Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážená vládo, milá veřejnosti.

Já bych chtěla začít poděkováním, poděkováním všem občanům České republiky, kteří velmi trpělivě dodržují veškerá nařízení a opatření, která významně zasáhla do jejich práv. Většina, naprostá většina se opravdu v této těžké situaci semkla a chová se velmi zodpovědně a patří jí za to náš velký obdiv a s pokorou za to velmi děkuji. Ta trpělivost ale samozřejmě nemůže být bezedná. A k tomu, aby i nadále lidé takto spolupracovali a byli takto zodpovědní, mají také právo vědět, co bude dál, jak se situace bude vyvíjet. A byť by samozřejmě ta budoucnost byla v mnohém ještě stále zakrytá pochybnostmi a byla ve své podstatě jenom v možných variantách, tak je fér a je v tuto chvíli nutné to veřejnosti sdělit. Můžeme tomu říkat jakkoliv, ale já bych to nazvala tak, jak k tomu přistupují v okolních zemích - v Německu a v Rakousku - exit strategy, tím exitem nebo respektive návratem k běžnému životu, na který jsme byli zvyklí. A ta cesta samozřejmě nebude jednoduchá a určitě bude ještě dlouhá. Ale ve chvíli, kdy před nás předstupuje vláda s žádostí o prodloužení nouzového stavu o 30 dní, tak bych naprosto očekávala, že součástí této žádosti bude právě i takto detailní zdůvodnění - tato strategie.

Bohužel, byť jsem velmi pečlivě poslouchala pana premiéra, na celou řadu otázek, které si veřejnost klade, které si klademe určitě i my všichni, jsme odpovědi nedostali. A naopak v mnoha případech bych řekla, že v posledních dnech jsme víc a víc znejisťování, protože opravdu ta vyjádření jednotlivých ministrů, členů Ústředního krizového štábu, jako je pan Prymula, jsou odlišná. Liší se zcela diametrálně. Ten první požadavek, o který vás tady chci požádat, je, prosím, zveřejněte tuto strategii, podle které teď budete postupovat, podle které, doufám, a myslím si, že je to přirozené pro krizové řízení, snad už postupujeme nějaký ten týden. Nouzový stav tady teď chceme prodloužit. Jak to tedy fungovalo doposud? Protože pokud vezmu v potaz, že teprve včera, což je 37 dní od prvního nakaženého v České republice, ministr zdravotnictví ustavil odbornou skupinu epidemiologů, jak tady zaznělo v řeči premiéra a jak jsme se dozvěděli i v médiích, tak se potom ptám proč až tak pozdě. Jak fungovala rozhodování o jednotlivých opatřeních a všech dalších věcech do té doby? To mi rozhodně na klidu nepřidává a myslím si, že ani nikomu ve veřejném prostoru, nikomu z občanů. Myslím si, že klíčem k tomu, abychom vyšli z této krize a abychom z ní opravdu vyšli nejenom poučeni, ale také posíleni, je férově a pravdivě, ale také úplně informovat, informovat o tom, co všechno se má dát a proč se tak děje.

Vy jste dnes, pane premiére, řekl, že po Velikonocích vláda zasedne a můžete představit scénáře. Já se ptám proč až po Velikonocích? Jak to, že už dnes je tady nemáte? Jak to, že už teď vláda po těch všech zasedáních, která má skoro každý den, nepřichází právě s těmi scénáři. Mimochodem přesně při minulém jednání Sněmovny jsme o toto žádali a opakovaně o to žádáme i na našich schůzkách, které proběhly. Takto to vypadá, že více než plán vládne celé té situaci chaos. Protichůdnost jednotlivých vyjádření tedy na klidu nepřidá a v tomhle bychom se také mohli inspirovat, protože v Německu má vláda ve strategii jasně zadanou mlčenlivost do chvíle, než začne vždycky jednotlivou věc uvádět v život.

Tedy jinými slovy, nesdělují se veřejnosti jenom názory, podněty, nesděluje se jí nějaký nápad, ale sděluje se jí až to rozhodnutí, které je platné a které skutečně chtějí uvést v život. Každé takové rozhodnutí by mělo být jasně odůvodněno, proč je potřeba, proč je nezbytné a jak je provázáno s krizovým plánem. To jsou základní otázky, které musí být zodpovídány okamžitě s tím, když se jakékoliv nařízení vydává. Tohle není možné podcenit a tohle je přesně to, co vede k důvěře lidí, že jejich trpělivost má pokračovat a že skutečně se mohou spolehnout na to, co bude.