V červenci loňského roku představila Evropská komise „Vodíkovou strategii“, tedy plán, jak podpořit evropský trh s vodíkem a jeho další rozvoj. Proč je pro nás vodík tak důležitý?

1. Potenciál vodíku je opravdu velký. Při jeho spalování nedochází k emisím skleníkových plynů, a může se tak stát zásadní částí skládačky při přechodu k čisté ekonomice, obzvláště v odvětvích, které jsou uhlíkově náročné a nelze v nich jednoduše přejít na obnovitelné zdroje energie.

V současné době se vodík využívá například do palivových článků v osobních i nákladních automobilech a autobusech nebo jako samostatné palivo v raketách. Na jeho výrobu je také možné využít přebytečnou energii z obnovitelných zdrojů (např. solární, větrnou, přílivovou) a takto vyrobený vodík skladovat. Energie uskladněná tímto způsobem se pak dá například použít pro stabilizaci přenosové soustavy.

2. Všechno má své „ale“. Nejinak je tomu v případě vodíku. Zelený vodík, tedy ten, který je vyráběn elektrolýzou pomocí elektřiny z obnovitelných zdrojů, je nejlepší cestou v souladu s našimi klimatickými závazky. Podíl energie z obnovitelných zdrojů stále roste, výroba vodíku může být řešením i pro situace, kdy je jí nadbytek.

Momentálně se ale nejvíc vodíku vyrábí z fosilních zdrojů, například ze zemního plynu nebo zplyňováním uhlí. Tento tzv. šedý vodík je z hlediska snižování emisí trochu z deště pod okap. K úniku oxidu uhličitého totiž dochází jak při samotné výrobě vodíku, tak i při těžbě a transportu zemního plynu.

O něco čistší je modrý vodík. Ten se sice také vyrábí z těch samých fosilních zdrojů, při výrobě však dochází k zachytávání a ukládání oxidu uhličitého (carbon capture and storage, zkráceně CCS). CCS technologie jsou nicméně stále mnohdy ve stadiu experimentu, jejich účinnost není stoprocentní (maximálně kolem 90 %) a jsou tu i další problémy. Jedná se zejména o nutnost vybudování robustní infrastruktury, která nebude levná a nevíme, jestli bude potřeba za dvacet, třicet let.

V hledáčku vodíkového průmyslu jsou i další technologie, například výroba pomocí jaderné energie, tzv. růžový vodík. I tady platí, že další rozvoj této metody bude záležet na řadě jiných faktorů, hlavně postavení jaderné energetiky v evropském energetickém mixu.

Pokud bychom chtěli co nejvíc vodíku vyrábět tou nejčistší, zelenou cestou, má cenu hledat cesty, jak zlevnit elektrolýzu. Nižší cenu může přinést rozvoj vodíkového trhu, ale i nástup nových technologií.