Zakazování reklamy je součást boje proti kapitalismu. Dochází k částečnému vyvlastnění, částečnému přechodu vlastnictví, práva nakládat s vlastněnou věcí, od původního majitele na vládnoucí struktury. Každá další podobná regulace nás posouvá k socialismu.

Snad lidé tyto mentální komunisty, kteří mají neustále nutkání strkat nos do cizích věcí a pošlapávat lidem jejich vlastnická práva, možnost nakládat s vlastněnou věcí a mít z ní užitek, vypráskají ve volbách. Nenechte se ošálit řečmi o potřebě řešení černých výlepů na nemovitostech bez souhlasu jejich vlastníků, tedy vandalismu a porušování vlastnických práv. Na to nepotřebují novou vyhlášku. Tu novou vyhlášku potřebují na vás. Jdou totiž po vás a po vašem právu na vlastnictví. Chtějí zakleknout na vaše majetková práva a opentlí to řečmi o tom, že vaše nemovitost, na které máte umístěnou reklamu, ze které máte užitek, „vysílá optický smog do veřejného prostoru“.

A nemyslete si, že jde jen o nějaké Ústí nad Labem a že vás se to netýká! Stačí jen jeden příklad: »Město Ostrava jde do boje s „reklamním smogem“..«

Asi to budou většinou totalitáři, kdo neustále vyhlašuje někomu nebo něčemu boj. Co takhle jednou pro změnu zkusit mír?

A co vy, kteří na své nemovitosti nemáte umístěnou žádnou reklamu a myslíte si proto, že vás se to netýká? Z historie známe příklady, kdy šli nejdřív jenom po někom a ostatní měli pocit, že jich se to zatím ještě netýká. Útočí se tady po komunisticku na vlastnické právo. Určitě se vás to netýká?

„Vše se dá dělat inteligentně a elegantně.“

Jsem rozhodně pro inteligentní a elegantní řešení. Řešit to inteligentně a elegantně znamená uplatnit principy svobody a dobrovolnosti. Znamená to řešení nevládní, nestátní, nepolitické. Nabízí se několik možností v rámci těchto principů. Zainteresovaní, tedy ti, kteří mají potřebu to řešit, si asi budou muset dobrovolně připlatit, nikdo je k tomu nebude nutit. Nebo je možná napadne nějaké lepší řešení, které je ani nebude stát moc peněz a přitom bude stále nenásilné, založené na principu dobrovolnosti. Nebo je napadne ještě lepší řešení, při kterém si prosadí svůj zájem a navíc ještě vydělají peníze. Jiný způsob řešení je ten politický způsob. Zastánci tohoto způsobu nechtějí nést náklady na prosazení svého zájmu a tyto náklady přenášejí na všechny ostatní, aby všichni ostatní museli nedobrovolně přispět. Tento politický způsob také znamená uplatnění principu vyhrožování, násilí a donucení, tedy mafiánské metody.

Nemáte žádné právo přikazovat jiným lidem, jestli si smí na svůj dům umístit reklamu. Toto neexistující právo tedy nemůžete delegovat na svého demokraticky zvoleného zástupce. Nemůžete delegovat něco, co sami nemáte. Kde se tedy bere pocit některých lidí, že mohou rozhodovat o cizím majetku?

Regulace reklamy je komunismus:
„Aktivisté místního asi okrašlovacího spolku si stěžují, že reklamy působí nehezky. Kde se v těch majitelích nemovitostí bere takový nevkus? Aktivisté mají svou představu o tom, jak by měli majitelé nemovitostí nakládat se svým majetkem, aby to bylo kolektivu ku prospěchu.“

Rozhodujte o svých záležitostech, ne o cizích:
„Když si sami rozhodujete o svém majetku, to je kapitalismus. Když o vašem majetku rozhoduje kolektiv, to je komunismus. Někteří starostliví lidé by chtěli pro blaho kolektivu hlasovat o vašem majetku.“

»Vedle zkoumání našich subjektivních pocitů bychom však neměli zapomínat ptát se sami sebe: „Čí je to záležitost – jejich, nebo moje?“ Jakmile jednou násilně zasáhneme do způsobu, jakým druzí žijí své životy, nesmíme se pak divit, když se u našich dveří jednoho dne objeví člověk, kterému se zase nelíbí náš způsob života. Chceme-li mít své soukromé záležitosti pod vlastní kontrolou, nestrkejme nos do cizích věcí.« ? Louis E. Carabini: Nakloněni svobodě