Za chvíli to začne...

Stejné semifinále jako v 98 Nagano.

Tenkrát jsem ještě žila v Kanadě, ale na olympiádu a utkání s Kanadou, které bylo 20. 2. 1998 jsem byla doma, u rodičů. Byl to neuvěřitelný zápas, u kterého jsme s tátou měli nervy na pochodu a uronili nejednu slzu. Den poté jsem odlétala do Kanady a mohu říct, že všichni mí kanadští přátelé, kteří mnohdy opravdu nevěděli, kde je Česká republika, si to konečně našli na mapě a na finále fandili se mnou. Tak dnes doufám, že si opět vzpomenou a budou nám gratulovat.

Kluci, držím všechny pěsti, co mám!