Pane prezidente, předsedové, premiéři, excelence, vážené dámy, vážení pánové, velice děkuji za pozvání a za možnost vás oslovit. Zde v Luganu se tato akce koná již popáté. 

Tak jako v minulých letech jsme i letos měli mluvit o tom, jak pomoci Ukrajině provádět reformy, které ji ještě více přiblíží k západnímu společenství, k dobrému vládnutí založeném na vládě práva. Místo toho však mluvíme o tom, jak pomoci Ukrajině v obraně a jak začít s její obnovou. S obnovou země, která do 24. února letošního roku normálně fungovala, prosperovala a pracovala na tom, aby se její obyvatelé měli stále lépe. Její část byla již tehdy okupována, nikoho však neohrožovala, na nikoho neútočila. Pak přišel 24. únor a ruský útok. Evropa se změnila. 

Myslím, že nejsem jediný, kdo se od toho dne každou noc budil a sledoval, zda Kyjev ještě stojí a zda není obsazen ruskými vojsky. V co řada z nás na začátku moc nevěřila, se ale podařilo. Kyjev se díky vedení prezidenta Zelenského ubránil a většina Ukrajiny s ním. Volodimir Zelensky, Denys Šmyhal a jejich tým jí každým dnem dodával odvahu a vůli bojovat.

Když jsem 15. března společně s premiéry Polska a Slovinska dorazil do Kyjeva – tehdy ještě platil zákaz vycházení a všude byly checkpointy a zátarasy – pochopil jsem důvod, proč Kyjev nepadl. Na každém Ukrajinci, kterého jsem potkal, bylo vidět odhodlání a vůle bojovat za svoji svobodu. To mě jenom utvrdilo v přesvědčení, že Ukrajinu nesmíme nechat bez pomoci.

Má země – Česká republika – začala dodávat zbraně na Ukrajinu již před válkou. Pokračujeme v tom i dnes. Budeme je dodávat i nadále. Na území naší země našlo útočiště 370 tis ukrajinských žen, dětí a seniorů. Více než 3,5 % naší populace. 1. července převzala Česká republika předsednictví v Radě Evropské unie. Priority, které jsme měly původně připravené, jsou dnes významně změněny. Museli jsme reagovat na válku, a tak se prioritou číslo 1 stala podpora Ukrajiny, její poválečná obnova a také zvládnutí uprchlické vlny. Jsou to tři věci, které spolu úzce souvisí.

Abychom mohli obnovovat, musíme Ukrajině pomoci se ubránit. Musíme vytrvat v dodávkách zbraní, humanitární pomoci, ale také peněz na běžný provoz. Aby se mohla Ukrajina bránit, musí mít její obránci jistotu, že jejich ženy a děti budou v bezpečí. Proto mluvíme o zvládání uprchlické vlny.

Nevím, kdy bude moci obnova Ukrajiny naplno začít. Vím ale, že musíme být připraveni a že část zničených měst a vesnic lze opravovat již dnes. Aby se lidé mohli vrátit domů. Již dnes koneckonců každý den vidíme, že se lidé do svých domovů vracejí. A my jim to musíme usnadnit.

Před dvěma týdny schválila Evropská rada udělení kandidátského statusu Ukrajině a Moldavsku. Byl to jasný signál toho, že s těmito zeměmi počítáme. Že je neopustíme. Přiznejme si, že podstatná část obnovy Ukrajiny bude ležet na bedrech evropských států i Evropské unie jako takové. To je přirozené. Musíme ukázat leadership, ale musíme zároveň spolupracovat s ostatními. Se všemi zeměmi G7, s OSN, se Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem. Do budoucí obnovy Ukrajiny musíme zapojit celý civilizovaný svět.

Slibuji, že proto budeme v době našeho předsednictví v Radě Evropské Unie maximálně spolupracovat s Evropskou komisí i s Evropským parlamentem. Nečeká nás lehký úkol. Ukrajinu ale nezklameme a Evropa vyjde z této krize silnější, bezpečnější a odolnější.

Děkuji za pozornost