Je pár dní po volbách, po kocovině z adrenalinu, na který jsem posledních pár dní dotahovala kampaň, jsem už zvládla objednat se na rehabilitaci se zničenými zády, kadeřníka, po revizi vyschlých lahviček koupi nového laku na nehty, a začínám si opět připadat jako člověk- vlastně ženská, (ale pokud nejste muslim, není ten rozdíl tak fatální).... ještě zvládnu komunikaci se školou syna, dokoupím chybějící učebnice- opožděná matka :-) - a než se ohlédnu bude týden za námi a nastane čas další práce.

Rekapitulace, rozkrytí toho, co lecdko "říkal", ale neřešil, oddělení (poctivě pracujícího) zrna od (vezoucího se, osudu odevzdaného) plevele, návrhů stovky řešení, výběru toho reálného a nejlepšího, konfrontace neúspěchu s ostatními "úspěšnějšími", a po této trošku sebetrýznící vložce rozjezd znovu a lépe.

Vím, že je spousta z vás, kdo pracoval do úmoru, a neunáší, že práce nepřinesla očekávaný výsledek. Rozumím tomu.

Ale vzpomínáte na můj jediný předvolební slib? Budu tvrdohlavá, a neuhnu od antiislámu, jako řešení největší hrozby pro nás všechny.

Tak to stále platí. Bez ohledu na výsledek voleb. Neúspěch není to, co mě může zastavit, naopak je to výzva.

Jdete do toho se mnou? Nedáme se zastavit, dokud neuspějeme, a nedostaneme možnost vrátit zdravý rozum do této země.