Bratři legionáři,

prezident Československé republiky Tomáš Garrigue Masaryk uvedl v pamětním listě uloženém v roce 1927 v mohyle legionářů v Cecové: „Zborov znamená pro náš národní odboj mezník. Vzpomínky na Zborov soustřeďují se především na ty, kdo v úsilí o svobodu a samostatnost položili své životy, avšak vzpomínáme zároveň těch, kdo svým důmyslem vypracovali plán bitvy, plán celkový, plán pro jednotlivé akce. Připomínám to proto, že se na to méně pamatuje. Zborov má svůj význam právě tím, že vojenská udatnost a rozvaha byly harmonicky spojeny a třebaže v celkové světové válce je episodou, nám byl počátkem samostatné armády a odtud jeho značný význam politický."

Masaryk jasně vyzdvihl jedinečný význam hrdinství našich vojáků, našeho vojska, které poprvé u Zborova vystoupilo jako vyšší jednotka a skvěle navázala na dlouholetou úspěšnou výzvědnou službu na frontě. Úspěšné bojové vystoupení tří tisíc vojáků Československé střelecké brigády na šestikilometrovém úseku fronty u Zborova silně zapůsobilo v kontrastu s demoralizovanými ruskými vojsky. Naši vojáci tak pro náš odboj vybojovali u Rusů, u spojenecké koalice, v Praze i u nepřátel vojensky i politicky lepší pozice.

Několik nedostatečně vyzbrojených praporů proniklo třemi liniemi rakousko-uherské obrany, zajalo na tři tisíce zajatců a zmocnilo se množství zbraní, což bylo pohříchu jediným úspěchem celé ruské tzv. Kerenského ofenzívy, která jako celek selhala. Při následné nepřátelské ofenzivě došlo k drtivé porážce ruské armády a jejímu dalšímu rozkladu. Byla to opět československá brigáda, která si zachovala při ústupu disciplínu a bojového ducha, ač počet ztrát při ústupových bojích překročil počet zabitých a raněných v bitvě u Zborova.

Po Zborově bylo v Rusku povoleno další formování československých útvarů a neomezený nábor mezi zajatci české a slovenské národnosti. Konečně na začátku října 1917 tak vznikl československý armádní sbor. Čtyřicetitisícový sbor se stal základem samostatného československého vojska, jehož mezinárodní uznání za armádu vedoucí válku proti Rakousku-Uhersku a Německu vytvořilo precedens k uznání příštího československého státu ještě před koncem první světové války.