Vážená vládo, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci,

než se vrhnu do svého projevu, tak bych chtěl reagovat na jednu věc, která tady zazněla, vaším prostřednictvím. Pan místopředseda Okamura se na grémiu ptal, že tedy nebudou faktické poznámky, a tím pádem doufá, že nebudou žádné útoky a podobné věci, nicméně na začátku svého projevu se přímo opřel do jednoho poslaneckého klubu a mně to tedy nepřijde jako vhodný způsob, jak tady v tuto chvíli vést politickou diskusi.

Ale nyní bych se chtěl o kousek ilustrativně vrátit k minulé kauze vládních materiálů, které navrhovaly posílit pravomoci vlády ve vyhlašování válečného stavu či stavu ohrožení při neakceschopnosti Sněmovny. Předkládající pan ministr Metnar nakonec správně řekl, že se jedná o materiál k zahájení široké diskuse napříč politickou reprezentací. My jsme tedy diskusně reagovali, protože ostatně sledovat kroky vlády a předkládané materiály je naše práce, a tím by to věcně mohlo být uzavřeno, protože všichni uznali, že teď na takovou diskusi není vhodný čas. Objevily se teorie, že by to mohlo být promyšlené vypuštění balónku, testování vody, jestli si toho opozice všimne a když ne, bude následovat skutečný pokus o převzetí moci. Alternativní teorií je, že budeme věřit předsedovi vlády, že si nepamatuje, co se projednává na Bezpečnostní radě vlády, když jí předsedá, a ministr obrany je politicky neobratný. Nevím, která teorie je v současné situaci horší volbou, ale realita, jak tu byla již popsána, jasně mluví pro druhou možnost, že vláda postupuje chaoticky, neobratně a nejednotně.

To mě osobně velmi mrzí. Chtěl bych mít vládu, která bude postupovat jednotně, srozumitelně, přesvědčivě, ideálně nejen v době krize. V úvodním projevu premiéra jsme slyšeli jasně plán, že se vydáváme směrem kompletního zastavení viru, izolace všech nemocných. To bude skutečně podle mě nutně trvat dlouho, bude to obtížné a může to skutečně trvat dlouhé měsíce a možná to i znamená, že prakticky čekáme na lék či vakcínu. To bych možná chtěl odpověď na tuto otázku nebo ujištění, jak přesně si tento plán představujeme, že toho dosáhneme.

Zmiňuje se tu, že není možné sestavit plán, protože jediný, kdo má plán, je virus a ten jeho plán neznáme. Zejména bych nechtěl přisuzovat patogenu záměr či agendu. To je podle mě falešný pohled na svět. Zároveň mám za to, že vědecká komunita již má dostatek poznatků o způsobu šíření, průběhu, rizikových skupinách a dalších parametrech, aby plán viru, kterým je nutně se maximálně rozšířit, mohla popsat.

Nouzový stav, ve kterém se nyní nacházíme, je obecně omezení osobních svobod a lidských práv. Zde bych si dovolil citovat z Listiny základních práv a svobod. Článek dva říká, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Článek čtyři pak říká, že při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. V současné situaci proti sobě stojí základní právo na ochranu zdraví a života a právo na svobodu pohybu, které vláda či vlastně Ministerstvo zdravotnictví ve svých opatřeních uplatňuje. Ale dochází k omezení dalších práv - práva vlastnit či využívat majetek, může se dostat i na omezení práva, co se týče ochrany proti nuceným pracím. Jedná se o právo podnikat a ostatně i dochází ke sporu s právem na ochranu zdraví těch ostatních jinak nemocných, péče pro něž je aktuálně pozastavena.

Život je určitě na prvním místě, ale omezení ostatních práv musí sledovat účel, musí být odůvodněné a přiměřené. A zde se dostáváme i k tomu, proč je důležité, aby vláda postupovala jednotně a přesvědčivě. Každá nejistota a každá nejednotnost nutně vede k menší míře důvěry v opatření, a tedy k jejich zpochybňování a horšímu dodržování, k možnostem soudního přezkumu, napadání a rozporování. Zmiňovala se zde omezení voleb, zmiňovalo se zde omezení vycestování, zmiňovalo se zde omezení zastupitelstev a spousta různých opatření je v tuto chvíli plošná a lze si představit způsoby, kdy prostě již nesledují ten účel omezení šíření v populaci, kdy už jsme si snad všichni zvykli na to, že máme nosit roušky, máme mít k dispozici dostatek ochranných prostředků a mýdla, a je možné tedy jít směrem nějakého uvolňování. Protože je třeba říct, že čím déle bude nouzový stav a jiná opatření trvat, tím nutně bude větší role státu, tím víc se bude zasahovat do běžných vztahů, tím více lidí a podniků bude potřebovat záchranu či ochranu před věřiteli, tím více lidí bude závislých na státu, tím větší bude nakonec stát. To je nebezpečí, které nám hrozí a které bude potřeba neustále zvažovat.

Děkuji za pozornost.