Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové,

opět zde stojím a žádám o předřazení bodu číslo 163. Tady tedy došlo k mírnému posunu, neboť dříve to bylo číslo 153 Návrh na zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny ke střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy ze dne 21. 12. 2023 jako první bod jednání dnešní Sněmovny.

Nejhorší masová střelba v Česku od roku 1989 je i po pěti měsících stále ve stadiu vyšetřování. Pozůstalí a veřejnost se zatím nedozvěděli oficiální informace o motivu pachatele, o práci policie či přesném časovém sledu událostí, které ve čtvrtek 21. prosince 2023 vedly k 15 mrtvým a 25 zraněným. Vzhledem k okolnostem přirozeně existuje ohled na přeživší a pozůstalé. Na druhou stranu informační vakuum přiživuje spekulace a zkratkovité závěry. Již teď je jasné, že důležitým momentem bude zhodnocení práce policie. Nejen vlastního zásahu proti již aktivnímu střelci, ale zejména operační řízení hodiny před tragédií. Kvůli probíhajícímu vyšetřování si bohužel nemůžeme položit zásadní otázku: Mohla policie konat lépe a hrůzné události předejít? Na druhou stranu se ale můžeme zabývat jinou, neméně důležitou rovinou případu; je Policie České republiky a celý český stát ve stavu, kdy si případné selhání dokáže připustit a hlavně se z něj poučit?

Události z konce prosince jsou citlivé téma. Útok střelce ve veřejné instituci v centru Prahy by byl medializovanou událostí i bez 14 obětí. Vysoký počet mrtvých, a to hlavně mladých lidí, tragičnost případu ještě zvýšil a s tím také tlak veřejnosti na jeho správné vyšetření a konečné zhodnocení. Každý zákrok a každá práce policie by měla být kontrolována veřejností a ani v tomto případě bychom neměli udělat výjimku.

Členové výboru pro bezpečnost si mohli převzít zprávu vnitřní kontroly policejního prezidia, která nezjistila pochybení v postupu policie při prosincovém zásahu proti střelci na Filozofické fakultě. Zpráva o 50 stránkách byla z velké části textu i fotografie začerněná. Připadá mi však neuvěřitelné, že členové bezpečnostního výboru třeba v režimu utajení a po podepsání mlčenlivosti nemohou být s takovou zprávou seznámeni, a to budí různé pochybnosti nejen u mě, ale i ve veřejném prostoru. Na základě některých členů bezpečnostního výboru bylo svoláno mimořádné jednání, kde mohla být účastna i veřejnost.

Z mých informací, neboť já jsem se osobně nezúčastnil, na místě byla moje dcera, dvě maminky a bratr obětí tohoto činu a jeden otec. Všichni měli možnost se vyjádřit, ale s uspokojivou odpovědí neodcházeli. Zajímavé na celé situaci, takový malý dovětek ode mě, je ta věc, kterou i média nepostřehla, nevím, zda záměrně anebo opravdu to zajímalo jenom někoho. Dostala se mi informace přímo z jednání bezpečnostního výboru, kdy předseda výboru pan Žáček, když vyzýval veřejnost, aby se vyjádřila anebo kladla otázky, tak se každý musel představit jménem, jenom otce jedné z obětí jmenoval rovnou jeho jménem, což bylo pro ostatní minimálně podivné.