Ale ono je to vlastně celkem pochopitelné. O Evropské unii se dozvídáme nejvíce v souvislosti se zákazy názvu pomazánkového másla, rumu či klasických žárovek, méně býváme informováni o stavbách nemocnic, silnic, škol či hotelů z prostředků eurofondů.

A kolik jsme toho slyšeli například o novele zákona o spotřebitelském úvěru, který jde na ruku občanům? Posun je díky europarlamentu také v ochraně před podvody a nekalými praktikami firem, které bychom klidně mohli nazvat evropským tažením proti šmejdům.

Samozřejmě se může stát, že někteří »eurosnaživci« budou chtít zakázat název sýr pro sýr s obsahem tuku v sušině pod 30 procent. Pak je ale důležité, kolik normálně myslících europoslanců v Bruselu nebo Štrasburku bude. Záleží to na výsledku voleb, na zájmu českých voličů.

V europarlamentu jde ale o víc než o rum nebo pomazánkové máslo. Češi velmi často nedoceňují, jak ovlivňuje české zákony, tedy každodenní život nás všech. Podle mnohých expertů má vliv až na osmdesát procent našich zákonů. Kupříkladu i na nakládání s penězi daňových poplatníků.

Problém je, že do eurovoleb opět protlačují své lidi politické strany, které nedokázaly v plné míře využít možnosti, jaké nám Evropská unie poskytuje, jejich hlas byl málo slyšet a často jen poklonkovaly před zdánlivě silnějšími partnery. Aby tomu tak nebylo, účast ve volbách a výběr českých zástupců jsou důležité. Jen tak můžeme ovlivnit, aby se v Evropě pískalo spravedlivě.