Děkuji vám za slovo, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní senátorko, dovolte mi hned v úvodu mého vystoupení poděkovat senátorům a senátorkám, Senátu jako celku, že se mu skutečně v té poslední době velmi daří zachytávat ty ne úplně dobré výstupy, které občas z Poslanecké sněmovny vzejdou a tento výstup objektivně kvalitní nebyl. Zamysleme se nad tím, co měl ve svém původu dosáhnout nový zákon o státní službě. Jeho smyslem bylo odpolitizovat státní správu, jeho smyslem bylo dosáhnout toho, aby kvalitní úředníci zůstávali na svých místech ve státní správě nezávisle na politické vůli a mnohokrát zvůli, aby docházelo ke kontinuálnímu předávání zkušeností a kontinuálnímu rozvoji jednotlivých ministerstev a důležitých úřadů bez ohledu na to, který ministr z jaké politické strany právě usedne do té ministerské kanceláře.

Rozhodně ten původní zákon nebyl bez chyb, ale já si dovolím tvrdit, že ta novelizace, kterou schválila Poslanecká sněmovna, rozhodně nepřináší objektivně žádné zlepšení, ba naopak je na cestě k výraznému zhoršení dané zákonné normy a k opětné politizaci státní správy. Státní tajemníci nejsou žádné figurky, státní správa není firma a my si nemůžeme dovolit šachovat s lidmi na šachovnici tak, jak se nám zrovna zlíbí. Pokud je tady možnost odvolat státního tajemníka - a tady prosím doslova cituji - z důvodu toho, že porušil služební kázeň nebo se dopustil zaviněného jednání, jímž narušil důstojnost své funkce nebo ohrozil důvěru v jeho nestranné odborné a spravedlivé rozhodování, dámy a pánové, to je tak vágní formulace, pod kterou zkušený pan ministr či paní ministryně jistě schovají cokoli, aby v kterékoli chvíli, kdy se jim to zlíbí, mohli státního tajemníka z funkce odvolat.

Pokud tento instrument bude v zákoně zachován, tak my se zcela otevřeně jako Sněmovna přiznáváme k tomu, že se vracíme k principu, kdy jedině a pouze z politického důvodu, kdy se nám nějaký tajemník nelíbí - a možná to vychází z nějaké konkrétní praxe a zážitku, který už tato vláda měla. Ale potom, pokud nejsme spokojeni s jedním konkrétním úředníkem, tak přece kvůli tomu nebudeme v právním státě novelizovat zákon, který zrovna v daném bodě prostě a jednoduše funkční byl. Ta původní myšlenka se nám vytratila zcela.

Další záležitostí jsou námitky proti služebnímu hodnocení. Vždyť přeci my musíme v logice věci zůstat u konstatování Senátu a zachovat úředníkům jejich jedinou legitimní možnost, jakou se mají právo bránit proti zvůli svých nadřízených. Pokud jim toto bereme, tak z celého toho zákona o státní službě se stává jednoduchý instrument na to, jak si vypořádat účty s tím úředníkem, který prostě neplní naše politické zadání. A uvědomme si už definitivně, že státní správa, státní služba, prostě nemá být pouze houfem poslušných jedinců, kteří budou vykonávat nějakou politickou vůli v té dané době.

Nenastavujme takto ty parametry, zamysleme se nad tím, co nám senátoři vzkazují, protože ten jejich vzkaz je jasný, dnes výborně vysvětlený i paní senátorkou. A domnívám se, že pokud skutečně chceme zajistit, aby státní služba v České republice lákala do svých řad odborníky, lákala lidi, kteří mají chuť státu svojí odborností sloužit ve státní službě, no tak musí mít záruku, že se nestanou obětí toho, že je stát řízený jako firma. Děkuji.