Kdo nejvíce profituje z nařízení a regulací Green Dealu a z projektu tzv. „zelených energií“ prosazovaných orgány Evropské unie?

No přece Čína!

Je proto potřeba se ptát, jakou roli hraje v institucích Evropské unie čínský vliv
a jak silná je vůbec čínská lobby v rámci států a vlád Evropské unie?

Evropští (i čeští) prounijní, liberální a progresivističtí politici a jejich mediální nohsledi každou chvílí nálepkují své politické oponenty jako čínské agenty,
ale v praxi, na základě konkrétních rozhodnutí Rady Evropské unie a vlád evropských států, se čím dál více ukazuje, že největšími zastánci čínských zájmů hlavními šiřiteli čínského vlivu v Evropě jsou právě evropští zelení liberálové, vlády většiny členských států Evropské unie a celá Evropská komise - tedy všichni ti, kdo navrhují a schvalují šílenou legslativu, která zavádí klimatické normy, zpoplatňuje výrobu elektřiny z uhlí a plynu, rozdává miliardové dotace překupníkům energie z větru a slunce, podoruje elektromobilitu a zakazuje výrobu aut se spalovacími motory.

A tím vším ničí evropský průmysl a prosperitu.

Toto jsou - vědomí či nevědomí - poskoci Číny. Občas se pro označení tohoto typu lidí používá docela výstižné označení „užiteční idioti“.

Dekarbonizace, tedy stupidní plán ukončení výroby elektřiny z uhlí - znamená deindustrializaci a posílení evropské závislosti na dovozech z Číny. Včetně dovozů strategických výrobků.

A stačí k tomu tak málo - spojit naivitu, ideologii, aktivismus a zaprodanost
a současně rezignovat na kritické myšlení.

V poslední době z Evropy rovněž zaznívají hlasy, že je třeba snižovat obsah CO2 v atmosféře ještě rychlejším tempem a že je tudíž mít v tzv. energetickém mixu více totálně nespolehlivých a drahých obnovitelných zdrojů, na kterých si opět namastí kapsy pouze vybraní oligarchové.

Na úkor evropských občanů.

Na financování těchto zdrojů, které by ve standardní tržní soutěži kvůli své nestabilitě a vysoké ceně absolutně neuspěly, je nutné vydávat obrovské peníze vytažené formou stále vyšších daní z kapes evropských občanů.

A to ať už formou klasických přímých či nepřímých daní, nebo zločinných quasidaní typu tzv. emisních povolenek.

Včetně nových emisních povolenek (tzv. systém ETS 2) na motorová paliva vytápění domácností.

K tomu by byl ovšem primárně potřeba výkonný průmysl, který by na tyto nebezpečné nesmysly vydělával.

Jenže evropský průmysl kvůli nesmyslným normám a regulacím Green Dealu upadá…

Kde udělali soudruzi z NSR chybu?

A tak je nutné peníze vyždímat z občanů jinými formami, někdy doslova za každou cenu.

A je proto na čase se ptát, kde většina z těchto peněz skončí? Kdo bude největším beneficientem evropské zelené revoluce?

Kde se vyrábí (a odkud se do Evropy dováží) drtivá většina fotovoltaických panelů, lopatek větrníků – a koneckonců i elektromobilů?

Ano, v Čině…

Proto je zcela na místě říkat:

Kdo podporuje tzv. obnovitelné zdroje energie, ten pomáhá především čínskému průmyslu a čínské ekonomice a poškozuje hospodářství evropských zemí!

Před několika lety vzbudil pozornost korupční skandál v Evropském paramentu, kdy belgické tajné služby při vyšetřování údajného vměšování Ruska a Činy do záležitostí Evropské unie odhalily uplácení europoslanců ze strany Kataru. Jednalo se o organizovanou skupinu okolo tehdejší místopředsedkyně Evropského parlamentu, Řekyně Evy Kailiové.

Tato skupina měla napomáhat Kataru v budování pozitivnějšího obrazu v Evropě a ovlivňovat rezoluce a postoje Evropského parlamentu ve prospěch této islámské plynové diktatury.

Bylo by nesmírně zajímavé vědět, kdo tvoří jádro současné pročínské lobby v klíčových rozhodovacích orgánech Evropské unie a jejích členských států.

Možná bychom se divili…