Zdálo se, že demokracie ve světě vítězí a že nakonec zvítězí všude. My, český národ, nadšeni nově získanou svobodou, jsme také věřili, že jakmile padne železná opona, svět se konečně stane lepším místem, přičemž svoboda bude vzkvétat a totalitní myšlení a jednání se stanou nepříjemnou minulostí.

Možná nás může omluvit nedostatek zkušeností, když jsme vnímali ochranu svobod, neustálé ohrožení demokracie nebo kultivaci veřejné sféry jako samozřejmé a nepřemýšleli jsme o jejich skutečném významu. Dnes už ale známe jejich opravdovou hodnotu. Vidíme, že lidé, kteří mají jasný cíl, odhodlání a podporu, lidé, kteří považují demokracii za anachronismus a svobodu za zbytečnou, začínají za neblahých okolností vyhrávat volby.

Přesto ale věřím, že hodnoty, na kterých je vybudovaná naše společnost, nejsou přežitkem. V Česku, ale také v ostatních částech světa můžeme vidět, že ne každý je pohlcen konzumem, ne každý rezignoval na svá politická a občanská práva, že lidé stále dokážou rozeznat pravdu od lži a také to, kdo má ze lží užitek. A jsou to především mladí lidé, kteří mě utvrzují v této víře a dodávají mi optimismus.