Čtyři ráno.

29. červen 2018. Brusel. Evropská rada. Kouknul jsem na hodinky. Měl jsem tehdy Vacherony. Značku Vacheron Constantin. Drahá značka. Je to ale jediný můj výstřelek, co jsem měl. Chlapský výstřelek. Nemám ani jachtu ani soukromý ostrov ani letadlo. Ani Ferrari. Nic takového. Měl jsem jen ty hodinky a stejně už je nenosím. Byly na mě moc nobl. Teď mám chytré hodinky, co počítají kroky. Ale Vacherony jsem měl rád.

Tak na ně koukám, a fakt, čtyři ráno.

Ten jednací sál Europa znáte z fotek na mém Facebooku. Ten velký, barevný. V něm osmadvacet šéfů států a vlád členských zemí Evropské unie. Tehdy ještě s Británií. Premiéři a prezidenti. Komplet všichni od Angely Merkelové po Emmanuela Macrona. Žádní asistenti.

Atmosféra by se dala krájet.

Téma?

Kvóty.

Kvóty na migranty. Skoro všichni je chtěli. Drtivá většina. Tlačilo je Německo, Francie, Italie, Španělsko, Švédsko a Řecko. Znamenalo to, že by Česka republika musela povinně přijímat migranty. POVINNĚ, chápete?

Jasně, teď všichni řeknete, že chápete, ale představit si to asi neumíte. Neuměl jsem to ani já. Teď už umím. Řeknu vám to za chvilku.

Ještě v červnu 2015, když s tím Brusel přišel poprvé, tak jim to Visegrádská čtyřka – tedy Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko – hodila na hlavu. Tehdy k nám chtěli poslat 1863 migrantů z Italie a Řecka a z uprchlických táborů v Jordánsku a Iráku. Za dva měsíce přitvrdili.

21. září 2015 nás ostatní státy přehlasovaly a silou protlačily, že si země EU v první vlně mezi sebou rozdělí 120 000 migrantů z Blízkého východu a Afriky. Tehdy jsme se na nic nezmohli, protože nás zastupoval Milan Chovanec. „Pan reforma policie“. Anglicky neuměl ani slovo, schopnost pro naši zemi něco vybojovat nulová. Takže když došlo na hlasování o „dobrovolném“ přijímaní migrantů, mohl jen koukat, jak ostatní zvedají ruce pro. A víte, jaká byla kvóta pro Česko? Za dva roky 2978 migrantů ze zemí, ke kterým nemáme historicky skoro žádný vztah, jako Pákistán, Sýrie, Afghánistán. Lidi, jejichž myšleni a kultura jsou na hony vzdálené té naší.