Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, vážený pane předsedající, vážená veřejnosti, víte, ono nebývá zvykem, že kandidující, nominant na předsedu Sněmovny vystupuje, aspoň v minulosti to příliš mnohokrát nebylo.  Bylo to tak opravdu několikrát, v několika málo případech a většinou vystupoval až zvolený předseda či předsedkyně Poslanecké sněmovny. Já však považuji za důležité, aby se tady ta diskuse vedla, nikdy jsem nenazvala Poslaneckou sněmovnu žvanírnou, nikdy jsem o ní tak nesmýšlela. A proto si té diskuse tady nesmírně vážím, byť se někdy může jevit až příliš osobní, vyhrocená a někdy podle mého názoru je to až trošku zbytečné. Ale co tě nezabije, to tě posílí, to je heslo, kterým se dlouhodobě řídím. A když se tady ptáte, mnozí z vás, na mé zkušenosti nebo je možná i zpochybňujete někdy, tak si dovolím tedy před vás předstoupit a sama vám je sdělit.

Já jsem v politice začínala v jedné jediné straně, v žádné jiné jsem nikdy nebyla, a to je ta, kterou dnes vedu, které dnes předsedám, je tomu tento měsíc dva roky, co jsem předsedkyní TOP 09. Přiznám se vám všem, že když jsem vstupovala do politické strany, tak jsem neuvažovala o tom, že bych jednou tu stranu vedla, dokonce jsem ani neměla úplně hlavní cíl být v nějaké politické funkci třeba právě volené, jako je Sněmovna. Osud mě postupně takhle na ta jednotlivá patra politiky vál a já si myslím, že když je ta možnost, že máte možnost to, co chcete, dosahovat, tak činit z nějaké pozice - a tady v tom případě opravdu mé ideály zůstávají stejné, jako když jsem do politiky vstupovala - tak zkrátka tu odpovědnost máte přijmout a máte ji vzít. Já se nikdy nebála, to tady chci říct jednoznačně. Nikdy jsem se toho nebála, jinak bych také dnes tady před vámi nestála.

Byla jsem nejdříve v komunální politice, konkrétně na Praze 8, kde jsem byla zastupitelkou i radní městské části čtyři roky. Měla jsem zodpovědnost za oblast sociální, ale také oblast evropských fondů a naučila jsem se už tehdy, že je důležité do těch funkcí přistupovat s velkou pokorou k těm, kteří jsou zkušenější, k těm, kteří pracují třeba v úřednických pozicích, k těm, kteří s vámi spolupracují, a to nejenom v rámci koalice, ale také v opozici, protože nikdy nevíme, jak se to bude dál udávat a jak budeme rozloženi v dalším volebním období apod. A myslím si, že vykopat si příliš hluboké příkopy mezi sebou není dobré. Ale zároveň nezapomínám na to, že je to střet názorů, myšlenek a zkrátka ty nemáme všichni stejné, jinak bychom nebyli v různých stranách. To je zcela normální a přirozené a v demokracii a my jsme parlamentní demokracií, já jsem za to vděčná, letos oslavíme výročí toho, kdy jsme se toho dočkali, já byla ještě dítě, ale po mnoha dlouhých desetiletích, to k ní prostě patří.

Pak jsem byla zvolená poslankyní a teď začínám své třetí volební období v této Sněmovně. A musím říct, že ty zkušenosti, které tady člověk nabírá - a pro vás, kteří jste tady třeba teď právě teprve na svém prvním zasedání, na ustavující schůzi, tak věřte mi, že jsou neocenitelné. A já si vážím i toho, že těch osm let jsem mohla tady být jako opoziční poslankyně, protože jedna z těch věcí, kterou nás to vybavilo, nebo mě určitě, je to, že musíte být trpěliví a naslouchat právě i kolegům, kteří jsou třeba z té druhé strany spektra, a ti, kteří jsou vládní a mají nějaké své cíle a prosazují je. A je to zase legitimní a já jsem velmi ráda, že tu zkušenost mám.

Byla jsem členkou několika výborů, např. petičního v tom prvním volebním období, ale také sociálního, kde jsem následně v minulém volebním období byla i místopředsedkyní výboru. Také jsem byla předsedkyní podvýboru pro lidská práva v tom úplně prvním volebním období. Musím říct, že je to jedna z těch oblastí - lidská práva obecně - která mě zajímá a nejenom v České republice, ale i všude ve světě. Zároveň mám v tomto směru, bych řekla, ne tak bohaté manažerské zkušenosti, jako pan Havlíček, ale nějaké zkušenosti s řízením nejenom strany, předtím jsem byla místopředsedkyní atd., ale i samotného výboru.