V posledních letech jsme svědky toho, že terorismus je největším nebezpečím pro současnou civilizaci. Tato hrozba terorismem se pomalu, ale jistě staví na úroveň třetí světové války. Jen jaksi pokulhává definice toho, kdo je teroristou a tudíž i definováním toho, odkud nám nebezpečí hrozí a kdo je náš nepřítel. Konkrétním příkladem může být poslední teroristická akce USA, provedená v noci z 2. na 3. ledna tohoto roku.

Ozbrojené síly USA, dislokované na území jiného, suverénního státu (Iráku), provedly ozbrojený úder na vojenského představitele dalšího suverénního státu Íránu. V důsledku této státně-teroristické akce zemřelo několik lidí, včetně vojenského představitele Íránu generála Kásima Sulejmáního a iráckého vojenského představitele, zástupce velitele PMF abú Mahdí Muhandise. Jak jinak nazvat tuto teroristickou akci, když neměla požehnání ani od Kongresu USA, natož pak od RB OSN? To ostatně uznává i zvláštní zpravodajka OSN pro otázky mimosoudního zabíjení A. Callamardová, jež na svém Twitteru napsala, že: „Cílené zabití iránského generála Kásima Sulejmáního Američany v Bagdádu je s největší pravděpodobností nezákonné a porušuje mezinárodní humanitární právo.“

„Na příkaz prezidenta podnikly americké ozbrojené síly rozhodný „obranný útok“, aby zabitím Kásima Sulajmáního chránily americké příslušníky v zahraničí. Útok byl proveden s cílem odradit Írán od dalších plánů. Spojené státy podniknou všechny nutné akce, aby ochránily svůj lid a své zájmy kdekoli na světě,“ uvedl Pentagon.

Jak nazvat tuto akci pojmenovanou představitelem Pentagonu „rozhodným obranným útokem“, který byl proveden s cílem „chránit svůj lid“, když USA své občany v tomto regionu nejprve tímto státně-teroristickým činem vystavily v nebezpečí života a teprve poté je vyzvaly k opuštění blízkovýchodních států? Asi zůstává pravdivé jen to, že tato akce (ale i ty předchozí) mají chránit zájmy USA kdekoliv na světě. Prostě přesně v duchu volebního egoistického hesla D. Trumpa: „Amerika na prvním místě“.

Jak nazvat akci, kterou provedl členský stát NATO, aniž by dbal na znění Severoatlantické smlouvy (přístupové smlouvy k NATO), která hned v prvním a zároveň jediném zavazujícím článku striktně určuje, že členské státy NATO budou: „… urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou …“.