Římané říkali vox populi, vox dei. Hlas lidu, hlas boží. Lid v Lugansku a v Doněcku promluvil. Účast na referendu 11. 5. byla v Luganské oblasti 74%, v Doněcké oblasti 80%. Když volební komise spočetly výsledky, ukázalo se, že v obou oblastech hlasovalo přes 90% voličů pro samostatnost. Masová účast a klidný průběh události překvapily i zahraniční pozorovatele a novináře. Z ukrajinské strany proběhly pokusy referendum narušit, třeba v Krasnoarmějsku (Krasnoarmijsk) ozbrojenci začali střílet do davu čekajícího na volební akt a dva lidé přišli o život. Ale lidi to nezastrašilo a výhrůžky, že Kyjev referendum znemožní, se ukázaly jen planou hrozbou. Dokonce i americká média si začínají uvědomovat, jak se dějiny opakují. Existence samostatných Spojených států amerických přece také začala bojem proti britské moci, i otcové americké samostatnosti byli přece separatisté. Předák hnutí Jiho- Východ Oleg Carjov sdělil, že obě nezávislé republiky asi udělají dohodu o federaci s tím, že k této federaci (pracovně nazvané Novo-Rossija) mohou přistoupit i další subjekty Jiho-Východu, a připojil poznámku, doufejme, že nejen Jiho-Východu.

Kyjev prohlašuje, že referendum a jeho výsledky neuznává. Prezident Turčynov k tomu dodal, že trestná výprava pokračuje a bude pokračovat dál. Jenže nikoho na východě Ukrajiny to už nemůže zastrašit. Lidé pocítili, co to je být subjektem historického dění. Za referendem byla ohromná organizační práce (prý čtyři dny), ale podstatné je, že celá akce vyšla zdola a měla lidovou oporu. Nejbohatší oligarcha Rinat Achmetov začal couvat. Nyní říká, že kyjevští ozbrojenci musí odejít a násilí musí skončit, protože lidé mají právo žít v míru, chodit do práce a věnovat se rodinám. Jeho změna názorů sice vychází z toho, že válečný konflikt ohrožuje jeho ekonomické zájmy, ale přesto naprosto přesně vyjádřil přání údajných teroristů a separatistů- žít v míru.

Kdo tedy stojí za pokračováním násilí? Šéf CIA John Brennan přiznal, že před časem navštívil inkognito Ukrajinu a Kyjev a že jednal o podpoře nového režimu s ukrajinskými předáky (o tom jsem dávno před jeho přiznáním psal na stránkách PL.) Prasklo také to, že na Ukrajině je asi 400 amerických žoldáků, známých z různých amerických dobrodružství po světě, třeba z Iráku. Jsou připraveni zabíjet kohokoli. Dříve působili pod značkou Blackwater, nyní se přejmenovali na Academy. Konečně také prosákly informace o tom, že Victoria Nuland ze Státního departmentu jednala s Andrejem Arťomenkem z Pravého sektoru, za kolik a za jakých podmínek by se Pravý sektor přeměnil v normální politickou stranu.  

Situaci na Ukrajině a vztahy s Ruskem se snaží zkomplikovat leckdo. Nejde jen o vlak Moskva - Simferopoľ, kterým cestující na Krym budou moct jet jen se zvláštní propustkou, o níž zatím ani pohraničníci nevědí, kdo ji má vystavit a jak má vypadat. Litevci jako další účastníci hry nasadili své pohraničníky, kteří dělali neskutečně trapným a nedůstojným způsobem problémy vlaku válečných veteránů z Kaliningradu do Sankt Petěrburgu. Veteráni z II. světové války totiž měli na uniformách dobové válečné řády a vyznamenání se srpy a kladivy, tedy se zakázanými symboly, a pohraničníci trvali na tom, že je veteráni musí ze svých uniforem odstranit. Absurdní.

Jedno je jasné: dá se říct, že Američanům nevyšel ambiciózní plán vyhnat Rusy ze Sevastopolu a zřídit si tam svou černomořskou základnu. Přitom Ukrajinci již zadali Američanům zakázku na přebudování komplexu Námořní akademie. Američané také masově nakupovali na Krymu nemovitosti. Všechny tyto investice se ukázaly jako zbytečné. Další skandál vypuknul, když se hackeři nabourali do počítače ministra vnitra Arsena Avakova. Avakov v něm psal o použití amerických žoldáků i o plánovaném zabití populárního starosty Charkova Gennadije Kernese. Kernes naštěstí atentát přežil a léčí se po operaci v Haifě. O případ se začaly zajímat i ruské orgány a žádají od Američanů vysvětlení.

Skutečné perly zaznívají v ukrajinské prezidentské kampani. Favoritem Západu je Petro Porošenko, který může vyhrát už v prvním kole (jeho skóre v průzkumech je 40-48, 7%). Šance Julie Tymošenkové jsou mizivé (v průzkumech 8-18%, s klesající tendencí). Porošenko opakovaně prohlašuje, že všechny ukrajinské problémy vyřeší integrace s Evropskou unií. Tím se podle něj vyřeší i problémy s plynem, který se bude na rusko-ukrajinské hranici kupovat jako každé normální zboží; navíc je tu přece i břidlicový plyn. Také se hodlá dohodnout o dodávkách plynu se Slovenskem.

Porošenko mluví jako stoupenec protifederalistických řešení a jednoho státního jazyka, ale navenek se tváří smířlivě. Oleh Ťahnybok ze strany Svoboda se vyslovil, že možný bude jen jeden úřední státní jazyk, a to ukrajinština- že rusky nebo jinými jazyky můžou lidé mluvit doma, v tom jim nikdo bránit nebude. Zorjan Škirjak z jedné malé straničky, jejíž jméno jsem zapomněl, je naladěný ostře protirusky. Ukrajinština podle něj musí být jediným státním jazykem a je nanejvýš ochoten připustit (protože Ukrajina se přibližuje civilizovanému světu) jako druhý úřední jazyk angličtinu.

Tak to si politici netroufli svým občanům nabídnout ani v banánových republikách.