Už často zapomínáme, že po dnech zrady a ponížení, přišly  dny  obětí, statečnosti a následného vítězství.   Po slzách smutku, beznaděje,  přišly slzy radosti….  

Připomínáme si dnes, že před 73 lety,  8. března roku 1943 svedli svůj první boj proti německým okupantům na východní frontě, vojáci Československého polního praporu v SSSR pod velením plk. Ludvíka Svobody.

Na rozdíl od jiných evropských států,  jsme jako jedni z prvních se postavili na východní frontě,  po boku Rudé armády, proti německým okupantům.  Stalo se tak u Sokolova, poblíž Charkova, na Ukrajině.  Pod velením npor. Otakara Jaroše tam odolávali naši vojáci útoku a přesile nacistických tanků. Naši vojáci byli odkázáni v podstatě jen na pěchotní výzbroj,  posílenou dvěma protitankovými  děly a na podporu sovětského dělostřelectva. Přesto svůj úkol čestně splnili a útok nepřítele zastavili. Jejich statečné bojové vystoupení i dnes vzbuzuje obdiv a pocit úcty.  Padl velitel roty npor. Otakar Jaroš a dalších 85 našich vojáků. Vedle ztrát na životech a řady raněných, ale  nechyběly ani příklady mimořádné statečnosti. Nadporučík O. Jaroš se stal nositelem nejvyššího sovětského vyznamenání, Hrdina SSSR, který obdržel  jako první cizinec. 

Dnešní noví vykladači dějin, chtějí překreslit dějiny II.světové války.  Chtějí nechat zapomenout na její hrůzy, snížit hrdinství vojáků Rudé armády.  Bitva u Sokolova měla nedozírný význam zejména morální,  pro všechny odbojové složky i pro budoucí obnovu republiky. Je nutné si také  uvědomit i tragickou dohru této události, kdy nacisté se opět zmocnili Charkova a bestiálním způsobem povraždili  raněné v Charkovské nemocnici, mezi nimi i skupinu raněných československých vojáků. 

Před vražděním raněných se jen několika z nich podařilo uniknout  oknem nemocnice, mezi  nimi i  A. Sochorovi, také pozdějšímu nositeli nejvyšších řádů SSSR a ČSR.

Československá vojenská jednotka na východní frontě dále rostla a nabývala na síle. Brzy se stala brigádou a nakonec armádním sborem, který se podílel na osvobození Kyjeva, následně se probojoval 6.října 1944 na území republiky a podílel se na jejím osvobození. I tyto boje byly kruté a stály mnoho životů. Například v Dukelském průsmyku v Karpatech, nebo u Liptovského Mikuláše.

Boj Čechoslováků u Sokolova je nutno si i dnes připomínat. V současnosti jsme svědky pokusů zpochybnit  základy naší státnosti a poválečného uspořádání. V médiích je snižováno naše národní vědomí a národní hrdost. Je urážen a  zpochybňován prezident Dr. Edvard Beneš a jeho odkaz.  V nadcházejících dnech si také připomínáme ten smutný 15. březen 1939, kdy došlo k obsazení okleštěného pomnichovského Československa.  Naši hrdinové od Sokolova napravovali před 73 lety politiku usmiřování či naivity Anglie a Francie vůči Hitlerovi v Mnichově. Ani na to dnes nezapomínáme. 

 Jiří Pondělíček
NS-LEV21