Vážený pane premiére, vážení členové vlády, dámy a pánové,

pokud jde o rozpočet, my už jsme se jím zabývali na poradě mého expertního týmu za účasti pana premiéra a paní ministryně financí, takže máme za sebou velmi zevrubnou diskuzi. Já bych chtěl především uvítat to snížení schodku z padesáti na čtyřicet miliard. Chápu sice argument, že daleko důležitější je reálný výsledek, ale nezapomeňte, že deficit je součástí zákona, a zákon se má dodržovat.

Ale kromě toho, pro mě je základní důvod poměrně nízkého deficitu ten, že si ministři pak nevyskakují, a když je příliš vysoký deficit, tak mají pocit, že by mohli ještě něco urvat. A to, Andreji, je z hlediska řízení vlády docela důležité. Mít takovou záklopku, aby ministři byli disciplinovaní. Já si vzpomínám, jak jsem svému dobrému příteli Pavlovi Dostálovi, když byl ministrem kultury, říkal, že kdyby dostal tolik peněz, kolik požaduje, tak že jeho resort může řídit i cvičený foxteriér, a že naopak dobrý ministr má řádně hospodařit, být úsporný a neplýtvat.

Jako každý rok pronesu projev ve Sněmovně na téma rozpočtu, budu velmi laskavý, velmi vstřícný a budu mít několik více méně okrajových poznámek.

Jednu z nich už jsme probírali s panem ministrem Plagou před necelým týdnem, a to je inkluze. Já inkluzi pokládám za smutný sociální experiment, který stojí čtyři miliardy korun, ne dvě, to byly původně, paní ministryně, teď už čtyři. A kdo ví, kam se to vyšplhá. Kdyby se podařilo najít nějakého poslance, který by prosadil pozměňovací návrh, podle něhož by se ty peníze daly na speciální školství, bylo by daleko lépe. Takže to je jedna věc.