň na čas zalepit díry ve státním rozpočtu. Možná přijde na řadu i budějovický Budvar, jak se zmínila ve svém vystoupení předsedkyně Poslanecké sněmovny. Rafinerie mají Poláci, plyn je v rukách Maďarů, voda zase u Francouzů. Zemědělství je nesoběstačné v řadě základních komodit a obchod a banky plně ovládají nadnárodní společnosti, které požadují ceny neadekvátní vašim příjmům. Jde o smutné konstatování, neboť jsme v dnešní době jako nazí v trní. Trošku tento stav připomíná neokolonialismus.

Inflace má ještě nějaký měsíc růst a bude s největší pravděpodobností atakovat hranici mezi 18 - 20 %. Jaký to bude mít dopad? Řada průmyslových podniků těžko unese nepřiměřeně drahé vstupy, jejich výrobky se stanou z důvodů vysokých konečných cen neprodejnými. Firmy budou muset propouštět a můžeme čekat velké sociální nepokoje. Tomuto jevu se říká stagflace a Česká republika přesně do tohoto stádia směřuje. Poslední kroky vlády, či lépe řečeno jejich nečinnost, mě přesvědčily o tom, že není schopna adekvátně reagovat na současnou situaci a zajistit občanům naší země alespoň důstojný život. Ostatně jak se mohou koncentrovat na lepší řízení státu, když vládní hnutí STAN řeší korupční a mafiánské metody svých členů, když se dovídáme, že předseda Ústavního soudu intervenoval ve prospěch svých příbuzných ve známé trestní kauze (Pelta, Kratochvílová) ohledně dotací do tenisového klubu v Brně, který sám navštěvuje jako tenisový hráč. Přijde vám toto normální nebo si snad myslíte, že je čas na změnu? Odpověď ponechám otevřenou…

Objevují se určité náznaky, že za současného stavu by byla pro ČR nejlepší úřednická vláda, vláda tzv. odborníků. Ano s tím lze souhlasit, a to i z toho důvodu, že nedávno přijatý volební zákon umožnil účelové spojování stran a hnutí (bez ohledu na rozdílnosti ve volebních programech) pouze proto, aby uspěly v posledních parlamentních volbách. K čemu následně muselo dojít, a i došlo, vidíme momentálně u spojení PirSTAN. Vládní koalice je jakýmsi slepencem pěti převážně minoritních stran, které v Parlamentu vyvolávají dojem atomizovaných politických subjektů, které logicky musí mít problémy v konsenzu rozhodování. Nedávno jsem četl článek od předsedy Ústavního soudu JUDr. Rychetského, který si posteskl, že přijetí zákona o přímé volbě prezidenta ČR bylo velkou politickou chybou, neboť atomizované koaliční parlamentní strany mají prý, dle jeho názoru, omezené možnosti při vhodném výběru a volbě nové hlavy státu.

Já si naopak myslím, že přímá volba prezidenta ČR je správným krokem v posílení demokracie. Každá vrcholná instituce, a o to více instituce soudní, potřebuje v určitém časovém horizontu personální obměnu, aby noví lidé vnesli do fungování systému svěží vítr a nové myšlenky, které budou sloužit zájmům občanů této země. V závěru bych si vás, vážení čtenáři, dovolil poprosit, abyste se nad uvedeným zamysleli a začali jednat dřív, než dojde v ČR na nejhorší popsaný scénář.