Já bych chtěl na úvod svého vystoupení navrhnout vrácení uvedeného návrhu zákona zpět do druhého čtení. Tento svůj návrh nyní chci odůvodnit. Je to hlavně z důvodu, že doteď předkladatel nezareagoval na moje zásadní výhrady, které spočívaly v tom, že podle mého názoru tento zákon je v řadě pasáží v rozporu s právem Evropské unie a je protiústavní. Legislativní rada vlády ve svém stanovisku uvedla, že má nadále významné pochybnosti, zda zavedení evidenci tržeb a s ní souvisejících povinností je v souladu s principy zakotvenými v právních aktech Evropské unie, přičemž myšleny jsou principy podpory malého a středního podnikání.

Zakládací akty Evropské unie totiž hovoří o rovném zacházení státu s podnikatelskými subjekty. Tento návrh, jak víme, zavádí řadu výjimek. Na některé subjekty se má vztahovat dříve, na některé později, na některé ještě později. A tady v tomto, a konstatovala to i Legislativní rada vlády, je jasné nerovné zacházení s podnikatelskými subjekty a diskriminace některých podnikatelských subjektů, které jsou postihovány zařazením do této evidence tržeb. Přeložíme-li to tedy z politické řeči, pak nám vyplývá, že předkládaný vládní návrh je tedy v rozporu s principy práva Evropské unie. A já se divím, že i přes toto upozornění Legislativní rady vlády mohl být tento návrh předložen. Jedná se podle mého názoru o legislativní selhání, kdy vláda vědomě prosazuje diskriminační normu omezující volnou hospodářskou soutěž. Lze se důvodně domnívat, že Evropská komise, případně Soudní dvůr Evropské unie, nebudou takto benevolentní a že to může na základě tohoto pochybení vlády, pokud tento návrh bude schválen, přijít Českou republiku draho v případě finančních sankcí a pokut, pokud se podnikatelské subjekty, které jsou diskriminovány tímto návrhem zákona, na Soudní dvůr Evropské unie obrátí.

Další moje zásadní výhrada se týká slučitelnosti s Ústavou České republiky. Ta stanoví, že povinnosti lze subjektům ukládat pouze na základě zákona, jak jsem zmínil, tento zákon počítá s tím, že na základě nařízení vlády mohou být dočasně vyjmuty tržby, které budou podléhat evidenci nebo naopak do budoucna na základě nařízení vlády tam mohou být některé podnikatelské subjekty, až jim uplyne dočasná výjimka, opět zařazeny.

Toto je v rozporu s přijatelností práva, s ústavou, protože nařízení vlády je prováděcí právní předpis, který vydává vláda, a nemůže tedy zasahovat do ústavního práva v tom smyslu, že podnikatelské subjekty, které mají povinnost se podrobit evidenci tržeb, mají být jasně stanoveny v zákoně. A tato povinnost by měla být uložena na základě zákona. S tímto se dodnes předkladatel nevyrovnal. Proto logicky předkládám vrácení tohoto tisku do druhého čtení.

Já musím říci, že pokud by náhodou vládní koalice tento návrh silou protlačila nebo prohlasovala, tak avizuji, že se v těch dvou oblastech obrátíme na Ústavní soud, tzn. v oblasti diskriminace a nerovného zacházení s podnikatelskými subjekty, to je za prvé, a za druhé budeme napadat ústavnost těch částí zákona, které zmocňují vládu nařízením vlády zařazovat a vyřazovat jednotlivé skupiny podnikatelů z evidence tržeb, která je v tomto zákoně obsažena.

Tento návrh zákona je podle mého názoru systémově špatný i z řady jiných neprávních, nelegislativních důvodů. Zavádí zcela zbytečná byrokratická opatření, díky nimž bude mít Ministerstvo financí dokonalý přehled a monitoring o veškerém vnitrostátním pohybu zboží a služeb a ministr financí se při výkonu své funkce dostane k informacím, které může využít ve prospěch svého podnikání. Čili i tento zákon v sobě obsahuje riziko střetu zájmů.

Zákon dále ambiciózně předpokládá, že elektronický systém, který bude muset zvládat obrovské množství dat, bude bezproblémově fungovat již za několik měsíců. Tato představa je nejen v českých reáliích skutečně úsměvná, nehledě na enormní pořizovací a udržovací náklady, které samotná důvodová zpráva udávala nebo udává podhodnoceně.

Pouhou perličkou pak může být státem předpokládaný zájem bdělých občanů o to, zda jim vydaná účtenka bude řádně zaevidovaná, o čemž se budou muset jednoduše přesvědčit. Zavádí se v tomto zákoně jakýsi státem organizovaný systém udávání, který má ovšem v českých podmínkách bohužel již tradici, a lze tedy jen konstatovat, že v tomto ohledu se bohužel nejedná o nic nového.

Já si v závěru tedy dovolím shrnout své vystoupení. Předkládaná norma je nejen podle stanoviska Legislativní rady vlády v rozporu se zásadami práva Evropské unie, dodávám i s Ústavou České republiky, a zásadami práva České republiky, zavádí regulérního velkého bratra, přičemž naplnění účelu, tedy nárůst příjmů státního rozpočtu, je velmi sporné a pochybné - to jsme se mohli přesvědčit i při těch daňových příjmech, o kterých zde je hovořeno. Hovoří se od 10 do 18 mld. ročně, což je tedy velmi velký rozptyl, a jsou to skutečně jen nahodilé nepodložené odhady. Náklady na zavedení systému budou značně vysoké a očekávané příjmy proti tomu budou značně nejisté. Principiálně lze tedy právně i legislativně tento návrh odmítnout.

A já v závěru svého vystoupení tedy zopakuji svůj návrh, aby tento tisk byl vrácen pro jednání do druhého čtení.