Čau lidi, nemůžu tohle týdenní hlášení začít jinak než poděkováním. Vám všem, kdo jste nám v pátek a sobotu dali hlas. Moc si toho vážíme a je to pro nás velký závazek vůči vám ?? A taky gratuluju našim lídrům a kandidátům, kteří udělali skvělý výsledek ve volbách.

Vyhráli jsme v 11 ze 13 velkých měst. Ostrava, Olomouc, Pardubice, Karlovy Vary, Hradec Králové, Brno, Jihlava, České Budějovice, Plzeň, Ústí nad Labem, Zlín. Zdravím i do všech dalších měst a vesnic, kde jste uspěli. A gratuluju našim kandidátům do senátu, kteří se dostali do 2. kola. Pamatuju, jak v roce 2012 se do druhého kola nedostal ani jeden. Letos jich postoupilo 11 ??

Pamatujte, důvěra lidí je obrovský závazek, který nesmíme zklamat. Já s tímhle vědomím pracuju od chvíle, co jsem vstoupil do politiky. Zrovna den před vypuknutím voleb jsme bilancovali 100 dnů fungování naší nové vlády. A tak jsme předstoupili před lidi s výkazem naší práce. Tato vláda navázala na úspěchy naší předchozí menšinové vlády, která fungovala 195 dní a na výsledcích její práce teď stavíme. Dávám vám do komentáře celou prezentaci.

Tak. A teď Praha.

Neúspěch. A pro mne velké zklamání. Ale pojďme popořadě.

Nasadili jsme Petra Stuchlíka. Byl skvělý v kampani. Jel na 120 procent. Vážím si ho jako člověka i za to, co předvedl. Je to dobrý manažer a jeden z nejlepších lidí, kteří za nás kandidovali. Prodal firmu, šel s kůží na trh, ale pozdě. Má moje velké díky.

Jak to, že to nevyšlo? Ty čtyři roky pod naším vedením se Praze nelíbily. A já se Pražákům vůbec nedivím. Naše pražská organizace je velmi slabá. Žila jenom z našich úspěchů ve sněmovních volbách. Svým působením nebyla přidanou hodnotou jako Tomáš Macura v Ostravě nebo Petr Vokřál v Brně, naopak byla negativní. Měli jsme čtyři starosty městských částí, dva obstáli, dva propadli. A pořádně. ODS jich měla pět, ale daleko lepších, třeba paní Černochovou. V Praze jsme toho prostě moc neukázali. I když jsme převzali město s různými tunely a nevýhodnými smlouvami, snížili jsme dluh Prahy o zhruba 13 miliard korun. Ale neuměli jsme naši práci prodat.

Možná jsme měli být tvrdší a je asi i moje chyba, že jsme pražskou organizaci neřešili už dřív. Je to teď náš velký úkol, hlavně můj.

Kolegové mě znají jako věčně nespokojeného s výsledky. Ale myslím, že těch 100 dní práce naší vlády, na které jsem vám dával odkaz výš, stojí opravdu za přečtení. Jsou to úspěchy, za které se nemusíme stydět.

Náš státní rozpočet je pořád v přebytku. Na konci září jsme měli plus 16,8 miliard a odhadujeme, že na konci roku budeme mít vyrovnaný výsledek. Pokračujeme ve srážení dluhu v poměru k HDP.

Prosadili jsme naprosto rekordní zvýšení důchodů o 900 korun měsíčně a lidem nad 85 let budeme dávat další tisícovku měsíčně. Od roku 2013 tak stoupne průměrný důchod z 10.913 na 13 286 korun. Od 1. září platí sleva 75 procent na jízdném pro seniory nad 65 let a pro studenty do 26 let. I to rozhodla a prosadila naše menšinová vláda ANO.

Přidali jsme peníze na platy vojákům, policistům, hasičům a dalším. Takže třeba průměrný plat hasiče se může zvednout z 43.805 korun na 47.309 korun.

Rozpočet na školství je vůbec nejvyšší v dějinách. 195,7 miliard! Vysokým půjde o 2 miliardy víc. Na výzkum, vývoj a inovace půjde o 1,2 miliardy víc. Zvyšujeme platy učitelům průměrně o krásných 15 procent a nepedagogickým pracovníkům ve školství o 10 procent.

A samozřejmě sport. Hlavně pro děti a mládež. Na jejich sportovní vyžití dáme o 1,5 miliardy korun víc. Plus jsem vám v minulém hlášení psal o naší Národní sportovní agentuře.

Nemůžu vynechat ani zdravotnictví. I tam padne rekord. Půjde do něj o 20 miliard víc. Takže celkem 320 miliard. A budeme dohlížet na to, aby peníze šly konečně tam, kde jsou skutečně potřeba. Hlavně na zvýšení platů, na které je určených 6 miliard navíc. Sestrám, sanitářům a mladým lékařům se zvednou tarifní platy o 7 procent. Taky jsme spustili program pro mladé pediatry a zubaře, které chceme dostat do odlehlých oblastí republiky. Jsou místa, kde zoufale chybí.

“Dálnice, dálnice, dálnice,” měli jsme na jednom volebním plakátu v minulých krajských volbách. No a teď stavíme 177 kilometrů dálnic a silnic I. tříd. Začali jsme nebo připravili všechny hlavní tepny D1, D55, D52, D35, D3, D6, D7, D11. Tu starou dobrou D1 budeme mít hotovou v roce 2021.

Zrovna v pondělí jsme s Danem Ťokem zahájili stavbu chybějícího úseku D11 Hradec Králové – Smiřice. Lidi z Královéhradeckého kraje se konečně po 22 letech dočkali. Galerii fotek jsem vám sem dával.

Je toho samozřejmě mnohem víc, co se nám povedlo, ale nechci vás zatěžovat. A taky vám o tom průběžně píšu, třeba o podpoře výstavby nájemních bytů nebo bydlení pro mladé. Takže, kdo chcete tenhle náš vládní report pro vás občany vidět celý, znova opakuju, koukněte do komentářů. A předtím si uvařte kafe, je to výživné info ??

Jo a že je Česká republika na 4. místě v celosvětovém růstu mezd jsem vám už psal. Nebudu se opakovat.

To, jak se nám v Česku daří, do velké míry záleží na tom, jak se daří našemu průmyslu. Jsme průmyslová velmoc. Myslím, že tenhle týden na 60. ročníku Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně to bylo krásně vidět. Na tuhle úžasnou akci jsem jel s ministryní průmyslu a obchodu Martou Novákovou a potkali jsme se se slovenským premiérem Peterem Pellegrinim. Samozřejmě výrazných osobností politiky i byznysu tam byla spousta.

Ale popořadě.

Mezinárodní strojírenský veletrh je nejvýznamnější průmyslový veletrh ve střední Evropě, na který každý rok přijede víc než 1.600 vystavovatelů, z toho polovina českých, a 80.000 návštěvníků. Letošní ročník veletrhu byl o to významnější, že připomněl 100. výročí samostatného Československa a zároveň 100 let od založení prvního cechu průmyslníků. Mohli jsme tak se slovenskými kolegy nejen sledovat, na jaké úrovni je náš průmysl dnes, ale taky co naše národy během trvání společného státu dokázaly.

Když říkám, že jsme závislí na výkonnosti našeho průmyslu, tak musím zároveň dodat, že jsme závislí na exportu. Hned na úvod jsme s paní ministryní Novákovou, Klárou Dostálovou a panem prezidentem Hospodářské komory Vladimírem Dlouhým otevřeli Exportní dům. V něm se sdružují instituce, které podporují vývoz českého zboží do zahraničí. Je super zpráva, že se náš export pořád zvětšuje. Loni to bylo už v objemu 4,2 bilionu korun.

A teď zpátky k našim přátelům ze Slovenska. Zahájili jsme expozici Slovenské republiky a výstavu 100RIES, která představila české a slovenské průmyslové legendy uplynulého století. Určitě jste viděli tu fotku, jak s Peterem Pellegrinim spouštíme robota Kuku, který pak začal frézovat sochu Masaryka. Pokrok technologií je neuvěřitelný.

Často tady píšu, jak jsme si se Slovenskem blízcí a potvrzuje to i náš vzájemný obchod. Ačkoli jsou naši sousedi ani ne 5,5milionový národ, je to náš 4. největší obchodní partner a pro naše firmy zároveň 2. největší exportní trh. Hned po Německu. Loni jsme do něj vyvezli za 323,8 miliardy korun.

Když jsme byli nedávno na jednání české a slovenské vlády v Košicích, psal jsem vám, že chci Petera Pellegriniho vzít na tenhle strojní veletrh taky pro to, abychom probrali spolupráci na vyzbrojování našich armád. Tomu jsme se zástupci našich generálních štábů věnovali pracovní oběd. Po revoluci jsme náš zbrojní průmysl skoro zlikvidovali. Postavil se na nohy, vyrábí, exportuje, investuje v zahraničí a znovu se stává důležitou součástí našeho průmyslu.

A taky jsme se zúčastnili sněmu průmyslových svazů obou zemí. Já jsem řekl, že se musíme soustředit na vědu a výzkum a na finální výrobky. Ne jen montovat pro ostatní země, které to pak prodávají s vysokou přidanou hodnotou.

Pro mě to byl opravdu užitečný den. Ještě před zahájením veletrhu jsem zajel do První brněnské strojírny v nedaleké Velké Bíteši, která je důležitým zaměstnavatelem pro celý region. Vyrábí tady třeba letecké motory nebo startovací systémy letadel a vrtulníků. Taky je to největší slévárna přesného lití, kterou v Česku máme. A provozují i vlastní učňovské středisko a spolupracují s univerzitami po celé republice. A exportuje do celého světa, je to důležitý dodavatel pro hlavní hráče na trhu.

V Brně jsem se pak snažil projít co nejvíc expozic. K vidění tady byly úžasné kousky, jako třeba elektrická Škodovka budoucnosti nebo 3D tisk křídla na závoďák Buggati od Siemensu. Mluvil jsem s odborníky i obchodníky. Pomáhá mi to při uvažování nad další podporou a rozvojem našeho průmyslu a zahraničního obchodu.

K tomu je ale potřeba, abychom měli konečně akčního ministra zahraničí. Věřím, že kolegové z ČSSD už to definitivně vyřešili, pan Poche odjede zpátky do Evropského parlamentu a pan prezident jmenuje Tomáše Petříčka. Potkal jsem se s ním, protože jako premiér řeším evropskou agendu. Na evropské půdě se rozhodují zásadní věci na úrovni premiérů. Musíme probrat různé globální pakty, jako byla Istanbulská smlouva, Marrákešská smlouva, analyzovat je a rozhodnout, jestli je podpoříme nebo budeme žádat změny, nebo je odmítneme. Musíme o tom vést debatu napříč politickým spektrem.

Potřebujeme jasně definovat naši zahraniční politiku. Naše postavení v Sýrii a pomoc tamním uprchlíkům, kteří se chtějí vrátit do své země, kde se narodili, vztah k Libyi, exportní politika, velvyslanci, Evropská unie a tak dál. Ministři musí být v týmu a spolupracovat.

Pan Petříček mě ujistil, že pan Poche už se nebude na ministerstvu zahraničí angažovat. Pro naši zem je důležité, abychom měli samostatného a svéprávného ministra, kterého nikdo neřídí z pozadí. Bavili jsme se i o pomoci Indonésii, která zažívá strašnou katastrofu. Rozhodli jsme, že jí pošleme 10 milionů.

A samozřejmě jsme se bavili o zahraničním obchodu. Je to totiž ministr zahraničí, který má naše podniky v zahraničí nejvíc podporovat a otvírat jim dveře na další trhy. Je potřeba rozjet podnikatelské mise. Naše firmy po nich volají. Vždyť naše závislost na export do Evropské unie je obrovská. V současnosti dělá 87 procent, takže potřebujeme expandovat i jinam.

Řekl jsem panu Petříčkovi, aby na tom co nejdřív začal spolupracovat s paní ministryní Novákovou. Ve spolupráci ministerstva zahraničí a ministerstva průmyslu a obchodu leží obrovský potenciál. Nejen v rozvoji naší ekonomiky, ale i v šetření nákladů. Potřebujeme razantně snížit počet těchto institucí a hledat synergie. Já se jako premiér snažím našim ministrům spolupráci zjednodušovat bez ohledu na jejich stranickou příslušnost. S každým jsem v kontaktu přes telefon, smsku nebo se operativně potkáváme.

Když už jsme u toho potkávání, měli jsme samozřejmě další jednání vlády. Tentokrát v mých oblíbených 6 ráno. Na základě mých jednání s hasiči na Dnech NATO jsme v rámci vlády rozhodli, že posílíme Hasičský záchranný sbor a v příštích třech letech přijmeme dalších 450 hasičů. Každý rok 150.

Taky jsme schválili koncepci Digitální Česko. Celkem se ta koncepce skládá ze tří strategických dokumentů: Česko v digitální Evropě, Informační koncepce České republiky a Digitální ekonomika a společnost. Je to opravdu komplexní záležitost a má ji na starosti náš vládní zmocněnec pro IT Vladimír Dzurilla. Posunujeme se k plně digitální státní správě, která bude sloužit občanům i firmám.

A udělali jsme toho už hodně. Od 1. července máme elektronické občanské průkazy s čipem, které umožňují online přístup ke službám státu. Vytvořili jsme kvůli tomu jednotnou identitu, abychom mohli používat jedno přihlášení a udělat všechno z počítače. Zavedli jsme Portál občana, který jsme už od začátku spustili s 37 službami. Budeme je neustále rozšiřovat, dokud nezdigitalizujeme a nezpřístupníme lidem všechno, co se zdigitalizovat dá.

Teď zlepšení pro řidiče: do konce října si budeme moct ověřit, jak jsme na tom s body a sledovat platnost dokladů. Do konce roku zapojíme katastr nemovitostí.

Portálem občana jsme dali možnost celé státní a veřejné správě jednoduše zpřístupnit služby občanům. Teď je i na nich, aby s nápady na další služby přicházeli. Ale digitalizace není jenom o poskytování služeb občanům a firmám. Největší prostor je v digitalizaci činnosti státu. Tím, že jsme schválili koncepci Digitální Česko, jsme určili směry, kterými se chceme vydat.

To teď pro lidi hlavně znamená, že stát nebude požadovat po občanech a firmách data, které už stejně má. Třeba už při narození dítěte. Nechceme, aby jeho rodiče běhali po úřadech. Všechno se musí odehrát automaticky na pozadí – rodný list, matrika a tak dál. I založení firmy musíme umět z domova bez běhání po úřadech. Taky se zamýšlíme nad tím, abychom přenesli možnost založení firem na banky. Vždyť všichni musíme mít účet, když podnikáme.

Digitalizovat chceme i justici. Na ministerstvu spravedlivosti máme projekt eJustice. Na dopravě chceme vytvořit systém jednotné jízdenky, která přinese zjednodušení v cestování a elektrofonickou dálniční známku. Na ministerstvu financí běží projekt Moje daně s termínem ukončení do konce roku 2020. Přinese možnosti on-line podávání daňových přiznání, sdílení dat, předvyplnění formulářů a tím zkrácení času pro podávání.

Taky pracujeme na projektech eLegislativa a eSbírka. Velkým projektem pro nás je digitalizace zdravotnictví, kde máme připravenou koncepci a pokračujeme v digitalizaci. Určitě jsme slyšeli o eReceptu. Další oblastí, které se před námi všichni báli, je stavební řízení. I tady jsme už začali. Zkrátíme všechny lhůty, prodlevy a umožníme lidem stavět rychleji.

Pracujeme na spoustě menších projektů, které si žádají spolupráci mezi jednotlivými ministerstvy, ale nebojíme se toho. Chceme naučit ministerstva spolupracovat. Jenom tak najdeme úspory, které můžeme znovu investovat a zvyšovat tím pohodlí pro lidi, zvyšovat efektivitu státu a šetřit čas i peníze nás všech.

Zaměřujeme se taky na synergie se soukromým sektorem. Vždyť oblasti, které my jako stát řešíme, oni už mají za sebou. Třeba bankovní identitu. Všichni jsme zvyklí používat internetové bankovnictví a my bychom chtěli dát občanům možnost přihlášení do služeb státu přes účet internetového bankovnictví. Bankovní účty jsou bezpečné, jsme na ně zvyklí a máme je všichni.

Prostě chceme připravit tuto zemi na všechny výzvy, které na nás nová doba klade. Včetně Průmyslu 4.0, který stojí na vědě a výzkumu. Chystám se navštívit jedinou fabriku tohoto typu v Německu. Až potom, co si ujasníme, co chceme, můžeme aktivně vyjednávat v EU o pozicích a penězích, které můžeme využít na další inovace.

A podpořili jsme návrh, aby se konečně OMEZILY PLATY POLITIKŮ, kteří kumulují funkce. Chceme omezit výši odměny při souběhu funkcí uvolněného člena zastupitelstva s funkcí poslance, senátora nebo člena vlády. Vemte si, že třeba z 81 senátorů jich 28 zastává další funkce. Vím, že jako člověk, který si může dovolit dávat veškeré své příjmy z politiky na charitu, jsem asi v jiné pozici než kolegové. Ale brát z veřejných peněz dva nebo tři plnohodnotné platy mi nepřijde normální. Já osobně jsem vždycky byl proti kumulaci funkcí. Bohužel ne všichni v hnutí to respektují.

Udělal jsem taky poslední krok, abych se pokusil vyřešit napjatou situaci na Českém vysokém učení technickém. V kauze pana profesora Vladimíra Maříka se angažuju už od června. Možná jste o tom slyšeli. Pan profesor Mařík dostal padáka z pozice ředitele Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky od rektora ČVUT Vojtěcha Petráčka. Na to má jistě pan rektor právo, ale pokud odvolá šéfa špičkového výzkumného pracoviště, které dělá české vědě ve světě skvělou vizitku, pak předpokládám, že obratem zajistí, že ústav nově povede minimálně stejně schopný manažer, jako profesor Mařík. To nejenže nenastalo, ale po několika měsících je institut, do kterého vláda přispěla jednou miliardou korun takřka v rozkladu, rozpadají se vědecké týmy, odcházejí průmysloví partneři a je ohroženo jeho financování. Nejde o nějaký běžný spor na pracovišti. Institut chystá naprosto zásadní vědecký projekt za stovky milionů korun, na kterém spolupracuje třeba i německé ministerstvo pro vzdělávání a výzkum. Do toho klíčoví lidé institutu jen pár týdnů před podáním grantu hrozí odchodem. Nemůžeme si tuhle destabilizaci dovolit. Nejde jen o ty stovky milionů - mimochodem do grantu je zapojeno i brněnské Vysoké učení technické - ale vědeckou prestiž celé naší země.

Takže jsem se rozhodl, že se pokusím udělat mediátora. Potkal jsem se společně ministrem školství Plagou a místopředsedou vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace Karlem Havlíčkem se zaměstnanci institutu a vyslechl si je za přítomnosti ředitele, abych měl informace z první ruky. Ti se postavili jednoznačně za odvolaného profesora Maříka. Potom jsme jednali s vedením školy a členy akademického senátu. Vím, že ČVUT je nezávislá instituce a já nehodlám zasahovat do akademických svobod. K nim ale patří i odpovědnost a pokud vidím, že nám hrozí mezinárodní blamáž a ztráty stovek milionů, považuji za svoji povinnost pokusit se jednat. Několik lidí mi řeklo, že oceňují mou snahu dobrat se věcné podstatě problému místo nějakých osobních averzí. Ale jestli byla moje snaha užitečná, se teprve uvidí. Konečné rozhodnutí je na akademickém senátu a panu rektorovi, měl jsem pocit, že si většina přítomných uvědomuje vážnost situace. Naše vláda neustále peníze na vědu a výzkum přidává, naše univerzity vychovávají skvělé vědce, nesmíme o ně touto cestou přicházet.

Mám teď zprávu pro české motoristy. Naše skupina V4 bojuje za to, aby povinné snižování emisí nebylo likvidační pro majitele starších aut. Europoslanci totiž předtím zvedli ruku pro návrh, že nová auta a lehké užitkové vozy budou muset od roku 2030 vypouštět o 40 procent CO2 míň než teď. My samozřejmě snižování emisí podporujeme, ale všechno má své meze. Obávám se, jestli to není stejně nepromyšlený projekt jako biopaliva, který EU vymyslela na základě studie Goldman Sachs, která předpokládala, že ropa bude stát 200 dolarů za barel…

Mít za cíl nahradit benzinové a dieselové motory aut elektromobily, je spíš fantasmagorie, než rozumné opatření. Obávám se, že pro naši zemi by to nepřineslo nic dobrého z hlediska dopadu na celou naši ekonomiku.

K naší V4 se připojilo i Bulharsko. Společně jsme poslali kancléři Sebastianovi Kurzovi, předsedovi Evropské komise Jeanu-Claudovi Junckerovi a předsedovi Evropské rady Donaldu Tuskovi dopis, že pro nás je únosné tempo snižování emisí 30 procent. Budeme o tom dál jednat.

Potkal jsem se s paní Libuší Bělohlávkovou. Je předsedkyní Stálého výboru pro sociální a zdravotní problematiku Rady vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Slíbil jsem jí už před časem, že se potkáme. Poslala mi docela děsnou statistiku, že každého 2,5 dne zemře v práci člověk. Za posledních 15 let zemřelo na pracovní úraz 2,5 tisíce lidí. Jako vzorový příklad mi poslala otřesný případ člověka, který po zásahu elektřinou přišel o obě nohy a ruku, ohluchl, nehodu nezpůsobil a přitom mu zaměstnavatel doteď odmítá vyplatit jakékoli odškodné. Potkali jsme se tedy s paní Bělohlávkovou v Hrzánském paláci a dohodli, že napíšu na MPSV dopis s požadavkem vypracovat koncepci úrazového pojištění. Příští týden posílám.

No už abych končil, začal jsem šestou stránku. Měl jsem schůzku s předsedou Evropského účetního dvora Klausem-Heinerem Lehnem. Řekl jsem mu můj názor na evropský rozpočet.

Spolu s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem jsme jednali s generálním ředitelem Veolie Philippem Guitardem o jejich plánovaných investicích a společenské zodpovědnosti. V Lichtenštejnském paláci jsem přijal pana prezidenta Makedonské republiky Ďorge Ivanova. Mluvili jsme hlavně o ilegální migraci a zkušenostech Makedonie s ní, které jsou děsivé. Taky o tom, že podporujeme integraci Makedonie do EU a NATO. Taky o naší podpoře při zvládání nelegální migrace a ekonomické spolupráci.

V Hrzánu jsem si ještě rychle uklidil pracovní stůl a sbalil část věcí. Se zbytkem mně pomůžou kolegyně. Příští týden se totiž stěhujeme zpátky na Strakovku.

A samozřejmě volby. S Monikou jsme šli volit už v pátek v Průhonicích. Venku i vevnitř bylo několikanásobně víc novinářů než voličů. Jak to celé dopadlo, už víme. Mějte se fajn