To však nic nemění na faktu, že nás další a stejně obtížná (pokud ne dokonce obtížnější) krize vyvolaná pandemií teprve čeká. A v Praze to platí dvojnásob. Přibližně 10 procent HDP hlavního města totiž v posledních letech tvořil zahraniční cestovní ruch, který se prakticky zastavil. Jen Praha přitom pokryje zhruba čtvrtinu HDP celé České republiky. Zvlášť tíživě pak krize dopadne na pražské podnikatele, kterých je přes půl milionu a mají pod sebou téměř 100 tisíc provozoven. Většina z nich musela během nouzového stavu provozovny buď úplně zavřít, nebo jejich chod alespoň výrazně omezit. Dá se očekávat, že na úroveň tržeb, kterých dosahovali před koronakrizí, se jen tak nedostanou. Podnikatelé, kteří byli více závislí na zahraniční klientele, mohou mít navíc velké problémy nejen letos, ale i v dalších letech. Podle současných odhadů se totiž globální turismus bude do původních rozměrů vracet jen velmi pomalu.

Dost už ale depresivních zpráv, ty metropoli nespasí. Na čase je jednat, a to rychle. Jaké kroky je tedy potřeba učinit, aby se Praha co nejdřív dostala zpátky na výsluní? 

Podpora podnikatelů na prvním místě

Prvním opatřením, které už město částečně (i když dost chaoticky) realizuje, je podpora podnikatelů. Zachránit všechny pražské podnikatele je nicméně utopie, město na to nemá a nebude mít peníze. Minimálně některé hotely, restaurace a další podniky navázané primárně na zahraniční turistický ruch situaci nezvládnou a zkrachují. To bude mít pochopitelně vliv nejen na jejich přímé zaměstnance (například kuchaře, servírky), ale v další vlně i na mnohé z jejich dodavatelů, což jsou často menší firmy zaměstnávající celou řadu profesí. Praha by proto měla zajistit pomoc co největšímu počtu podnikatelů, kteří mají šanci koronavirovou krizi ustát, vždy s důrazem na udržení zaměstnanosti.

Mezi další priority v rámci podpory podnikatelské sféry by měla patřit záchrana drobných podnikatelů v oblasti řemeslných živností (hospodští, pekaři, krejčí, řezníci, ševci apod.) V Praze jich máme přes 120 tisíc a pro chod města a život v něm jsou klíčoví. Když se pomoc města podaří správně nastavit a nasměrovat, vytvoří se tak podmínky, v nichž tito podnikatelé budou schopní absorbovat alespoň část nově nezaměstnaných z podniků, které v důsledku krize zaniknou.

Tolik k vizi, jak by pomoc podnikatelům probíhat měla. Realita je jí bohužel vzdálená: kroky, které dosud město ve vztahu k podnikatelům podniklo, jsou nesystémové a místo jednotného postupu si každá z 57 městských částí dělá, co chce. Zatímco některé bohaté městské části, které ve svých rozpočtech tvoří stamilionové až miliardové roční přebytky, rozhodly o plošném odpuštění nájmů místním podnikatelům, jiné na to prostě nemají a vyčkávají, s čím přijde stát, případně magistrát.