Čau lidi, na Velikonoce jsem si odjel na chvilku odpočinout do Maroka. Žil jsem tady 5 let a rád se sem vracím. Nejdřív jednu věc, na kterou jsem fakt pyšnej. Budeme mít přímou leteckou linku Praha-Hanoj. Nejpozději do konce roku. Možná už v srpnu. Podařilo se mi to vyjednat s vietnamským premiérem panem Nguy?nem Xuânem Phúcem. Ještě se k tomu vrátím. Teď ale popořadě, co jsme tenhle týden odmakali.

BYDLENÍ

Bude zase o něco dostupnější hlavně pro mladé rodiny, seniory, samoživitelky, ale třeba taky pro obecní učitele nebo lékaře, kterých je v některých oblastech fakt zoufalý nedostatek a je potřeba je nějak přilákat. Schválili jsme totiž na vládě program Výstavba, o kterém jsem vám už psal. A v rámci něj rozdělíme obcím miliardy korun na stavbu sociálního bydlení, pokud o to projeví zájem, přesné podmínky se budou ještě diskutovat. Možné je peníze využít na výstavbu, rekonstrukci nebo nákup. Například by obce a města mohly dostat peníze na odkup bytů od šmejdů, kteří je zneužívají a fakturují přemrštěné nájemné pro lidi na dávkách. Třeba jako ten bývalý asistent Jiřího Pospíšila, který jich má údajně 116, koukněte do komentářů.

Další navyšování peněz na bydlení pro obce by mohlo být z Evropské unie a s ní teď vyjednává ministryně pro místní rozvoj paní Klára Dostálová. Chceme, aby se v obcích a městech každý rok postavilo dva tisíce sociálních a dostupných bytů pro naše lidi.

Znovu opakuju. Sociální byty budou určené JENOM pro ty, kteří je opravdu potřebují.

O tom budou rozhodovat samy obce a města, které nejlíp ví, kdo u nich žije a kdo tuto pomoc nejvíc potřebuje. Ale taky se dostane na středně příjmové domácnosti a domácnosti veřejně prospěšných profesí. I o tom si budou rozhodovat přímo starostové a starostky podle toho, jaké služby obyvatelům v obci nejvíc chybí. Lékař, zubař, učitel a další.

Taky jsme splnili slib, který jsme dali krajům. Dostanou dohromady 4 miliardy korun na opravu silnic 2. a 3. třídy. Dvě miliardy dá ministryně financí Alena Schillerová z českého rozpočtu, druhá polovina půjde z evropských peněz. Pokračujeme v tom, co jsme jako první začali v roce 2015, když jsem byl ministr financí. Od té doby dostaly kraje už 15 miliard navíc. Předchozí vlády jim nedaly nikdy ani korunu, protože je silnice nezajímaly a k tomu dávaly peníze krajům podle stranické příslušnosti jejich hejtmanů. Pokud nebyli ze stejné strany, jako ministr financí, měli se silnicemi smůlu.

Já jsem byl první, kdo finance řídil podle toho, co potřebují lidi. A paní ministryně Schillerová v tom pokračuje. Peníze krajům navyšujeme pořád. Díky EET, kontrolnímu hlášení a lepšímu výběru daní, které jsme zároveň snižovali, dostaly kraje od roku 2014 do roku 2018 o 20 miliard víc. Takže mají odkud brát, když chtějí investovat. Provozní náklady krajům minulý rok stouply o 1,2 miliardy a dosáhly téměř 11 miliard. Taky by se mohly pokoušet je snižovat, jak se o to snažíme my.

A že se fakt snažíme. Z Evropské unie jsme dofinancovali všechny projekty na přístrojové vybavení krajských nemocnic za 2 miliardy. Běží nové výzvy na výměny kotlů. Zajistili jsme finance pro města a obce na mateřské školky. Celkem od roku 2015 přišly požadavky za 8,5 miliard korun jak z evropských, tak i národních zdrojů. Už jsme podpořili projekty za 3,3 miliardy a v září jsme z EU fondů vyhlásili další výzvu na školky za 600 milionů. Alokace byla vyčerpaná za 16 vteřin. Navýšili jsme na 1,2 miliardy. Stále Hledáme zdroje na podporu všech těchto projektů.

Dostupnost mateřských školek je pro nás zásadní. Chceme, aby se maminky, které mají zájem, vrátily co nejdřív do práce, pro jejich děti bylo dost míst ve školkách a aby byly cenově dostupné. Má to i samozřejmě souvislost s rodičovským příspěvkem, který vyřešíme v rámci rozpočtu do konce května.

Na vládě jsme taky řešili Digitální Česko. Je to naprosto klíčový projekt pro naši zemi, který vede ke kompletní digitalizaci státní správy. A jak určitě víte z mých hlášení, má ho na starosti náš vládní zmocněnec Vladimír Dzurilla.

POPRVÉ NĚKDO UDĚLAL POŘÁDEK mezi IT projekty, které ve státě děláme a určuje jim priority. Těch záměrů, z kterých se celá koncepce skládá, je 808. Z nich už 147 projektů běží. Na vládě jsme teď schvalovali dalších 44 projektů, které plánujeme dodat ještě letos, a které nás v digitalizaci zásadně posunou. Jsou určené pro podnikatele, občany i firmy.

Základ je rozvoj Portálu občana, který se stal vstupní bránou k digitálním službám státu. Připravujeme nové funkce jako platební bránu a tím možnost platit online kartou a notifikační bránu, která nás bude informovat o úkonech, které od nás stát vyžaduje. Třeba dostaneme automatické upozornění na konec platnosti řidičáku.

Do portálu občana budou přibývat další služby a hlavně předvyplněné formuláře. Prostě všechno to, co jsme měli mít dávno hotové, kdyby do digitalizace šláply vlády před námi. Komunikovat se státem jen elektronicky, musí být samozřejmost.

Naše projekty se taky zaměřují na zavádění toho, čemu se říká IT standardy. Jde o to, abychom budovali jeden eGovernment společný pro všechny a ne 14 menších pro každé ministerstvo. Abychom se už nemuseli koukat, jak na každém dalším úřadě znovu ťuká úředník naše údaje do jiného systému.

Ve schválených záměrech máme i přijetí nových technologií, umělou inteligenci a vysoce výkonné počítače. Chceme se těmito supermoderními technologiemi zabývat a hledat jejích uplatnění i ve státní správě.

Na našich největších prioritách se nic nemění a ukázali jsme, že se nebojíme ani největších a nejkomplikovanějších projektů, jako je digitalizace stavebního řízení nebo digitalizace zdravotnictví. Budujeme Digitální Česko, jak jsme slíbili. Nejenže díky němu odbouráme byrokracii, ale do budoucna ušetříme státu obrovské finanční prostředky. Náš cíl je digitální, efektivní a přívětivá státní správa.

A teď další věc, kterou jako vláda řešíme. Spoustu lidí trápí a všichni jste si jí už určitě všimli.

SUCHO

Bude pořád horší a my jako vláda makáme od chvíle, co jsme pod sebe dostali ministerstvo životního prostředí, na tom, aby byl dostatek pitné vody pro všechny naše lidi.

Určitě na spoustě míst sami vidíte, jak to je. Máme duben a půda je rozpraskaná suchem. Ale naše vláda je v tomhle akční. Ministr životního prostředí Richard Brabec rozjel už asi 300 projektů, díky kterým má už teď 135 tisíc lidí podstatně lepší přístup k vodě. Vrtání nových zdrojů, prohlubování těch starých a podobně. A k tomu je každý den v Česku odbahněný jeden rybník. Zkoušíme technologie umělé infiltrace podzemních vod. Letos by se měly realizovat první dva takovéhle projekty.

Já měl projev na konferenci Ochrana vody v přírodě, která se konala tenhle týden. Řekl jsem na ní, že voda je priorita vlády a věc nejvyššího veřejného zájmu. Musíme řešit zadržování vody v krajině a naučit se s ní hospodařit. Taky proto jsme založili Národní koalici pro boj se suchem a chystáme konferenci s Izraelem, kde jsem to nedávno domluvil s panem premiérem Benjaminem Netanjahuem. Předají nám jejich know-how. Budu rád, když si přečtete celý můj projev o věcech, které děláme a které chystáme, je v komentáři.

Určitě jste si všimli, že se rozhodl skončit ministr spravedlnosti pan Jan Kněžínek. Pan Kněžínek přijal v létě 2018 pozici ministra spravedlnosti v době personální tísně nově vznikající vlády po asi 15 minutách přesvědčování. Jeho působení v rezortu spravedlnosti bylo dohodnuto od začátku jako dočasné, proto mě nepřekvapilo, když mi v pondělí 15. 4. sdělil své rozhodnutí, že odchází ze svého postu ministra spravedlnosti. Den poté, tedy v úterý 16. 4., mi pan Kněžínek předal svou písemnou demisi.

Připadá mi absurdní, jak se někteří politici a média snaží tento krok spojovat s kauzou Čapí hnízdo. Je to absolutní hloupost a víte proč? Předně policie učinila svůj krok v rámci pseudokauzy Čapí hnízdo až ve středu - 2 dny po demisi pana Kněžínka. Tedy v době, kdy ji podal, nikdo neznal postoj policie, a to ani moji právníci!

Ministr spravedlnosti NEMŮŽE nijak ovlivnit vývoj žádné živé kauzy nebo do ní jakkoliv zasahovat, tedy ani do Čapího hnízda! Všechno je jen úmyslná fabulace vybraných osob. Vlastně se už ani nedivím, je to jak přes kopírák, určitě si pamatujete, že stejný scénář, že se snažím ovlivňovat kauzu Čapí hnízdo, byl používán už při změně policejního prezidenta nebo ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů. A co se stalo? Světe div se, žádné zásahy se nedějí, Čapí hnízdo běží dál a policejní vyšetřovatel nebyl “odstraněn”, jak někteří spekulovali.

Pan Kněžínek se vrací zpátky na Úřad vlády, kde bude v pozici odborného náměstka Legislativní rady vlády. Tato pozice nebyla celou dobu obsazena právě proto, že se celou dobu počítalo, že se na ni pan Kněžínek po svém angažmá na ministerstvu spravedlnosti vrátí. Myslím, že je i z osobních a rodinných důvodu rád. Pan Kněžínek je velice dobrý legislativec, kterého si vážím, a proto jsem velice rád, že bude s touto vládou nadále úzce spolupracovat.

A teď jedna důležitá návštěva ze zahraničí. Pan Nguy?n Xuân Phúc, premiér Vietnamu. Přijel za mnou na bilaterální jednání a musím říct, že to bylo skvělé a produktivní. Potkali jsme se už předtím v Davosu. Vietnam je perspektivní trh se skoro 100 miliony obyvateli a chci s ním budovat silné ekonomické partnerství. Už teď jsou náš třetí nejvýznamnější partner ze Sdružení národů jihovýchodní Asie.

Máme už desítky let trvající výborné vztahy. Spousta Vietnamců u nás vystudovala. Ve Vietnamu je 200 tisíc lidí, kteří mluví česky nebo slovensky a spousta z nich se dodnes potkává, pořádají klubové akce, na kterých vzpomínají na Českou republiku a pijí české pivo.

S panem premiérem Phúcem jsme strávili půl dne. Program byl nabitý od čtvrt na devět ráno. Měli jsme bilaterální jednání, vystoupili jsme na Česko-vietnamském podnikatelském fóru, pracovali jsme samozřejmě i během oběda. Celou dobu jsem pana premiéra vařil na tom, aby k nám Vietnam zavedl přímou leteckou linku a paní generální ředitelka Bamboo Airways, která byla u toho, slíbila, že to bude už v srpnu. Mně by to teda stačilo do konce roku, tak jak nám to slíbili v Thajsku. Ale každopádně super.

Vietnamská delegace přijela v opravdu silné sestavě včetně ministrů průmyslu a obchodu, zemědělství a rozvoje venkova, práce a sociálních věcí a zástupců dalších resortů. Řešili jsme spoustu věcí včetně víz, zakázky v obranném průmyslu, výzkumné a vzdělávací programy a taky dodávky českých těžebních technologií.

Právě kvůli tomuhle poslednímu bodu jsme se už předtím společně s Karlem Havlíčkem, který za pár dní přebírá ministerstvo průmyslu a obchodu, sešli s vedením Inco Engineering. To je česká výrobní firma, která zaměstnává stovku odborníků na svislou dopravu v hlubinných dolech. Je to vysoce kvalifikovaný obor, který byl vždycky naší průmyslovou vizitkou. Požádali nás, jestli bychom v rámci návštěvy vietnamské vládní delegace nezkusili přesvědčit jejich premiéra, aby se tento podnik stal hlavním dodavatelem technologického vybavení pro hlubinnou těžbu uhlí pro vietnamskou státní společnost Viancomin.

O zakázku je obrovský zájem, německá vláda lobuje za své firmy, tak jsme rozhodli, že nebudeme nečinně přihlížet a vytvoříme naší firmě předpolí pro další vyjednávání. Pan premiér Phúc na mě udělal dojem, že na naší přímluvu slyší. Tato zakázka by pomohla vylepšit naší zápornou obchodní bilanci s Vietnamem a navíc by to byla další výborná reference pro náš průmysl. Budeme to sledovat a pokud bude třeba jednat dále, nový ministr je připraven pomoct.

Na závěr jsme s vietnamskou delegací podepsali dvě memoranda o technologiích, geologii a nerostných surovinách. Nebudu vás s tím zatěžovat do detailu, ale budu rád, když si přečtete můj projev, který jsem měl během business fóra, opět v komentáři.

Pan premiér Phúc přijel i s manželkou a musím říct, že i z ní sálala pozitivní energie. Na obědě o něm vykládala, jak je to skvělý dědeček a že ze všeho nejradši má sedět s velkou rodinou u jednoho stolu.

Když jsme u těch zahraničních partnerství. Začínáme patřit mezi vlajkonoše Evropské unie ve vztahu k šesti zemím, které tvoří takzvané Východní partnerství. Ukrajina, Bělorusko, Gruzie, Moldavsko, Arménie a Ázerbajdžán. To jsou státy, kde ročně zobchodujeme zboží za 90 miliard korun.

Jejich ekonomicko-politický význam si uvědomuje i Unie, která s nimi proto usiluje jak o hlubší vládní a parlamentní spolupráci, tak o co možná nejvolnější obchod. Důvody jsou pragmatické: energetická bezpečnost, propojenost v oblasti energetiky a dopravy nebo vyšší mobilita pracovníků.

A právě Česká republika se stává jedním z hlavních zprostředkovatelů vztahů mezi těmito zeměmi a zbytkem Evropy. Proto jsem moc rád vystoupil na pražské konferenci k Východnímu partnerství a setkal se jak se zástupci jejich veřejné sféry, tak byznysu. A musím říci, že zájem o spolupráci je obrovský. Máme k tomu navíc technické předpoklady, náš průmysl má v těchto zemích velmi dobré jméno a nezapomínejme, že nemalá část naší populace stále hovoří rusky. Tak jsem si ji aspoň trochu procvičil během ekonomické konference Východního partnerství, ale už to fakt není ono. Ale byli ke mně smířliví a tvářili se, že mi rozumí ??

Tak dál. Na vládě pokračujeme s přípravami na naše předsednictví v Radě EU, které přijde ve druhé půlce 2022. Sešli jsme se zase nad rozpočtem. A musím říct, že když jsem viděl, co všechno si úředníci nadiktovali, málem jsem spadnul ze židle: 3,8 miliardy korun. To jako vážně? Můžete si být jistí, že tolik peněz nás to určitě stát nebude a naše předsednictví skvěle zvládneme i za rozumnou cenu.

Nakonec jsme se domluvili, že ministryně financí paní Alena Schillerová se státní tajemnicí pro EU paní Milenou Hrdinkovou se důkladně zamyslí nad úsporami a navrhnou něco rozumného. Musí si pospíšit, protože příprava na předsednictví má probíhat asi tak tři roky dopředu a náš rozpočet musíme dostat do střednědobého výhledu rozpočtu 2020 – 2022.

Rozumím tomu, že to bude náročné a bude potřeba, aby se zapojilo mnoho schopných lidí a pár jich asi také budeme muset přijmout, aby všechno dobře fungovalo. Všechna personální posílení ale musí být dočasná.

V České republice uspořádáme některé důležité akce, ale některé se klidně můžou konat i v Bruselu v budovách institucí EU. Chci taky, abychom celý projekt předsednictví řídili z jednoho místa a taky bych byl moc rád, aby si všichni uvědomili, že rozpočet předsednictví neslouží ke kompenzaci úsporných opatření provedených v minulosti. Věřím, že to dobře dopadne a vlastně se docela těším, že se brzo budeme moct pobavit o našich prioritách a o oblastech, kterým bychom se v roce 2022 měli nejvíc věnovat.

Kolem peněz se točila i schůzka na téma platy sestřiček respektive příplatek za směnnost sestřičkám. Řešili jsme to od sedmi ráno s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem, šéfkou Asociace krajů Janou Mračkovou Vildumetzovou a předsedkyní Odborového svazu zdravotnictví Dagmar Žitníkovou.

Platy ve zdravotnictví rostou nejrychleji ze všech oblastí ekonomiky. Sestry mají průměrně přes 40 tisíc a lékaři skoro 90 tisíc. Teď ministerstvo zdravotnictví jedná o výši úhrad a dalším navýšení platů pro zdravotníky. Musíme najít shodu, i když podle mě je velká odpovědnost i na ředitelích nemocnic, aby měli zajištěný personál a zároveň také možnost rozhodnout o odměňování svých lidí.

Z naší analýzy vyplývá, že drtivá většina nemocnic má peníze na zvýšení platů.

Ze 46 krajských jen JEDNA neměla dostatek financí.

Tam, kde zatím nedošlo k nárůstu, teď aktivně jednáme s kraji a hledáme řešení. Nemůžeme ale suplovat roli ředitelů. Oni nejlíp ví, kde je nutné přidat.

Teď vám chci něco málo napsat o tom mém projektu dětské vesničky v Sýrii. Píšu “mém projektu”, protože je to moje soukromá iniciativa, ne záležitost státu, hnutí nebo vlády. Firma Cubespace na něm pracuje na moje náklady. A tenhle týden za mnou opět přišel její zástupce pan inženýr Martin Kokta. Jak už víte z minulých hlášení, Cubespace staví modulové stavby a já s ní chci vybudovat v Sýrii útočiště pro asi 50 dětí. Podotýkám dětí, takže ve věku předškoláků a základky.

Projekt se posunul. Už je domyšlený do detailu včetně vybavení, sportovišť a školy. Je to kompletně český produkt, který se tady vyrobí a pak v kontejnerech přepraví do Sýrie. Máme i vybraný pozemek. Zatím to vypadá, že by to mělo stát kolem 65 milionů korun. Založím na to nadaci, která s financováním pomůže a bude hledat sponzory. Čekáme teď na vyjádření syrské strany, která musí dodat informace o legislativě k novostavbám.

O všem je potřeba jednat se syrským Červeným půlměsícem, který měl poslat svoji verzi projektu. Zatím mi ho sice neposlali, ale naše velvyslankyně v Damašku, paní Eva Filipi ho prý už má k dispozici. Budu vás dál informovat, jak se to hýbe.

Hodně věcí jsme tenhle týden museli řešit i ve sněmovně. Třeba novelu zákona o pojistném na sociální zabezpečení, novelu zákona o evidenci tržeb, kde bylo ukončené druhé čtení. Ta třeba upravuje náběh 3. a 4. fáze EET a vyjímá z ní ty úplně nejmenší živnostníky.

Od lidí, kteří opravují deštníky nebo prodají za den pár korálků, fakt nebudeme elektronickou evidenci tržeb vyžadovat. Novela taky různé služby jako stravování, podávání nápojů, úklidové služby, mytí oken, péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany a podobně přeřazuje do druhé snížené sazby DPH ve výši 10 procent, což povede ke zlevnění těchto služeb.

Ukončili jsme i druhé čtení novely zákona o místních poplatcích, která narovnává podmínky mezi hotely, apartmány a službami jako je třeba Airbnb. Novela ruší poplatky za lázeňský nebo rekreační pobyt a z ubytovací kapacity a místo nich zavádí jednotný poplatek z pobytu. Konečně tak budou mít služby typu Airbnb zákonnou povinnost přispívat do naší ekonomiky.

Poslední tři věci.

Časopis TIME zařadil Věru Jourovou mezi 100 nejvlivnějších osobností roku. Určitě znáte příběh této ženy, kterou dostal prolhaný "investigativní novinář" do tepláků. Ani ho nebudu jmenovat, to bych se rozčílil. A Vám, Věro, gratuluju.

Jednal jsem s ministrem zahraničních věcí Ománu panem Júsufem bin Alawí bin Abdulláhem o prohloubení ekonomické a technologické spolupráce a hlavně možnosti zavedení přímé letecké linky. Omán stojí o naše turisty a je pro naše lidi pořád neobjevenou destinací na rozdíl třeba od Dubaje.

Byl jsem i na slavnostním udělení cen za nejlepší projekty regenerace památek v rámci Mezinárodního dne památek a sídel. Je to smutně symbolické, že se ceremoniál konal den po tragickém požáru v Notre-Dame. Městem roku se v péči o památky a uchování místních tradic stala Brtnice. Moc gratuluju. Slíbil jsem, že i přes snižování rozpočtových výdajů se budeme snažit částky na opravu českých památek udržet.

A protože dobrých zpráv není nikdy dost, musím se podělit ještě o jednu. Možná si ještě vybavíte, že naše největší výzkumná organizace, Akademie věd ČR, která zaměstnává více než 8 tisíc pracovníků a patří mezi dvacítku nejlepších vědeckých, neuniverzitních institucí na světě nás před rokem na jejich Sněmu docela zkritizovala. Pochopitelně šlo o peníze, a i když se mi to tehdy nelíbilo, musím uznat, že důvěra vůči vládě byla z historické zkušenosti na bodu mrazu. Mezi roky 2010-2012 totiž tehdejší vládní garnitura Akademii věd téměř zlikvidovala, když jí meziročně odebrala půl miliardy korun, zatímco ostatním přidávala. To v důsledku stálo naše výzkumníky díky nižší základně v dalších letech šest miliard, které jim pochopitelně chyběly. Rozumím tedy tomu, že na naše sliby nikdo před rokem příliš neslyšel. My ale to co řekneme, plníme, změnili jsme systém financování i hodnocení vědy a s Akademií věd jsme celý rok nejen komunikovali, navštěvovali jejich centra, a současně jsme rekordně navýšili financování. Proto mi udělal opravdu velkou radost Sněm Akademie věd, který proběhnul v úterý a kterého se zúčastnil můj místopředseda v Radě vlády pro výzkum, vývoj inovace Karel Havlíček. Po mnoha letech zazněla před několika stovkami vědců a akademických pracovníků na vládu chvála, a to hned několikrát. Moc mě potěšila slova předsedkyně Akademie věd, Evy Zažímalové, která vyzdvihla, že v posledním roce došlo koncepčními kroky ke stabilizaci vědy v ČR, že se daří konečně obnovovat důvěru akademické obce a že vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace plní svoji roli příkladně. Současně jsme snad poprvé byli od vědců pochváleni za rozpočet.

Tak a máme to. Užijte si Velikonoce a já jdu na vaše otázky.