Vážené kolegyně, kolegové, jenom velice stručně chci doplnit k paní poslankyni Fialové. Ta se ptala na ty souvislosti s bydlením a mám s tím velkou pravdu. A sice skutečně ty obce, o kterých třeba ona mluví, jsou tak zásadně postižené, že nemají nástroje v podobě možnosti pracovat s těmi rodinami, které chtějí, pomocí podpory v bydlení. A jenom jsem chtěla doplnit, opravdu, aby to tady jasně zaznělo: Jako jsme navrhovali sociální práci, prostě obcím garantovat, že na ni peníze budou mít, že to nebude dotace, o které se bude každý rok hlasovat, jak bude vysoká, tak aby se to navázalo na ty počty lidí v hmotné nouzi. Protože s nimi je ta práce prostě těžší, je jí potřeba víc, tak aby se zohlednilo opravdu jednoznačně a dlouhodobě pro strukturálně postižené regiony více peněz na dlouhodobě plánovatelnou sociální práci. Tohle jsem chtěla zdůraznit a že na to musí být zase systémově navázáno, aby tyhle obce měly jistotu, že mohou dlouhodobě plánovat výstavbu, výkupy, opravy bytů, ale taky právě tu sociální práci v bydlení s podporou, že se jim to vyplatí. Že na to nebudou zbytečně doplácet. Ale že protože ušetří ve finále celku, a to je poslední věc, kde si dovolím navázat jenom v té faktické na kolegu Františka Kopřivu, že prostě v podstatě, když to řeknu velice tvrdě, např. předejdou tomu, aby bylo ještě více lidí v našem vězeňském systému. A to je prostě něco, co tady zatím nezaznělo, ale je dobré si říct, že v okamžiku, kdy máme už nyní naprosto přeplněná vězení prostě je to velmi tvrdé, ale je dobré si říci, že tedy něco děláme jinak než zbytek Evropy. Protože máme téměř nejvíce lidí na 100 tisíc obyvatel v průměru ve vězeních a že to je velice drahé. A že tedy kdybychom cíleně a systematicky, jak jsem popsala, s jasným dlouhodobým výhledem podporovali obce, tak by se i toto změnilo. Ale bohužel to není podstata toho návrhu zákona.