Ač po jeho zhlédnutí a prožití si martyria při tendenčně hysterickém vedení debaty ze strany paní Jílkové, musím konstatovat, že neúčast v pořadu byla spíše mou výhrou, nelze přehlédnout, jakým způsobem jsem byl vyloučen ze hry.

Pozvání k účasti v pořadu, jsem obdržel telefonicky v neděli 5.12. od dramaturga pořadu Jana smrže. V úterý mi přišel potvrzující e-mail a byl jsem vyzván k písemnému zodpovězení 10 otázek do středy do 20.00, což jsem samozřejmě splnil. Pan Smrž mi v odpovědi na můj mail poděkoval a znovu mou účast potvrdil.

Ve středu večer jsem obdržel telefonát od prof. Petera Šeba, jenž měl být v pořadu mým názorovým oponentem. Sdělil mi, že si o mně zjistil několik věcí a opakovaně mě upozornil, že do pořadu stejně nejdu, že to už na ČT zařídil.  Nato jsem mu sdělil, že o ničem takovém nic nevím, ale pro jistotu jsem po skončení hovoru zavolal panu dramaturgovi a položil mu otázku, zda vše platí. Odpovědí mi bylo pobavené sdělení, že ministerstvo určitě nebude určovat, kdo do pořadu přijít může a kdo nikoliv a že pokud oni nedorazí, tak ať nedorazí. A že mám samozřejmě s účastí v pořadu počítat.

Když jsem pak dnes kolem 15.00 viděl na displeji mého telefonu příchozí hovor od pana Smrže, bylo mi už vcelku jasné, co se bude dít. Pan dramaturg mi zkroušeným hlasem oznámil, že se mi musí omluvit, ale že musí mou účast zrušit, neboť mu v rámci hovoru s mluvčí MZ bylo sděleno, že pokud se pořadu jako účinkující zúčastním já, tak zástupci ministerstva nedorazí. A že je to pokyn „zeshora“ a že s tím bohužel nemůže nic dělat. Na můj argument, že přeci musí vědět, že je to špatné rozhodnutí a že si státní úředníci placení z našich daní přece nemohou vybírat, s kým budou diskutovat a s kým nikoliv, jen znovu opakoval „omluvám se, já vím, já vím…“.

Protože mi ale zrušení pozvánky nepřišlo písemně, dostavil jsem se pro jistotu večer na recepci ČT a žádal o umožnění vstupu do studia. Samozřejmě s neúspěchem. Nicméně jsem rád, že jsem tak učinil, neboť jsem čekal zradu, která přišla. Paní Jílková v přímém přenosu divákům ČT oznámila, že jsem byl pozván a že se na mě těšila, ale že jsem nedorazil. To jsou hned tři lži v jedné větě.

• pozvánka mi totiž byla zrušena
• já jsem dorazil, ale nebyl jsem do studia vpuštěn
• a paní Jílková se na mě rozhodně netěšila

S ohledem na to, že jsem přímo na recepci ČT nahrál ve 21.00 živé vysílání pro FB stránku politické strany, jejímž jsem členem, jsou mnou výše uvedená tvrzení snadno dokazatelná.

To ale není zdaleka vše. Na recepci jsem se potkal s mým „katem“, soudruhem profesorem Šebem, a zahájil jsem s ním diskusi, kterou jsem si prozřetelně nahrál na svůj mobilní telefon. Kromě zřejmé neinformovanosti tohoto „odborníka“ mne totiž naprosto ohromil svými neskrývanými totalitními názory. Na otázku, zda je špatně, aby neočkovaní a očkovaní měli stejná práva, bez váhání odpověděl „ano, to je špatně“. Že by nechal povinně naočkovat všechny kromě malých dětí, to mě ani po pravdě nezaskočilo – jen jsem byl poněkud překvapen, že to takto bez ostychu řekne.

Nu a na závěr přišla ta pravá třešnička na dortu v podobě sdělení „už vidím, že jsem udělal dobře, že tam nebudete za tím stolkem“. Přiznání v přímém přenosu, že o složení hostů v tomto pořadu nerozhoduje dramaturgie ČT, ale státní úředník placený z našich daní. To, že se soudruh profesor zapomněl v 80. létech minulého století, kdy členové ÚV KSČ rozhodovali, kdo na obrazovku může a kdo ne, to mu snad ani není možné míti za zlé. To je prostě jeho elitářská autokratická povaha. Horší ovšem je, že na tuto hru naše „veřejnoprávní“ televize přistoupila. Tím se opět definitivně stala televizí státní, která dává přednost pokynům státních úředníků před plněním své zákonné povinnosti, tedy poskytnutí prostoru názorové pluralitě.

Je smutné, že se opět ocitáme v časech cenzorských. V časech, kdy si státní zaměstnanec vybírá, kdo do televize může přijít a kdo ne. V časech, kdy se ČT přerodila z poskytovatele nezávislých informací z různých zdrojů v tlampač oficiální propagandy.

Je na čase si na to zvyknout. V ČT už český občan nemá slovo.