Předseda vlády Petr Fiala vystoupil ve čtvrtek 10. března 2022 v Míčovně Pražského hradu s projevem na úvod národní bezpečnostní konference Naše bezpečnost není samozřejmost. Hlavními tématy konference jsou válečný konflikt na Ukrajině a s ním měnící se strategické prostředí v Evropě či obranný průmysl České republiky.

Vážený pane ministře, excelence, vzácní hosté, dámy a pánové,

já jsem velmi rád, že mám opět možnost vystoupit na této konferenci. Děkuji organizátorům, nejen za pozvání, ale i za to, že tak vytrvale tyto akce dělají. Pan Zdeněk Pavlačík a jeho tým mají mé velké poděkování. A právě proto, že jsem se těchto konferencí v různých rolích účastnil vlastně od samého počátku, většinou, tak když jsem před nějakou dobou dostal pozvánku na letošní ročník, tak začal jsem přemýšlet nad tím, jaké nové argumenty by měly zaznít, aby si konečně všichni uvědomili, že i když zdánlivě žijeme v době míru, musíme investovat do naší bezpečnosti. Ne proto, že to po nás někdo chce, ale protože je to potřeba kvůli nám samým, kvůli naší bezpečnosti, kvůli udržení toho míru.

No a neuběhlo ani několik týdnů, co jsem nad tou pozvánkou přemýšlel, a je jasné, že nikoho přesvědčovat nemusím. Vnímání vlastní bezpečnosti se během krátké doby otočilo o 180 stupňů a ti, kteří po mnoho let, i tady na té konferenci mluvili proti zvyšování výdajů na obranu, a tyto výdaje považovali za zbytečné a raději měnili naši bezpečnost tak za hlasy voličů ve volbách, jsou nyní často největšími jestřáby. Volají po miliardových investicích do obrany., což někdy působí až trochu absurdně. Ale já říkám, že je to dobře. Je dobře, že si všichni uvědomili, jak je bezpečnost důležitá a že je potřeba do ní investovat.

Důvod této změny a tohoto sjednocení, které samozřejmě vítám, je jasný a nemusím ho připomínat a je pochopitelný. Evropa se ocitla ve válce.

Ty největší hrůzy se odehrávají na Ukrajině, kterou se Vladimír Putin rozhodl obsadit a zničit samostatnou existenci tohoto nezávislého státu.

Vladimír Putin, který za 20 let své vlády nebyl schopen nabídnout Rusku prosperitu a lepší život, se rozhodl, že svou vládu bude ospravedlňovat domnělou záchranou Ruska před vnějším nepřítelem. A protože žádný takový nepřítel ve skutečnosti neexistoval a neexistuje, musel si jej vytvořit.

Příběhům o ochraně ruských krajanů v zahraničí už nikdo nevěřil, tak přišel s absurdní záminkou denacifikace Ukrajiny a podobné věci, které slyšíme z Ruska dne a denně.

Prezident Putin se ale tentokrát přepočítal a to je potřeba říct a opakovat a je potřeba, abychom si to i my uvědomovali. Narazil na tvrdý odpor Ukrajinců, odpor, který nečekal a který je mimořádně obdivuhodný. Ukrajinců, kteří hrdinsky brání své domovy, svou vlast. V jejich čele stojí, jako symbol, ale i fakticky, prezident Zelensky, který byl ještě před několika týdny nebo měsíci mnohými podceňovaný, bylo zdůrazňováno jeho minulé povolání herce a dnes se stal skutečným lídrem svého národa a hrdinou, za kterým Ukrajinci stojí.

Ale samozřejmě obdiv a morální podpora, kterou vyjadřujeme, v boji se silnějším nepřítelem nestačí a nemůže stačit.

Před dvěma týdny jsem v Poslanecké sněmovně, bezprostředně po Ruské agresi, říkal, že Západ při svých reakcích na minulé agrese, některé zde byly i vzpomenuty, Ruska v uplynulých letech, selhal. Nereagoval dost rozhodně, jasně, nedal Rusku jasnou odpověď. Nereagoval tak tvrdě, aby to Rusko odradilo od dalšího postupu. A také jsem před těmi dvěma týdny řekl, že si myslím, že tentokrát bude západní svět reagovat jinak. Bude reagovat tvrději, rychleji a hlavně jednotněji.

A po těch dvou týdnech mohu říci, a říkám to s velkou radostí, že jsem měl pravdu. A říkám to s velkou radostí nejen kvůli tomu, že se nerad pletu, ale hlavně proto, že takovýto jednotný postoj je nejen důležitý pro naši bezpečnost, ale teď aktuálně pomáhá Ukrajině a posiluje jí v jejím boji.

Jsem si jist, že všechny kroky, které teď děláme, ať už jako Česká republika nebo v rámci Severoatlantické aliance nebo v rámci Evropské unie, směřují k několika hlavním cílům.

Ten první je zastavení ruských útoků a dříve či později odchod ruských okupantů z Ukrajiny – zde hrají obrovskou roli tvrdé sankce, sankce nebývalého rozsahu, to je také potřeba říct, které byly v minulých dnech a týdnech schválené. A vidíme, že působí. Vidíme pád rublu a ruského akciového trhu, odchod stovek západních společností z Ruska, ale také odpor desítek tisíc statečných Rusů, kteří nesouhlasí s politikou ruského prezidenta a aktivně proti ní vystupují. Zatím jsou bohužel v menšině, ale z tvrdého postupu ruských orgánů vůči nim jde soudit, že z nich má režim strach. Sankce působí, jak říkám, jsou nebývalého rozsahu. Vím, že mnozí z nás, i já sám, si dovedeme představit ještě tvrdší sankce. Budeme prosazovat v rámci Unie i celého západního společenství, abychom přistoupili ještě k dalším kolům sankcí, protože Rusko se chová na Ukrajině způsobem, který je absolutně neakceptovatelný. Ale už teď můžeme říct, že ten tvrdý postoj, jednota Západu a nebývale tvrdé sankce, mají svůj účinek.