Čau lidi. Nejdřív tu mám něco pro chlapy: zajímalo vás někdy, jak o vás mluví vaše žena za vašimi zády? Nevím teda, co o mně říká Monika svým kámoškám, ale aspoň už vím, co říká novinářům. V Magazínu Deník Ženy s ní vyšel rozhovor. A pěkně dlouhý, takže jsem byl docela nervózní, co se o sobě dočtu. Začíná to hezky zostra: “Není lehké žít po boku Andreje Babiše.” To teda. Paní redaktorka toho z Moniky vytahala fakt hodně. Od našeho vztahu přes její práci designérky a ředitelky nadace až po výchovu dětí a dětské lékaře. Dokonce, kolik mají naše děti kapesné. No, to vám prozradím klidně i sám. Tisíc korun. Tolik jsem já v jejich věku neměl, ani když jsem vykládal uhlí z vlaku. A koukám, že přišla řeč i na žárlivost. Strašný.

Sice nejsem rád, když se na veřejnosti probírá naše soukromí, ale pořád lepší, než lži, které se začaly šířit přes některá média. Že prý je pozice naší země ve světě ohrožená, protože vláda zatím nemá důvěru. Tak to je fakt hrozná demagogie. Žádná vláda nebojovala tak systematicky za české národní zájmy, jako ta naše. A návštěvy cizích diplomatů u nás jsou minimálně stejně intenzivní, jako před volbami 2017. Budujeme důležitá partnerství, abychom mohli líp prosazovat náš postup proti migraci a kvótám. A je to i díky nám, že se názor ostatních členských států na tenhle životně důležitý problém začal měnit.

Schválně koukněte na výběr toho, co jsem za půl roku jako premiér v Evropě odmakal. A je to fakt jen stručně, protože schůzek, jednání, telefonátů nebo mailů se zahraničními politiky a diplomaty mám každý týden víc, o hodně:

Už čtyři setkání všech hlav států a vlád Evropské unie na formálních a neformálních Evropských radách v Bruselu a Sofii. Tam jsem si sedl a debatoval s bezpočtem premiérů a prezidentů.

Dvakrát na summitu V4 – s jejich premiéry se potkávám i před každým evropským summitem. Naposledy se přidal i rakouský kancléř Sebastian Kurz a oficiálně nás v našich postojích podpořil.

V Davosu, kde ještě žádný český premiér přede mnou nebyl, jsem měl šest bilaterálních schůzek s premiéry evropských zemí.

Jednání s Jeanem-Claudem Junckerem a mnoha eurokomisaři v Bruselu.

Do Prahy za tu dobu přijelo pět evropských komisařů, což je víc než kdykoli předtím.

Navštívil mě hlavní vyjednavač Velké Británie pro brexit David Davis i hlavní vyjednavač EU Michel Barnier.

Přijal jsem v Praze předsedu sněmovny reprezentantů kongresu USA Paula Ryana, třetí nejvyšší americký ústavní činitel byl u nás poprvé po osmi letech.

Potkal jsem se s nejvýš postaveným diplomatem USA pro evropské záležitosti Wessem Mitchellem.

V rámci budování vztahů s Německem mě navštívil durynský ministerský předseda Bodo Ramelow, já zase jel do Drážďan za saským ministerským předsedou Michaelem Kretschmerem. V červenci mě čeká návštěva Bavorska u Markuse Södera.

Vystoupil jsem na mezinárodní bezpečnostní konferenci Globsec.

Pokud by vás zajímalo víc, tak dávám ještě něco do komentáře.

Mohl bych pokračovat dál a dál. O našich jednáních s V4, EU, NATO. Jako první český premiér vždy jasně říkám, že z některých pozic NEUSTOUPÍME. To jsou třeba ty kvóty. Nebo že některé věci jsou v Evropě nastavené špatně. Třeba připravovaný evropský rozpočet.

Oni chtějí měkké programy a my chceme tvrdé programy. Chceme investovat do zdravotnictví, školství. A tvrdě o tom jednáme s Evropskou komisí. Už přichází první úspěchy. Vlastně bych měl říct HISTORICKÝ ÚSPĚCH. Naše Klára Dostálová totiž vyjednala s eurokomisařkou Corinou Creţu, že můžeme přesunout 7 miliard tam, kde je náš stát skutečně potřebuje. Takže je mi na jednu stranu líto, že s námi nemohla na výjezd do Olomouckého kraje. Zato se jí povedlo něco fakt mimořádného.

A další věc, do které se v Evropě aktivně zapojujeme. Je tady návrh, aby se agentura Frontex rozrostla ze 600 příslušníků na deset tisíc, aby bojovala proti pašerákům. Frontex by měl být aktivní mimo Evropu. Pokud chceme vyřešit migrační krizi, je úplný základ to, aby lodě s migranty ani nevypluly.

Prostě tohle jsou ty hlavní věci, které celou dobu řeším. Je to mravenčí práce, které si novináři nevšímají. Ale díky které naše názory na migraci dnes akceptují i velké státy. A díky ní snad budeme mít i víc peněz na věci, které naši občané nejvíc potřebují.

Někdy mám pocit, že se někteří naši novináři chovají fakt jako opoziční politici. Nejenže zamlčují naše úspěchy, ale překrucují skutečnost. Tak třeba. Jean-Claude Juncker svolal na neděli summit k migraci. My jsme se v rámci států V4 shodli, že nedává smysl se ho účastnit, když hned příští týden je Evropská rada, na které budeme probírat úplně to samé a jenom Rada může skutečně rozhodnout, co budeme s migrací dělat. Plus nesouhlasíme se závěry, které chtějí na summitu některé členské státy přijmout. A co se o tom objevilo v našich novinách? Někdo napsal, že o téma migrace nemáme zájem. Jiný, že jsme na summit ani nedostali pozvánku. Tomu se teda říká profi novinářská práce, opravdu.

Myslím, že jsem vám napsal už docela dost věcí, na kterých makám v Evropě. Teď sem hodím výběr toho, co mám za sebou tenhle týden doma:

• Výjezd do Pardubického kraje
• 100 let Svazu průmyslu a dopravy: pozdravil jsem je.
• Vláda: rozpočet, bydlení pro mladé, kontrolní hlášení NKÚ, můj mandát na jednání Evropské rady
• Prague European Summit: setkání politiků, úředníků, podnikatelů, akademiků, novinářů
• Vládní výbor pro zdravotně postižené
• Jednání o platech s odboráři
• Výjezd do Olomouckého kraje
• Summit V4 v Budapešti, na který přijel i Sebastian Kurz
• Bezpečnostní rada státu kvůli nebezpečí migrace
• Schůzka s panem prezidentem a představení ministrů
• Den zdraví v Praze
• Byl jsem v Ležákách uctít památku zavražděných při příležitosti 76. výročí vyhlazení této osady nacisty

Výjezd do Pardubického kraje. Nebudu to okecávat. DOPRAVA! V Pardubicích nemají obchvat, není dokončená D35ka. Viděli jste možná video, co jsem nedávno dával. Dálnice končí přímo v poli. Je to neuvěřitelný pohled. Dokonce i hejtman Martin Netolický přijel na náš sraz pozdě, protože se zasekl v zácpě. A to je v Pardubicích věčný problém, který řeší už 30 let. Skrz město jezdí hromada kamionů. Přitom obchvat a dálnice by nakoply průmyslové zóny jako je třeba Černá za Bory. Tak snad se to pohne. Podařilo se už vykoupit většinu pozemků. Z 200 jich zbývá zařídit 7. Podle lidí z Ředitelství silnic a dálnic se snad už v září vyhlásí soutěž na dostavbu chybějících 4 kilometrů dálnice a do roku 2020 bude hotovo.

Taky jsme se byli podívat na plánovaný obchvat Chrudimi a Slatiňan. Stavět by se mělo začít už letos. Vznikne sedm nových mostů a tři křižovatky. Zbývá už jen dokončit pár výkupů a udělat archeologický průzkum.

Jednali jsme samozřejmě s Radou kraje a se starosty. Přijelo jich 65 a opět jsme jim s Alenou Schillerovou ukázali, jak rostou daňové příjmy obcí.

Fotky z Winternitzových automatických mlýnů jsem vám sem dával. V pardubické nemocnici jsme řešili jako vždycky platy sestřiček, mluvili jsme i s odboráři. Nemocnice má plán na investice za miliardu, hlavně do nových pavilonů, kde by se soustředily urgentní příjmy. Investovat chtějí i do nemocnice v Ústí nad Orlicí za 300 milionů a v Moravské Třebové za 180.

Viděli jste i fotky z Larischovy vily. O těch zvěrstvech, co tam nacisté za války napáchali, se mi moc nechce znovu psát. Je mi z toho špatně ještě teď. Alespoň jsem položil květiny pod fotky ležáckých dětí. Muzeum heydrichiády, které by tady mělo vyrůst, chceme financovat z rozpočtu na rok 2020, ale měl by se podílet i kraj a město.

Na Pražském hradě ve Španělském sále byly oslavy 100 let Svazu průmyslu a dopravy. Moc hezky připravená akce. Na videu jsme se ohlédli za všemi přelomovými vynálezy našich vědců a konstruktérů a taky se podívali, na čem dělají české firmy dnes. Když mluvila paní Zuzana Ceralová Petrofová, majitelka legendárního českého podniku Petrof, hrála ji jako doprovod jazzová kapela. Výborná atmosféra. Já jsem ve svém projevu poděkoval všem, kteří vyváží české výrobky do světa, dělají nám skvělé jméno a odvádí u nás daně. Taky jsem věnoval zvláštní poděkování panu prezidentovi Svazu průmyslu a dopravy Jaroslavu Hanákovi. Na tripartitě na sebe sice občas křičíme, ale spolupráce s ním si ohromně vážím. Jako premiér se budu vždycky snažit českým podnikatelům otvírat ve světě dveře, pomáhat jim shánět zaměstnance a snižovat byrokracii.

V průmyslu u nás pracuje 1,5 milionu lidí, v dopravě 250 tisíc. Jsme nejprůmyslovější země v Evropě. Akorát teda ti zaměstnanci zoufale chybí. Píšu to už asi v pátém hlášení po sobě. Možná vás s tím už otravuju. Ale vemte si, že dokonce i Škodovka plánuje otevřít novou továrnu mimo Česko, protože u nás prostě není schopná sehnat dost odborníků. Z toho jsem dost znepokojenej. A vyřešit tenhle problém potrvá ještě hodně dlouho. Začíná totiž už na školách, které mají mladé lidi na trh práce připravit.

Když jsme u těch mladých, myslím, že se nám na vládě povedla skvělá věc. Píšete mi často o cenách bytů, domů, výši nájmů. No tak jsme schválili návrh ministerstva pro místní rozvoj, které přináší takovou malou revoluci ve shánění vlastního bydlení.

Je to takhle. Manželé nebo registrovaní partneři, ale i rodiče, kteří žijí sami s dětmi do 15 let budou moct žádat stát o nízkoúročený úvěr na bydlení. Za výhodnějších podmínek než doteď. Stačí, aby věk žadatele nepřesáhl 36 let. Na opravu a modernizaci vlastního bydlení vám Státní fond rozvoje bydlení půjčí až 300 tisíc (předtím to bylo 150 tisíc). Pokud si chcete koupit nový byt, můžete žádat až o 1,2 milionu. A pokud chcete stavět nebo kupovat dům, je částka rovné dva miliony. Tady jsme nabídku zvýšili radikálně, protože předtím to bylo jen 600 tisíc. Určitě vás zajímá, jaký je úrok, když to je půjčka, že ano. Jedno procento, přátelé. Věřím, že spoustě mladých tohle pomůže. Vždyť problémy s bydlením jsou jeden z hlavních důvodů, proč se lidi bojí založit rodinu. Pokud tohle právě teď řešíte, tak se připravte na 15. srpna, kdy s programem začínáme. Na www.sfrb.cz by se měl v nejbližší době objevit návod, jak žádosti podávat.

Co dál na vládě. No u některých věcí mi nezbývá než kroutit hlavou. Třeba peníze z Evropské unie na “pozorovatelny zvěře.” Čtěte posedy. Jednak mi přišla divná cena 300 tisíc korun za posed, no a ještě tomu nasadil korunu náš ministr zemědělství Jiří Milek, že on si jako zkušený myslivec vždycky postavil posed sám.

Tak super, končím čtvrtou stranu a ještě nejsem ani u výjezdu do Olomouce. To ale rozhodně neznamená, že pro mě byl míň důležitý než ten Pardubický. V Nové Vsi u Rýmařova jsme se bavili o biatlonovém centru, které by bylo dost moderní na to, aby mohlo pořádat i mezinárodní soutěže, ale taky sloužilo široké veřejnosti. Zároveň by ho mohli lidi využívat i v létě na orientační běh, inline bruslení, horská kola, školy v přírodě. Stálo by to 120 milionů. U sportu jsme zůstali i během návštěvy Přerova. Tam by rádi rekonstruovali fotbalový a atletický stadion.

Náš hejtman slíbil, že dodá seznam všech investic. Už teď poslali dotazníky všem starostům, do čeho potřebují investovat příštích pět let. Stejně jako to udělali předtím v Jihomoravském kraji. Zatím máme odpovědi z 249 obcí, ve kterých žije dohromady přes půl milionu lidí. A sešlo se nám 4166 položek za 35,5 miliard. Lidi nejvíc potřebují nové kanalizace, silnice, chodníky, sportovní areály, ochranu před povodněmi, zastávky a terminály, cyklostezky, školy. Tohle všechno dáváme dohromady a zařazujeme do celkového plánu.

Řešili jsme toho v Olomouckém kraji hrozně moc. Samozřejmě i dopravu, konkrétně starou známou D1. Hodně se mluvilo i o odlivu mladých lidí, sociálních službách, průmyslových zónách. Podívali jsme se i na letiště Přerov-Bochoř. Pan primátor Přerova mi dal knížku o minulosti a současnosti Přerova a láhev vína. Prý ho pije i olomoucký arcibiskup, tak bude určitě kvalitní. Letiště Bochoř má strategickou polohu pro letadla a vrtulníky NATO. Mohla by tady vzniknout průmyslová zóna, ale nejdřív je potřeba dořešit dopravu, bez které sem žádný velký investor nepřijde.

Fotky z přerovského hotelu Strojař jsem vám už ukazoval, tak se nebudu opakovat. Stejně tak kopii obrazu od Victora Vasarelyho, který jsem dostal jako dárek v Muzeu umění Olomouc. Co jsem vám nenapsal, že právě tady mají sbírku umění v hodnotě dvě miliardy korun, ale nemají dostatečné depozitáře plus chtějí vybudovat knihovnu, kde by bylo mezinárodní badatelské centrum. Mají už studie na novou budovu a pozemky, na kterých můžou stavět. Byl by to skvělý projekt, který by přitáhl mezinárodní pozornost. Tak, jak píšu ve své knížce. Povídal jsem si o tom s panem ředitelem muzea.

Samozřejmě jsme nemohli vynechat Fakultní nemocnici Olomouc. Tam se - a teď pozor! - NEPOTÝKAJÍ s nedostatkem sester, jako to slýchám ve spoustě jiných nemocnic. Z 1500 jim jich zrovna teď chybí jen 5. V Olomouci je totiž pro sestřičky střední škola, vyšší odborná škola i lékařská fakulta. Takže nemají nouzi ani o doktory. Ředitel nemocnice je schopný člověk a vnímá potřeby mladých zaměstnanců. Ti dnes chtějí nejen jistotu zaměstnání, ale i flexibilitu. Prostě není to jen o penězích, ale i pracovních podmínkách, které ředitel musí umět vytvořit. V olomoucké nemocnici pracují už se studenty, aby neodcházeli po škole pryč, ale volně přešli do zaměstnaneckého poměru.. I tady jsme mluvili o investicích, budou stavět první pasivní budovu v českém zdravotnictví. Kapacitu bude mít 100 lůžek.

A když už jsme u té zdravotnické tématiky, tak přidám poslední historku z tohoto týdne. Včera jsme byli s Adamem Vojtěchem na Dni zdraví v Praze. Byla to úplně první akce svého druhu a doufám, že se z ní stane tradice. Lidi si mohli nechat změřit tlak, vyšetřit znamínka a spoustu dalších věcí. A taky zadarmo konzultovat s odborníky cokoli, co se týče zdraví a životního stylu. Díky všem, kdo jste se přišli podívat a vás všechny ostatní zvu příští rok zase. Zdraví máme jenom jedno. Tak hezký zbytek neděle vám všem.