Představte si, šéfka mojí kanceláře mi řekla, že jestli budu natahovat moje reporty pro vás ještě víc, tak už to prý bude „EXTRÉMNÍ MEGALOMANIE“. Tak to si musím najít ve slovníku. Tak jo, jdeme na to!

MOBILNÍ DATA. Dost slušný poprask v médiích a na sítích způsobily moje tweety k cenám volání a dat. Už jsem to nevydržel a byl fakt ostrý na Asociaci provozovatelů mobilních sítí, která zastupuje ty tři velké operátory. Udělám cokoliv, aby se konečně snížily ceny a zlepšilo se konkurenční prostředí na trhu.

Ten konflikt začal takhle. Dohodli jsme se, že mi asociace operátorů pošle REÁLNÉ ceny volání a dat. Oni totiž předtím při našem společném jednání zpochybnili naše podklady, a dokonce i srovnání a analýzy o tom, že máme jedny z nejvyšších cen v Evropě. Což máme a každý z nás takové grafy viděl xkrát. Říkali, že naše data nesedí, neboť počítáme ceníkové ceny. Reálné jsou ale prý nižší, a ty nám dodají.

Popravdě, čekali jsme, s čím za ten týden přijdou.

Víte, co mi dodali? No, musel jsem to hned sdílet na Twitteru, ať to každý vidí. Dodali prezentaci o tom, že prý jsou u nás ceny pod průměrem Evropské unie a jak báječně klesají poplatky za data. Když jsem to viděl, nevěřil jsem. Nebylo tam totiž JEDINÉ REÁLNÉ ČÍSLO. Ani jedno. Jen samé mlžení. Nicneříkající grafy bez konkrétních údajů a faktického srovnání. Navíc grafy z veřejných zdrojů, což si můžeme v kanclu vygooglit taky, zabralo by nám to tak hodinu.

Už se s tím nehodlám dál párat a budu hodně tvrdý. Nenechám se fakt oblbnout pár grafy, jaké že to skvělé ceny u nás můžeme využívat. Každý ví, že opak je pravdou. Data jsou u nás předražená. Tečka. A popravdě mě vůbec nezajímají vytáčky této Asociace, proč to tak je.

Čili měníme strategii. V našem týmu s vládním zmocněncem pro digitalizaci Vladimírem Dzurillou a místopředsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace Karlem Havlíčkem se denně potkáváme s dalšími důležitými aktéry na trhu a zintenzivňujeme vyjednávání. Jednali jsme s Českým telekomunikačním úřadem a Asociací českých virtuálních operátorů. Ti si pronajímají sítě od klasických mobilních operátorů O2, T-Mobilu a Vodafonu. Což samozřejmě něco stojí. Takže musí existovat takové prostředí, ve kterém lze podnikat a v němž mohou postavit konkurenční nabídky i velkým operátorům. A do toho podnikáme kroky k přilákání čtvrtého operátora. V pátek jsme se potkali i s Nordic Telecom, který by se mohl stát se čtvrtým operátorem. A Ministerstvo průmyslu a obchodu pokračuje v dalších jednáních s investory ze zahraničí.

Současně spouštíme legislativní změny: nulovou pokutu při přechodu k jinému operátorovi, zkrácení lhůty převodu telefonního čísla na pětinu, přechod ke konkurenci bez povinnosti kontaktovat původního operátora a taky vyšší míru ochrany pro živnostníky a malé firmy.

V tisku se objevují fámy, takže jen upřesňuji, pokud jste něco takového zachytili: rozhodně nechystáme žádného „státního operátora“ ani podobný společný podnik.

Tak teď klasika. RODIČÁK. Po nedělním jednání s maminkami v Olomouci, jsem se hned v pondělí jako první schůzku potkal s mladými rodiči, kteří zastupují skupinu 65 000 maminek a tatínků na Facebooku „Chceme spravedlivý rodičovský příspěvek!“. Kdyby to nebylo tak těžké téma, řekl bych, že to byla radost s nimi jednat. Vzdělaní, skvěle připravení, diskuse k věci. Snažil jsem se jim vysvětlit, že rodičovský příspěvek chceme významně navýšit a že ta atmosféra, kde lidi mají pocit, že jim něco bereme, není korektní. Naopak přece. Navyšujeme z 220.000 korun na 300.000 korun. To je skok 36 procent! Tento příspěvek nebyl léta navyšovaný, tak by nás za to přece měli chválit. Ale zas chápu, že lidi reagují na sliby paní ministryně, které neměla domluvené v koalici, a nemá na ně peníze a ani se je ve svém rezortu nesnaží najít. Probírali jsme s rodiči všechny možnosti, jak navýšit rodičák i těm, kdo by se k němu nedostali.

Asi nejlogičtější se nám v tu chvíli zdálo navýšit rodičovskou všem, kdo ji právě aktivně pobírají, nebo pobírat budou. Což byl teda původní návrh paní ministryně Schillerové. Ale rozhodovat od stolu to samozřejmě nejde, je to složitý výpočet. No, víte jak, někdo propočítává, třeba my a někdo jiný prostě nastřeluje cifry, které nemá, do médií. Přijde mi to nestrategické. Musím přece myslet minimálně jeden dva kroky dopředu, když něco říkám.

Dohodli jsme se, že já teď budu tvrdě pracovat na tom, abych v rozpočtu na takovou variantu získal peníze a podporu ostatních. Až bude vláda koncem května schvalovat svůj rozpočet, musíme v tom mít v koalici jasno a do sněmovny jít jednotní.

Mezitím, co jsme jednali, tak venku přišlo demonstrovat asi PĚT dalších maminek, co mi přinesly použité plenky. Ty nikoho nezastupovaly, prostě jich bylo pět. No a samozřejmě, některá média napsala titulky raději o pěti matkách s plenkami, než o jednání se zástupci obrovské skupiny rodičů. Škoda, že si neřekly o schůzku. Mohly mi plínky předat osobně a já bych jim zase objasnil situaci.

Jedeme dál. EXEKUCE. Slíbili jsme, že zatočíme se zlodějským byznysem exekutorů, kteří díky tradičním politickým stranám dlouhá léta ožebračovali hlavně ty nejchudší lidi. Slib plníme. Naše vláda zvýšila hranici čisté mzdy, nad kterou exekutor vše sráží bez omezení, z 16 702 korun na 25 715 korun. Tak zabráníme tomu, aby exekutoři dál brali lidem v exekuci téměř veškerý příjem, který mají. Navíc dosavadní výše této částky prokazatelně demotivovala lidi, aby si hledali normální práci.

Místo toho se stali rukojmím šedé nízkopříjmové ekonomiky. To poškozovalo nejen jejich věřitele, ale i stát. Dlužníci totiž z takové práce načerno samozřejmě neplatili žádné daně ani zdravotní a sociální. Novou hranici, nad kterou exekutor dlužníkovi srazí veškerý příjem, jsme proto schválně stanovili trochu vyšší než minimální mzdu, abychom lidi v exekuci motivovali hledat si legální práci s lepším platem. Hnutí ANO ale v boji proti zlodějskému byznysu s exekucemi dělá pro lidi mnohem víc a musím ho pochválit.

Nedávno náš ministr spravedlnosti Jan Kněžínek například vyhláškou snížil i odměny exekutorů. Jeho předchůdci se sice pořád jen vymlouvali, že to nejde, my jsme ale jako první řekli dost a prostě… jsme to udělali. Stejně tak jsme snížili i náhradu výdajů exekutorům, pokud dlužník zaplatí ve zvýhodněné lhůtě 30 dnů, činí to místo 3 500 korun jenom 1750 korun.

Exekutoři taky měli dlouho skvělý byznys s rozhodčími doložkami, díky nimž byli lidé odsuzováni jak na běžícím páse. A často i zcela nespravedlivě. Mimochodem právě kvůli neplatným rozhodčím doložkám se díky nám zrušilo kolem 200 tisíc exekucí. A to samé platí i pro advokáty, kteří se na celém byznysu s chudobou taky rádi přiživovali.

Insolvence a insolvenční návrhy u nás fungovaly jako výnosný kšeft s chudobou, kdy zadlužení lidé platili jen za zpracování nekvalitního návrhu 15 tisíc korun i víc. A k tomu i úroky a penále v řádech stovek procent. Tedy takové, které člověk s průměrnou výplatou mohl jen těžko splatit. A co když chtěl někdo náhodou zaplatit půjčku dřív? Finanční instituce ho potrestaly poplatkem ve výši dalších stovek tisíc korun. Proč prostě netrestat svědomitost, a ještě na ní nevydělat!

My jsme se ale rozhodli s touto příšernou lichvou a parazitováním na chudých rychle skoncovat, protože škodí celé zemi. Ekonomicky, politicky i společensky. Donedávna se spousta lidí postižených nezvladatelnými dluhy nemohla oddlužit, protože jejich příjmy nestačily ani na splacení 30 procent všech dluhů. My jsme si ale řekli, že tohle přece není normální, a i přes odpor nejrůznějších lobbistů jsme protlačili změnu insolvenčního zákona, která oddlužení umožní i lidem s nižšími příjmy. Tím jsme jim dali šanci začít znovu. Mohou konečně vystoupit z šedé zóny a práce načerno, nechat se normálně zaměstnat a začít fungovat jako většina lidí, kteří si platí pojištění.

Díky nám taky dlužníci, kteří se hlásí do insolvence, už nezaplatí překupníkům 15 nebo 20 tisíc korun za nekvalitní zpracování insolvenčního návrhu. My jsme stanovili strop těchto nákladů na 4 tisíce korun, a navíc i určili, že sepisovat tyto návrhy smějí pouze advokáti, notáři, exekutoři, insolvenční správci a spotřebitelské organizace autorizované ministerstvem spravedlnosti. Vůbec nechápu, jak mohla tahle státem legalizovaná lichva na těch nejchudších tak dlouho procházet předchozím politikům.

Příklad: mladý člověk, který to přehnal s úvěry, pak ale začal makat a svoje dluhy splácí. Předtím musel platit kvůli vyděračským úrokům a sankcím i násobky původní jistiny. Nám to přišlo jako obyčejná zlodějina, a proto jsme zavedli zákonem o spotřebitelském úvěru i strop sankcí v maximální výši 50 procent z výše úvěru. A nikdy to nesmí přesáhnout 200 tisíc korun (to se týká i hypoték).

Současně jsme také omezili počet úvěrových společností z několika desítek tisíc na pár desítek těch serióznějších, na které dohlédne Česká národní banka. Díky nám tak skončila doba, kdy u nás mohl půjčovat peníze bez pravidel téměř každý. Spousta věcí nás ale ještě čeká. Připravujeme například institut hromadných žalob, kdy se už nemusíte bát jít do sporu hromadně a podělit se o náklady s ostatními. Bude to ještě hodně práce, protože naši političtí předchůdci si dali fakt záležet, aby zákony psali hlavně pro exekutory. Nás to ale nezastaví.

PROTIDROGOVKA. Konečně je dopracovaná a schválená naše strategie v boji proti drogám a dalším typům závislostí. Její celý název zní Národní strategie prevence a snižování škod spojených se závislostním chováním 2019–2027. Předcházela tomu dlouhá debata, byla to úmorná práce, ale konečně jsme ji mohli na zasedání Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky schválit.

Pokud mě sledujete čerstvě, tak možná nevíte, že se o téma boje proti drogám zajímám už hodně dlouho. Jako první premiér jsem navštívil Drop In na Václaváku, kde pomáhají závislým i jejich rodinám. Byl jsem i v centru pro matky, které se zbavují závislostí a leží mi to na srdci. Jsou to častokrát fakt šílené životní příběhy.

Garantoval jsem, že naše vláda bude investovat nejen do prevence, ale i mírnění následků užívání drog. Ředitelka Odboru protidrogové politiky paní Jarmila Vedralová aktivně spolupracuje s panem brigádním generálem Jakubem Frydrychem, ředitelem Národní protidrogové centrály. Přeposlala mi hrozně milý mail od jedné paní, která bydlí právě na Václaváku, kde píše:

“Prohlášení jsme v minulosti slýchali hodně, avšak bez jakýchkoliv praktických dopadů a věřte, že chodit v nočních hodinách z práce nebylo nic příjemného. Situace se však velmi pozitivně změnila, velmi se zintenzivnil počet policistů a často vídáme velmi aktivní policisty, kteří zasahují přímo na ulici proti různým "existencím". Nesmírně si práce těchto policistů vážíme a je to jistě Vaše velká zásluha, že se situace mění k lepšímu… Přijměte tedy velké poděkování za celý náš kolektiv a přejeme Vám mnoho dalších pracovních a osobních úspěchů.”

To mě, musím se vám přiznat, zahřálo u srdce. Jo a měli jsme další zasedání, tentokrát Rady vlády pro neziskové organizace. A i tohle bylo výborné a produktivní.

Tentokrát se to týká NEZISKOVEK.

Pan docent Vladimír Hyánek, ředitel Centra pro výzkum neziskového sektoru Masarykovy univerzity v Brně, představil Interaktivní mapu neziskového sektoru po celé republice. Pracuje na ní Masarykova univerzita v rámci operačního programu Evropské unie. Budeme díky ní mít poprvé přehled o neziskovkách u nás. A tím myslím nás všechny. Je veřejná. Takže nejen stát z ní může čerpat údaje o počtu a stavu neziskovek, ale když se třeba přistěhujete do nějakého města, můžete si zjistit, jaké jsou kolem vás spolky, sdružení nebo třeba hasičské sbory. Budete vědět, kam dát děti na kroužky nebo kde se zapojit jako dobrovolník. Tuhle mapu budou moct využívat dárci i média.

A další zlepšení. Přišli za mnou představitelé notářské komory a bavili jsme se, jak zařídit, aby šly “eseróčka” založit během jednoho dne. A taky, jak zkrátit dobu potřebnou k registraci DPH. Plno věcí ještě čeká na zjednodušení. Selský rozum třeba říká, že když se dva lidi rozvádí a nemají mezi sebou žádný spor, tak by to mělo být rychlé a bezbolestné. Jenže není, je to byrokratické peklo. Takže notářská komora navrhuje možnost vyřídit nesporné rozvody, kterých je u nás mimochodem 15 tisíc ročně, přímo u notáře. A soudům aspoň zbude čas na skutečné případy. Řešili jsme taky situaci dědiců a jejich odpovědnosti za dluhy v dědictví, aby pozůstalý odpovídal za dluhy pouze do výše zděděného majetku. Požádal jsem ministry, pod které jednotlivé body spadají, aby se vším aktivně a co nejdřív zabývali.

Každý člověk by měl mít právo jednat s úřady jen elektronicky. Náš cíl je, aby do pěti let skončila papírová byrokracie. Velký krok jsme udělali ve středu. Poslanci všech devíti poslaneckých klubů a ve spolupráci s vládním zmocněncem pro IT Vladimírem Dzurillou a prezidentem ICT Unie Zdeňkem Zajíčkem předložili sněmovně návrh zákona o právu na digitální služby.

BLÍŽÍ SE TO!

Od přijetí zákona do 5 let budeme moct veškerou agendu se státem vyřídit online.

I tenhle týden jsme se věnovali vědě a výzkumu. A vzali jsme to opravdu důsledně. Nejdříve jsme společně s místopředsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace Karlem Havlíčkem pozvali desítku garantů naší Inovační strategie. Už jsem o tom několikrát psal, tahle strategie je vlajkovou lodí naší vlády, protože její naplnění by nás mělo do roku 2030 posunout tam, kam jsme kdysi patřili – mezi nejvíce prosperující země Evropy.

Vytýčili jsme s třicítkou vědců, podnikatelů a manažerů velmi ambiciózní cíle v oblasti výzkumu, vzdělávání, investování nebo podpory podnikání. A všem jsme slíbili, že nezůstane jen u papíru a vizí, ale že budeme vše důsledně řídit. Myslím, že jsem všechny trochu překvapil, protože jsem prezentaci dosavadních plnění pojal trochu netradičně. Žádné fráze, žádné powerpointové prezentace, žádné dlouhé proslovy. Chtěl jsem kupecky vysvětlit, co kdo přesně dělá, jaký bude přínos a kdy to bude splněno.

Byl jsem asi trochu nepříjemný, ale musím objektivně uznat, že se za posledních pár týdnů udělal velký kus práce. Rozjíždíme úplně nový systém podpory startupů, což jsem si hned zařadil do mé agendy a přímé odpovědnosti. Pomůžeme v oblasti financování, zapojíme Českomoravskou záruční a rozvojovou banku a zajímavé nápady budeme financovat se zapojením národních zdrojů.

Posouváme se v oblasti digitalizace státní správy, rozjíždíme motivaci zaměřenou na investování do výzkumu, zavádíme předměty polytechnické výuky na základní školy, před dokončením je legislativa pro duální vzdělávání a začínáme jinak hodnotit a financovat vědu. Ten samý den jsme totiž absolvovali i Radu vlády pro výzkum vývoj a inovace a tam jsme schválili REKORDNÍ ROZPOČET NA VĚDU. Zatímco ještě v roce 2015 byly vládní výdaje do této oblasti 27 miliard korun, tak v roce 2020 to bude plných 37 miliard.

Prostě věda je naší prioritou a musím uznat, že Karel Havlíček mě moc nešetří, protože hned na příští týden mi naplánoval další dvě návštěvy výzkumných center.

Co mě ale tenhle týden fakt zklamalo, bylo setkání Tripartity. Stěžejní téma, zavádění e-neschopenek. Správná cesta, protože můj cíl je postupně elektronizovat veřejnou správu a zjednodušit vztah mezi státem, firmou a občanem. Elektronické neschopenky ulehčí život jak nemocným, zaměstnavatelům, lékařům, tak i úřadům. Žádné papírování, žádné dopisy, žádné telefonování a složité kontroly. Vše on-line, jednoduché a hlavně rychlé a bez chyb. To jsme slíbili, že bude k 1.7.2019. A na to jsme navázali karenční dobu, se kterou mají problém podnikatelé, ale přiznávám i nemalá část poslanců ANO. Ale udělali jsme koaliční kompromis. E-neschopenkou se to totiž aspoň částečně firmám kompenzuje, odpadne jim totiž řada administrativních povinností a zjednoduší se kontroly nemocných. Potud všechno OK.

JENŽE ministryně práce a sociálních věcí (za ČSSD, samozřejmě, pokud by si to někdo nepamatoval) teď přišla s tím, že systém bude plně funkční až od 1. ledna 2020 a od 1. července 2019 se spustí jen částečně, což firmám ani lékařům zatím příliš komfort nezvedne. A zaměstnavatelé pochopitelně trvají na dodržení dohody a chtějí posunout karenční dobu, tedy proplácení prvních třech dnů nemoci na den, kdy budou plně spuštěny e-neschopenky.

Nic, pojďme dál. První zasedání Stálého výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů. Pozvali jsme i zástupce opozice. Stavbu jaderné elektrárny řešíme proto, aby měla naše země elektřinu ne na další 3 roky, ale na dalších 50 let. Proto musíme jít všichni jedním směrem a mít stejné informace.

Já vím, že tady ta elektrárna bude stát, až já už tady nebudu, ale kdybych s tím teď nepohnul, tak to asi neudělá nikdo, a až doslouží současné elektrárny, nebylo by čím svítit.

Celé jednání vidím jako první konkrétní brainstorming, jak se konečně hnout z místa. Na všech důležitých věcech jsme se jednohlasně shodli i s opozicí! Neuvěřitelné. A to hlavně v tom, že by se měl připravit konkrétní zákon na výstavbu jádra.

Jednali jsme dlouho a projednali jsme podmínky lokalit jaderných elektráren Temelín a Dukovany, harmonogram přípravy a výstavby nového jaderného zdroje, diskutovali jsme o finančním modelu a první návrhy způsobu obchodního zajištění výstavby.

Konečně jsme si všichni jasně řekli, že tu elektrárnu tady prostě potřebujeme. Za to patří všem veliké díky. Vím, že to vůbec nebude snadné, protože v Evropě takové velké projekty nikdo dělat neumí, nebo se toho bojí.

Je mi jasné, že bude potřeba upravit některé naše zákony a komunikovat s Evropskou komisí, aby bylo všechno v pořádku, pak ještě musíme rozhýbat úředníky a udělat milion dalších věcí, ale teď mám konečně pocit, že to všechno zvládneme. Když se totiž dopředu dostanou schopní lidé, kteří tomu rozumí a mají s tím zkušenosti, jde to všechno líp. Proto jsem vytvořil Stálý výbor pro výstavbu nových jaderných zdrojů, kam společně s novým vládním zmocněncem pro jadernou energetiku Jaroslavem Mílem zveme všechny příslušné ministry, klíčové aktéry v oblasti energetiky, ale i opoziční poslance.

Postarám se taky o to, aby výstavba byla maximálně transparentní. Žádná tajná smlouva, na které se bude chtít kdekdo přiživit. Proto tyhle věci píšu každý týden vám na Facebook. Abyste věděli, co se v naší zemi děje. A že nikdo nebude peníze nás všech rozkrádat.

Uzavřeme smlouvu s ČEZem, kde bude jasně napsáno, že se za ně postavíme, například když se v Evropě drasticky změní zákony, ale na druhou stranu, když to zpacká jejich management, tak náklady ponesou sami. Tuhle smlouvu si budete moct všichni přečíst, aby z toho nikdo nemohl udělat žádný tunel.

V týdnu jsem měl několik důležitých návštěv ze zahraničí. Přijel čtyřhvězdičkový generál americké armády pan Curtis M. Scaparrotti, který je zároveň vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě. Každé takové setkání má teď zvláštní význam, protože slavíme 20. výročí vstupu do NATO. O oslavách ve Varšavě a konferenci na Pražském hradě, které jsme k tomu pořádali, jsem vám psal už v minulých hlášeních.

S generálem Scaparrottim jsme se bavili o modernizaci naší armády. Bylo hezké, jak vysoce ocenil naše vojáky, jejich akceschopnost a profesionalitu. Taky pochválil dobře mířené investice do modernizace naší armády, aby byla maximálně připravená plnit úkoly v rámci NATO.

Požádal jsem ho, jestli by nám NATO neposlalo na zářijové Dny NATO v Ostravě stíhačku nové generace F-35. Myslím, že by to přitáhlo ještě víc diváků.

Bavili jsme se samozřejmě o Sýrii, což je i moje velké téma a myslím, že patřím k evropským politikům, kteří ho řeší nejaktivněji. Shodli jsme se, že do řešení téhle katastrofy se musí zapojit Rada bezpečnosti OSN, stejně jako USA a taky EU by měla hrát výraznější roli. Generál Scaparrotti ocenil, že naše země jako jediná z Evropské unie zachovala velvyslanectví v Damašku a zastupuje v něm taky zájmy USA. Ujistil mě, že případné stahování USA ze Sýrie nesmí vést k návratu ISIS a souhlasil s důležitou rolí OSN při stabilizaci země.

Sýrii jsem řešil i s dalším důležitým hostem, tentokrát z Libanonu. Přijel ministr zahraničních věcí pan Džibrán Básil. I on ocenil naši vytrvalost, že jsme udrželi v Damašku velvyslanectví a souhlasil, že Evropská unie nehraje v regionu Blízkého východu dostatečnou roli. Já jsem nabídl Prahu jako místo, kde by se mohli významní světoví lídři potkávat a řešit budoucnost krizových oblastí, jako je Sýrie.

Libanon váže k Sýrii historicky pevné a přátelské pouto, ale o to větší problém mu občanská válka přinesla. Teď se starají o 1,5 milionu syrských uprchlíků a daleko překročili svoje kapacity. Libanon má své vlastní problémy, třeba nezaměstnanost, která je víc než 35 procent.

Stoprocentně jsme se shodli, že jediné trvalé místo k životu pro Syřany je Sýrie. Sám pan ministr Básil říká, že bezpečnostní situace je stabilizovaná a Syřané se mají vracet, aby se nešířil extremismus mezi lidmi žijícími v zoufalé situaci v uprchlických táborech. A dokonce ocenil náš postoj, který sdílí země V4 k migraci, že je humánnější než od velkých zemí EU, které klamou lidi příslibem lepšího života v Evropě. Vždyť přesně takhle to dělají pašeráci.

S panem Básilem jsme se dál shodli, že jeho země bude mít naprosto výjimečnou úlohu jako předpolí při rekonstrukci Sýrie, což sám pan ministr označil za “největší rekonstrukci země v moderních dějinách.“ Určitě se budeme snažit, aby se na ní podílelo co nejvíc českých firem.

Když už jsme u toho, bavili jsme se i o ekonomické spolupráci s Libanonem. Rádi by s námi zvýšili obchod. A mají prý co nabídnout, včetně vín a anýzové lihoviny arak, o které mi chvilku docela zajímavě vyprávěl.

Další vážený host z Německa, tentokrát ministerský předseda Saska-Anhaltska pan Reiner Haseloff. Bavili jsme se o hospodářské spolupráci a hlavně o energetice.

Byl jsem na tradičním pracovním obědě s evropskými velvyslanci. Tentokrát ho pořádala velvyslankyně Rumunska paní Carmen Burlacu, protože Rumunsko teď předsedá EU. Za dvě hodiny jsme probrali všechno možné. Bavili jsme se o jednání Evropské rady minulý týden, mluvil jsem o jednotném trhu, průmyslu, o tom že musíme zůstat nohama na zemi, abychom byli konkurenceschopní, a také o kyberbezpečnosti a o tom, že letos v květnu k bezpečnosti sítí 5G uspořádáme v Praze odbornou konferenci, kam jsem přes premiéry na Evropské radě pozval nejlepší odborníky z Evropy i z USA.

Velvyslanci se mě ptali na moji návštěvu pana prezidenta Donalda Trumpa v USA. Mluvil jsem hlavně o tom, jak jsem se ho snažil přesvědčit, aby nezaváděl cla na evropská auta, protože to by pro nás bylo opravdu špatné, nebo aby alespoň počkal s rozhodnutím, až bude zvolená nová Komise. Dál o našich investicích do obrany a také o našem předsednictví V4, které začíná už v červenci. Řekl jsem, že chceme, aby V4 jednala s dalšími uskupeními v rámci EU, které jsou nám blízké, jako třeba skandinávské nebo pobaltské státy, důležitý je pro nás i západní Balkán. Zopakoval jsem, že mi vadí, že EU nemá ambicióznější plán ohledně Schengenu. No a samozřejmě jsme probírali brexit. Pořád si myslím, že by si Britové měli nechat otevřené dveře k novému referendu, aby se dostali z patové situace.

Zahraniční politiku jsem taky probíral s naším panem prezidentem, za kterým jsem přijel do Lán na naši pravidelnou večeři. Bavili jsme se hlavně o závěrech Evropské rady a brexitu. Taky o rozpočtu na rok 2020.

Už se blížíme do konce. Na jednání mezi ministerstvem financí a životního prostředí jsme projednávali strategii ohledně požadavků některých firem na navyšování garancí u ekologických smluv.

Přišel za mnou pan Zdeněk Macháček ze Sdružení nájemníků BYTYOKD.CZ, které se snaží napravit křivdu po Bakalovi. Všichni tu kauzu známe, Bakala slíbil hornickým rodinám odprodat 44 tisíc bytů, místo toho vytuneloval celé OKD a firmu i s byty přeprodal jiné firmě.

Já sám jsem tenhle tunel vždycky kritizoval. Za mě se přihlásilo ministerstvo financí s nárokem na náhradu škody do trestního řízení. Ale požadavek pana Macháčka, aby každý, kdo do svého bytu investoval peníze, dostal odškodné 50 až 100 tisíc od státu, je bohužel nereálný. Stálo by to dohromady stovky milionů. A ty peníze bychom museli vzít od daňových poplatníků. To by přece nebylo spravedlivé.

Ujistil jsem ho ale, že jsme připravení plně spolupracovat s Evropskou komisí a já jako premiér poskytnu plnou politickou podporu každému pokusu starou křivdu aspoň částečně napravit. Doma i na půdě Evropského parlamentu. Nikdo si ale neděláme iluze, že to nebude extrémně složité.

No a teď úplný špek. V Deníku N vyšlo, že prý uvažuju o tom, že bychom se VZDALI předsednictví Evropské unie, které nám začíná v roce 2022. Že prý jsem si dovolil říct, že je to moc drahé a nevyplatí se. No, kdo mě zná, ví, že to říkám skoro o všem. Tak se teda omlouvám, že jsem se opovážil říct nahlas, co všichni ví. Je to zbytečně drahé. ALE samozřejmě, že se předsednictví ujmeme. Vždyť přípravy na něj jsou v plném proudu už od půlky minulého roku.

Ale musíme plánovat s rozumem a šetřit. Já se cítím být odpovědný za peníze daňových poplatníků. Původní návrh ministerstev byl na dva až tři roky navýšil počet úředníků na 660, teď už chtějí 570, což je podle mého názoru taky strašně moc. Nevím ani, kde a jak je budou shánět.

Tohle je příležitost se konečně zapsat do historie v dobrém.

Jen si teda připomeňme, jak vypadalo české předsednictví v roce 2009. Jak jsme to chtěli Evropě osladit. Tehdy nás ta “sranda” stála 3 miliardy 450 milionů korun. Plus padla vláda. Byli jsme v Evropě unikát. Kauza PROMOPRO a ODS je dodnes legendární.

Tehdy přiklepli zakázku na “pronájem a obsluhu audio-vizuální techniky na akcích pořádaných v rámci českého předsednictví EU” bez výběrového řízení soukromé firmě. Částka se rychle vyšplhala z avizovaných 85 milionů na 766 milionů korun.

Namátkou. Za technické zajištění neformálního setkání ministrů spravedlnosti a vnitra evropské sedmadvacítky, které se konalo 15. až 16. ledna 2009 v pražském Kongresovém centru, Promopro vyfakturovalo Úřadu vlády celkem přes 90 milionů korun. Slovy, devadesát milionů za dva dny. A tehdejší pohlaváři ODS faktury vesele propláceli.

Zlaté časy občanských demokratů.

Já osobně dohlédnu na to, že my budeme transparentní a nebudeme plýtvat penězi, které přece patří nám všem.

Každopádně, nechci skončit tohle hlášení vzpomínkou na to, jak se tady kradlo. Můj report má být hlavně o tom, jak a na čem makáme. A nejen to. Podle nejnovější tabulky Eurostatu maká celá naše země. Jsme úspěšní, jako nikdy předtím. Od roku 2014 nám neustále roste reálné HDP. Minulý rok to bylo o 3 procenta, zatímco průměr Evropské unie je 1,9. Dělám všechno pro to, abychom byli úspěšní i nadále.

Co je ale úplně nejdůležitější, že v ekonomické vyspělosti v rámci EU 28, což je ukazatel HDP na hlavu v paritě kupní síly po zohlednění různé úrovně cenových hladin mezi zeměmi, jsme se dostali na 90 procent. Jsme v rámci regionu NEJLEPŠÍ a stále stoupáme. Zatímco některé země klesají. Schválně koukněte na dvě tabulky a graf, co dávám hned sem dolů do komentářů.

Tak a teď už můžu skončit. Přišlo vám to jako nějaká megalomanie? Nic, jdu na vaše otázky. Krásnou neděli vám všem!