Vážení páni ministři, paní ministryně, vážené paní kolegyně a kolegové, vážení hosté - po delší době zase máme možnost naše jednání mít otevřené, což mě těší. Ráda bych vyjádřila hned na úvod poděkování všem těm, kteří se skutečně upřímně a dlouhodobě věnují tomuto tématu, které je opravdu velmi nelehké, do určité míry stále tabuizované a které si naši pozornost rozhodně zaslouží. Chci také vyjádřit podporu všem obětem sexuálního násilí, pronásledování, nátlaku, všech dalších forem, i obtěžování, které je za hranou slušného chování, všem těm, kteří jsou jeho oběťmi, ať už jsou to ženy, děti či muži a ať už je na nich páchá kdokoli.

Věřte mi, že kauza, která vznikla kolem našeho kolegy Dominika Feriho pro nás není ničím příjemným a lehkým, a myslím si, že se do toho umí všichni z vás, kdo máte trochu empatie, vžít, že tato věc skutečně pro nikoho, ale opravdu pro nikoho příjemná není. Mě by však mrzelo, kdyby z toho všeho vznikl pocit, že pro nás v rámci TOP 09 je to téma takové, jak tady bylo v předchozích dvou příspěvcích popsáno. To chci zásadně odmítnout a myslím, že mé výroky, které v různých médiích i rozhovorech k tomu zazněly, jsou všeříkající a každý si je může dohledat. Já zcela odsuzuji jakékoli násilí obecně, obzvlášť to, které je pácháno vůči opravdu bezbranným lidem, vůči obětem sexuálního násilí chovám obrovskou úctu a jak jistě někteří víte, tak tomuto tématu se věnuji nikoliv na základě reakce na jednu kauzu, jeden čerstvý případ, ale dlouhodobě a to i formou určité detabuizace nevhodného chování, nikoliv jenom toho, co je už přímo za hranou trestněprávní. A stejně tak se společně s organizacemi, které toto téma řeší dlouhodobě, pomáhají obětem, nad redefinicí právě tohoto trestného činu znásilnění delší dobu už konzultuji a bavím a spolupracuji na tom, abychom i v českém právu tuto definici změnili. Považuji to za velmi důležité právě s ohledem na to, aby mnohem větší počet obětí našel tu odvahu k tomu, co je zcela jistě nepříjemné, totiž takovýto trestný čin nahlásit, řešit a dále se snažit o to, aby zkrátka došlo k potrestání viníka. Víme přece všichni, že z těch dostupných dat se tak děje jenom u jednotek procent, maximálně patnácti procent obětí a to je skutečně velmi málo. A s tímhletím je právě potřeba pohnout.

Nicméně nedá mi to, abych tady neodhalila trochu i to pokrytectví, které tady cítím. My přece jako poslanci Parlamentu České republiky máme už dávno, opravdu velmi dávno tady mezi tisky i úmluvu, která se právě těchto věcí týká a která naší vládou byla schválena už v roce 2016, už v minulém volebním období. A za těch pět let, kdy jsme mohli ratifikovat tuto úmluvu, které se říká Istanbulská, tak se k tomu vládní strany neměly, a co se týče všech těch zákonů, které se tady nabízí novelizovat, tak jsem také nezaznamenala příliš velkou snahu o to, aby se tak stalo. Vládou poslední, která se tomu výrazně věnovala, byla ta, v níž byl ministrem spravedlnosti Jiří Pospíšil, a to už je opravdu velmi dávno. Pojďme si tedy říci zcela upřímně, že snaha, která je čtyři měsíce před koncem volebního období, tak můžu určitě navázat na tu veřejnou debatu, která už běží i bez našeho ohledu, bez nás, bez našeho přispění, ale že tu hlavní příležitost jsme v tomto volebním období promeškali. A já na nikoho neukazuji prstem a neříkám, kdo z nás je toho vinen. Já jenom říkám, že to tak zkrátka je a že je tedy fér, opravdu fér to tady také připomenout.