Vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, TOP 09 prodloužení nouzového stavu nepodpoří. Nouzový stav je zcela výjimečný stav. Je to výjimečná věc, výjimečná situace. A má být využíván k opravdu účinnému řešení situace. Musí být perfektně odůvodněn a musí s ním být zacházeno jako se šafránem při vaření. Materiál na úrovni seminárky středoškoláka, kterým odůvodňujete vaši žádost o prodloužení nouzového stavu, by na té střední škole možná jakž takž stačil na to, aby uspěl. Ale na to, abychom na základě takových odůvodnění byli ochotni zvednout pro prodloužení ruku, to opravdu nestačí.

My vám to říkáme pořád. Vždyť se tady opakuje tato žádost už poněkolikáté, co pár týdnů to řešíme. A vždycky vás žádáme o to, abyste ten svůj materiál zpracovali skutečně kvalitněji. Abyste přinášeli nejenom ta odůvodnění, co, jak se v současné době vyvíjí, jak ta epidemie vypadá, ale abyste dávali i jasnou odpověď na to, co konkrétně budete v rámci dalšího období s nouzovým stavem dělat pro zvládnutí epidemie. Takže není to jenom o tom proč, ale i o tom jak. O odpovědi na tuto otázku.

V tom materiálu to není zodpovězeno a scénáře vývoje, které konečně už obsahuje ten materiál, to je mírný posun oproti předchozím různým těmto žádostem, tak je sice možné vidět nějaký nástin, ale ta jasná konkrétní odpověď, jaké kroky budete přijímat, ta tam fakt není. Bude to PES? No evidentně, ten už také neplatí. PES má mnoho štěňat a on sám už asi zřejmě pošel. Nebo pomalu skomírá. Když se to hodí, tak se právě tímto systémem stále ještě zaštiťujete, ale pak v realitě už od něho postupně ustupujete. Lidé nevědí, jestli se s tím ještě dá počítat. A já se vlastně nedivím, protože my už od samého začátku uvedení protiepidemického systému vám říkáme, jaké má chyby a že je potřeba jej opravit. Opravili jste to? Když jste viděli, že má řadu slepých míst, udělali jste změny? Ne. Proč taky, že jo? My přijdeme do Sněmovny, tam si něco řekneme, pak si vyslechneme debatu, odbudeme si to, oddáváme si to o další měsíc nebo o pár týdnů a hotovo, jedeme dál. Tak to, tedy, dámy a pánové, ani náhodou. Trpělivost není bezedná. Ta trpělivost už došla.

Zoufalí lidé dělají zoufalé činy. A zoufalost mnohých našich spoluobčanů už doslova čiší z těch stovek zpráv a e-mailů, které, věřím, že i vy, dostáváte. Já je rozhodně dostávám právě po stovkách denně. Stupňuje se jejich zoufalost den za dnem. A já se jim absolutně nedivím. Volání o pomoc se stupňuje společně s tím. Já vám teď řeknu pár konkrétních příkladů, ale ty příklady by se tady daly snášet jeden za druhým klidně celý den.

Příklad: Podnikatel zaměstnávající desítky lidí. Má pro současnou dobu doslova vražednou trojkombinaci podnikání, protože má minipivovar, restauraci a ubytovací služby. Je to konkrétně v Českých Budějovicích. Včera jsem s ním mluvila. Víte, kdy tento člověk dostal pomoc z programu COVID-Ubytování za jarní vlnu? Předevčírem! A slyšíte fakt dobře. Předevčírem 7. prosince mu konečně na účtě přistála pomoc, která byla určena na období jara. No aspoň nějaká, že, po těch deseti měsících, v nichž tady musí provozovat své podnikání. A z těch deseti měsíců, kdy tady epidemii máme, byl 20 týdnů úplně zavřen, všechny jeho provozovny, nemluvě o tom, kolik týdnů měl své podnikání ještě navíc omezeno. K těm 20 týdnům úplného zavření a dalším mnoha týdnům omezení, které stále trvá, minimálně ve stravovacích službách, tak on dostává jako jedinou pomoc Antivirus.

Pomoc má být zejména rychlá. Co bylo evergreenem a hlavním sloganem jara? I tady od toho pultíku a i z úst vás, vládních představitelů? Kdo rychle dává, dvakrát dává. To tady zaznívalo neustále. Už to celkem přestává zaznívat, protože ta realita, která se ukazuje, tak ukazuje jednoznačnost. Rychlost s jakou tahle vláda byla schopna stavět dálnice, je pomalu rychlejší než s jakou s tou armádou úředníků, kterou má k dispozici, je schopna vyhodnotit žádosti o pomoc, o kompenzace a poskytnout je potřebným. Tento konkrétní podnikatel se teď navíc třese strachem, aby otevření provozu vydrželo alespoň pár týdnů. Jen, co nakoupil zásoby, v pivovaře navařil novou várku piva, tak přicházíte s uzavřením gastra v osm hodin. V jeho tržbách to dělá samozřejmě zásadní výpadek.

Když jsem u těch tržeb, tak pro dokreslení mi uvedl, že za těch deset měsíců současného roku, kdy žijeme s koronavirem, má tržby na úrovni asi 30 % toho, co měl za stejné období v minulém roce. A stát mu s velkou slávou pošle pomoc za jaro v prosinci. Představte si, paní ministryně a páni ministři, kdybyste měli vy žít se 30 % vašich běžných příjmů, toho, co běžně vyděláte. A navíc z toho ještě měli platit všechno, co potřebujete ke své činnosti. Asistentku, auto s řidičem, kancelář, tohle všechno. Kdybyste pěkně z těch 30 % vašich obvyklých příjmů, které byste dostali, tak ještě tohle všechno měli utáhnout.

Já zoufalost tohoto člověka naprosto chápu. A je fakt férové říct, že jedinou pomoc státu, kterou si chválil, byť samozřejmě je nucen zaplatit nejdříve odvody, tak byla právě pomoc Antivirů, jednotlivé Antiviry. Jenže to samo o sobě je žalostně málo na to, kolik takový podnikatel za ta léta, kdy zaměstnává řadu lidí, kdy odvádí daně a odvody za právě ty lidi a kdy vytváří hodnoty pro celou společnost, tak za toto všechno, co za ta léta on sám státu odvedl, tak je to žalostně málo na to, aby mohl přečkat další měsíce. A říká zcela jasně: Jestli přijde další uzavření, tak já už to nedám, na jaře zavírám, končím, všechny propustím a sám jdu také na úřad práce.

Další příklad: Manikérka z Prahy, osoba samostatně výdělečně činná, samoživitelka, matka dvou malých dětí. Přišla kvůli jarní vlně o třetinu svých zákaznic. Její zákaznice si teď nemohou dovolit její služby, a to i když je nabízí za opravdu příznivé ceny. Ztráty z podzimní vlny teprve sčítá. Výpadek se projeví dalším úbytkem, to je zcela jisté. Obnovovat klientelu nebude trvat vůbec krátkou dobu, to potrvá mnoho měsíců, možná ještě déle. Samozřejmě, že dál platí nájem za místo v salonu, v němž pracuje, v němž si pronajímá. Nájem jí běží celou dobu, kdy měla zavřeno. Kdy musela zavřít z nařízení vlády. Z kompenzačního bonusu po zaplacení odvodů pojistného jí zbyde právě na ten nájem, na obživu už nula. Pro zapojení do COVID-Nájemné nesplňuje podmínky. V pomoci od státu se příliš nevyzná. Já s ní mluvím velmi často, znám ji léta. Její práce je opravdu kvalitní a zákazníci jí neodcházejí proto, že by se zhoršila, že by byla méně přívětivá, že by si stěžovali na kvalitu jejích služeb. Ale prostě proto, že nemohla pracovat. A v jejím případě je pojmenování bonusu jako kompenzace naprosto zavádějící pojem. V jejím případě to žádná kompenzace není, to je dávka na holé přežití.

Takže, co myslíte, že tihle lidé dělají? Zadlužují se! Dopadne to na ně příští měsíce a budou se z toho možná vylízávat ještě roky.

Třetí příklad. Hudebník, který si pořádný koncert nezahrál už od konce minulého roku. COVID-Kultura, těch 60 tisíc, na něž jako OSVČ v kultuře má nárok, tak snad jednou taky dostane. Protože na účtě je ještě neviděl a přesto, když to propočítáme na jednotlivé dny, mu to dá ani ne celé dvě stovky na den. Za celou tu dobu, co tu pomoc potřebuje.

Má dvě děti, manželku na mateřské a velkou snahu si vydělat i jinak. Zkoušel rozjet i jiný druh živnosti a to i tak, že on jako hudebník musí pravidelně cvičit. To není tak, že by ten talent byl bez nějakého neustálého procvičování prostě věčný. Hudební nástroj musí držet několik hodin denně v rukou, což při běžné další práci je samozřejmě naprosto na úrovni nějakých dvou úvazků. Jinak by také to, co dělá od útlého dětství, už po skončení téhle krize třeba dělat vůbec nemusel. Takže dneska myje auta místo toho, aby koncertoval. Píše mi hodně pravidelně, protože je vidět, že opravdu tu situaci velmi těžce nese a prožívá, a včera mi například napsal, že se už oběsil jeho známý, který současnou situaci už prostě nebyl schopen zvládnout. I takovéhle věci už se dnes dějí.

A jaká je jeho zkušenost s pomocí od státu? Použiji jeho autentická slova: Vyznat se v těch podporách nedá, hledáním na webech ministerstev jsem strávil už desítky hodin, volal jsem jim a byli nepříjemní a na lince 1221 mě odkázali zase na web. Od podání žádosti uběhla už opravdu řada týdnů a stále nic. Už beru prášky na nervy, rodina to odnáší, ale já prostě jsem s nervy v kýblu.

Takže, vážená vládo, tvá pomoc je ve stylu, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Slíbili jste napumpovat do ekonomiky přes 1,2 bilionu korun, z toho 298 miliard na přímé pomoci. Už od jara veřejnost tímhle číslem krmíte. A skutečnost? Ke konci listopadu, tedy před několika málo dny, vyplaceno pouze 56 % slíbeného na přímé pomoci, jen lehce přes půlku. Kde je ten zbytek? Když ministryně Schillerová v médiích ukazuje své tabulky, tak jsou značně zavádějící, jsou v nich víc sliby než ta realita a tu realitu lakuje narůžovo. Víte, co si myslí ti, jimž jste zakázali vydělávat, a byli ochotni to snést a přispět tím sami k zodpovědnému zvládnutí a řešení epidemie, ale teď už jsou opravdu naštvaní a zoufalí, protože slíbená pomocná ruka jim spíš ukazuje prostředník místo toho, aby stiskem ruky je vytáhla z bažiny, do které se protahují? Že stát pod vaším vedením totálně selhal, že stát, kterému roky platili daně, roky z nich živili erár, tak jim dnes nepomůže a ti úředníci se jim smějí z home office. Tohle mi říkají, že sytý hladovému nevěří.

A jsou naštvaní i na nás, na opozici a říkají, jak je možné, že jste nás v tom nechali, proč nepomůžete vy? Jenže s čím tedy přichází opozice celou dobu od března? Jeden návrh za druhým. Chtěli jsme, uvedu jenom opravdu pár příkladů, například, abyste zavedli jednoduchý a předvídatelný odškodňovací mechanismus pro omezené a zavřené podniky, abyste odpustili odvody na sociálním a zdravotním pojištění za celou dobu platnosti restrikcí všem těm, kteří jsou omezeni, které omezíte nebo jim zakážete vydělávat a pracovat. Provedeno to bylo jenom za část celé té krize, ale za podzimní vlnu už nikoliv. Abyste umožnili souběžné čerpání podpory jak kompenzačního bonusu, tak z Antiviru. Není možné, aby si podnikatelé museli vybírat, zda z Antiviru zajistí mzdy pro své zaměstnance a sami nebudou mít z čeho žít, nebo zda poplatí alespoň to nejnutnější z kompenzačního bonusu a zaměstnance hodí přes palubu. Přesně takovému dilematu jste je vlastně nadlouho vystavili. A pak potichu, když jste nás vyslyšeli, se na Twitteru Ministerstva financí objeví informace 27. listopadu, že tohle souběžné čerpání Antiviru a kompenzačního bonusu začnete tedy připravovat. Jenže jak dlouho to ještě bude trvat? Kdy to bude realizováno? I když to bude zpětně vypláceno, kolika z těm lidem to ještě reálně pomůže, když už budou dávno úplně na dlažbě? Zatím je to příslib. Takže dokud to není černé na bílém a dokud to nemají ti lidé na účtech, tak jim to je k ničemu.

Chceme, abyste rozšířili kompenzace i pro nepřímo zasažené. Takových jsou mraky. To jsou úklidové služby, prádelny a mnozí, mnozí další. Těm jste sice přímo podnikat nezakázali, zavřením odběratelů jejich služeb jste je ale od poptávky odřízli a nenabídli jste jim dostatečné kompenzace. Chceme, abyste nediskriminovali malé obchody vůči velkým řetězcům. Už se nesmí opakovat, že malý obuvník nebo knihkupec bude muset mít zavřeno, zatímco to stejné zboží si lidé koupí v supermarketu, který vesele jede dál a kterému vzrůstají tržby. Tohle je potřeba mimochodem přesně zapracovat do protiepidemického plánu. V tomhle konkrétním bodě má být PES ve svých jednotlivých stupních opraven. Je to tam? Ne!