Bohužel teď Kábul zažívá návrat o stovky let zpět. Pro afghánské ženy tedy určitě. Tálibán tvrdí, že si přeje udržovat dobré vztahy s okolním světem a že excesy násilí na ženách, které páchal před dvaceti lety, se už nebudou opakovat. Tálibán se však v jádru nezměnil a jeho přístup k ženám nemá s civilizovaným světem nic společného.

Už v těchto dnech jsme svědky situací, kdy ženy opět nemohou samy použít hromadnou dopravu. Co přijde dál? Budou se muset vzdát vzdělání, svých profesí a mnohdy úspěšných kariér, a nakonec dost možná i řady základních občanských práv? Čeká je opět bití a kamenování?

Afghánské ženy se v ničem neliší od Češek - mají své sny, ambice a plány, sledují sociální sítě, jsou aktivní, pracují, cestují, řada z nich vyniká ve svých profesích a ve sportovních disciplínách. Myslím na ně a přeju jim sílu, ať je Tálibán neoloupí o jejich identitu.