Richterová (Piráti): Někteří duchovní odmítají poskytovat policii informace trestných činech

Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, spoluobčané. Dnes stojíme před zásadním rozhodnutím, rozhodnutím, které bude mít dopad na vnímání práva a na jednání mnoha lidí v naší zemi na dlouhá desetiletí. Ta smlouva, o které dnes jednáme, to není jen nějaký formální papír, není to nic, co bychom prostě nějakým způsobem zde projednali, a bylo by to pryč. Ne. Bude to mít hmatatelné, naprosto konkrétní dopady na témata právní jistoty, ochranu obětí trestných činů a rovnost před zákonem.

Za Piráty dlouhodobě upozorňujeme, že tato smlouva je pro naši zemi úplně zbytečná. Nepotřebujeme ji, nepřinese nám nic konkrétního, hmatatelného, co by vyvážilo ta rizika. Mimochodem, Česká republika bez této smlouvy funguje od svého vzniku. Neměli jsme žádnou obdobnou smlouvu za první republiky. Tomáš Garrigue Masaryk obdobnou právní úpravu odmítl. A nejenom že vatikánskou smlouvu odmítl Tomáš Garrigue Masaryk, odmítl ji také, a to možná některé překvapím, že ho cituji, Václav Klaus.

Odmítla ji i spousta jiných států. Ta řada demokracií, které nepotřebují ke svému fungování se svatým stolcem takovouto smlouvu, obsahuje třeba katolické Irsko, Belgii anebo anglosaské země, Velkou Británii a Spojené státy americké. Stejně tak ale konkordát nemá ani Mexiko, opět země katolíky, myslím, velmi hojně obydlená. Proč bychom ji tedy měli přijímat?

Navíc v této době, kdy nás v naší zemi trápí opravdu úplně jiné věci. To, co reálně trápí občany a mělo by trápit i vládu, je třeba to, jak nastartovat skutečnou modernizaci naší země, ne návrat do středověku, a to i obracením se k zbytečnému sepětí s jednou církví. A takové věci jako protikorupční audit zdravotnictví, řešení toho, aby se peníze neztrácely, ale používaly pro lidi, a také řešení toho, aby tady byla skutečná důsledná ochrana obětí. To jsou věci, kterým by se vláda měla věnovat. Ne tomu, aby vnesla do našeho právního řádu další právní nejistoty.

Jedním z nejkontroverznějších bodů té smlouvy je právě to rozšíření zpovědního tajemství. Pan ministr to nakousl velmi stručně, pan ministr teď neposlouchá...

Mluvím k panu ministrovi spravedlnosti, protože jde o právní řád České republiky, který mu jistě velmi leží na srdci. A jde mi o to, že není pravda, že by ta smlouva neměnila rozsah zpovědního tajemství. Alespoň řada právních odborníků se obává toho, že právě to ta smlouva dělá. Ten kontroverzní bod rozšíření zpovědního tajemství se týká dvou věcí. Jednak rozšíření okruhu osob, které si mohou církve samy určit jako pastorační pracovníky. To může být úplně kdokoliv. A teďka, pane ministře, existuje jasná definice pastoračních pracovníků, pastoračních pracovnic? Neexistuje, není vůbec žádné omezení, kdo všechno v rámci církve, římskokatolické církve zejména, o které se tady jedná, může být pastorační pracovník. A to znamená, že kdokoliv, koho si církve označí za tuto osobu, úplně kdokoliv, kdo jde kolem, může to být někdo, kdo pomáhá s úklidem prostor, se zvoněním, s čímkoliv, může klidně být označen, že bude chráněn zpovědním tajemstvím. To je nepřijatelné.

Pokud argumentujete například nemocničními kaplany, tak ti prostě měli být ve smlouvě vymezeni takto. Pokud argumentujete, že přece církev neuznává ženy a ty často slouží jako nemocniční kaplanky, tak je to za mě velká chyba. Prostě v zájmu České republiky je vyjednat smlouvu, která bude poskytovat jasné právní jistoty pro občany naší země a nebude nadřazovat cizí zájmy zájmům našim.

Proč o tomhle mluvím? Protože v naší zemi už dnes právě v souvislosti se zpovědním tajemstvím někteří duchovní odmítají poskytovat policii, a to je strašně smutné a strašně závažné, někteří duchovní bohužel odmítají poskytovat policii informace o závažných trestných činech. Mluvím o věcech s tak obrovskými dopady na oběti, jako je sexuální zneužívání nebo domácí násilí. A přitom podle našeho českého práva dnes, tak, já bych opravdu potřebovala, aby pan ministr poslouchal...

To je naprosto zásadní věc pro český právní řád, protože dnes se vztahuje zpovědní tajemství na trestné činy spáchané v minulosti, ale nejde do současnosti a do budoucna. Čili to, co někdo chystá a svěří se o tom ve zpovědnici, to má být překaženo, to, co právě probíhá, to má být překaženo. A v okamžiku, kdy spousta právních expertů se domnívá, že tato smlouva může změnit české právo neblahým směrem, a sice že toto přestane platit, že když se někdo svěří o tom, že bije svou ženu, anebo že si plánuje závažný trestný čin, tak proto, že to řekne ve zpovědnici, tak by to mohlo být jedno, nebyla by povinnost to překazit? Tohle přece nemůžeme dopustit, mohlo by to jenom vést k tomu, že oběti budou s ještě menší ochranou než dnes a pachatelé bez trestu.

Zlepšení přístupu k obětem mohli funkcionáři církve, kteří vyjednávali tu smlouvu, zařídit už dávno, kdyby vážně chtěli. Zlepšení přístupu k obětem jsou slovíčka, kterými jen, myslím, se chtějí nějak zaštítit, ale reálně hrozí, že se nestane pro pomoc skutečným obětem těchto trestných činů vůbec nic.

Já některé z těch příběhů připomenu jenom stručně, ale chci ukázat, jak závažné důsledky může mít zneužívání moci a zpovědního tajemství. Petra P. byla sexuálně zneužívána knězem, ale když se svěřila jiným duchovním, tak ti se odvolali na zpovědní tajemství a odmítli ji pomoci. Jenže ten nástroj - zpovědní tajemství, má být ochrana kajícníků, tedy těch, kdo se svěřují. To nemá být ochrana pachatelů. Ale příliš často je používaný k té velice snadné floskuli - víte, nemůžu o tom promluvit, řekla jste mi to ve zpovědnici, nemůžu být svědkem, nemůžu vypovídat, nemůžu vůbec nic. Tohle mi říkají oběti. Adam H. byl znásilněn farářem, který mohl být odhalen už o dva roky dříve. Církev měla informace, jenže biskupství nespolupracovalo s policií, takže místo toho mlčelo, chránilo pachatele, ne oběť, a došlo k dalšímu trestnému činu. Mluvím o lidech, které osobně znám. Je mi nesmírně líto, čím si prošli a čím si procházejí i ostatní oběti. Často jde o věc, která člověka poznamená na celý život. A nejsou to bohužel ojedinělé případy. Vypadá to jako vzorce, které se opakují - tutlání, přesouvání pachatelů na jiná místa, případné přesouvání pachatelů i na jiné země, ať v zemi, kde už se to popsalo, zapomenou, a v té jiné zase bude trvat roky, než se to zjistí. Tohle jsou věci, které jsou dokumentované, zveřejněné, a já se opravdu obávám, že tato smlouva vyšetřování takovýchto případů jenom ztíží a obětem bude házet další klacky pod nohy, když se budou snažit domoci spravedlnosti. Takže to je moje první otázka na pana ministra, aby se opravdu vyjádřil k tomu, jak zajistí, aby v rámci těchto případů zpovědní tajemství chránilo pouze ty činy spáchané v minulosti tak, jak je to doposud, ale nevztahovalo se na ty činy chystané nebo probíhající, na to se ptají právní experti a na to se ptám i já v zájmu obětí.

Co je další problém? A proč mluvím o těch právních dopadech na desítky let do budoucnosti? Jde o to, že to je smlouva zvýhodňující jednu církev, tu katolickou, na úkor ostatních. A zase, ostatní církve neměly možnost se k té smlouvě vyjádřit. A přitom se to dotýká celé společnosti a ony jsou často tázány. Mluvím i z té zkušenosti, že já osobně jsem věřící. Jsem evangelička, čili členka Českobratrské církve evangelické a vím, že právě ta církev, již jsem členkou, aktivně spolupracuje s policií a státními zástupci, když se řeší nějaký možný trestný čin. Neřeší to, netutlá si to doma, aby se ubránila skandálu, ne. Předává věci policii. A proto vím, že to jde, když se chce. Stejně tak roky přispívá na fond, na terapie, na pomoc obětem sexuálního násilí v církvi. Proč? Protože je to prostě věc, která se děje, a bohužel asi i dít bude, a jediné, co je možné, je takto aktivně pomáhat, nemařit vyšetřování, nepřesouvat pachatele do jiných diecézí, jiných farností a pomáhat obětem, jak je to jen možné. To heslo musí být "modlit se nestačí."

A proč jsem členka církve? Protože církve odvádějí spoustu dobré práce. Já si té spousty dobré práce vážím. Odvádějí spoustu práce od nemocnic, sociální oblasti až po službu komunitě, tomu, abychom jako společnost fungovali, ale k téhle dobré práci, a o tom jsem hluboce přesvědčena, není potřeba žádná mezinárodní smlouva. K téhle dobré práci jsou potřeba lidé, kteří vědí, že ta instituce žije pravdivě, v souladu s tím, co hlásá, že ta instituce nelže, netutlá, nestraní pachatelům namísto obětem. Jsem hluboce přesvědčená, že lidé, kterým opravdu záleží na fungování jejich církve, kteří trochu vidí do toho, jak fungují někteří církevní funkcionáři, také vědí, že nepotřebují žádnou takovouto smlouvu, že bohužel bude napomáhat jenom krytí pachatelů.

Proto za Piráty navrhujeme, aby Vatikánská smlouva byla odložena, aby ji přezkoumal Ústavní soud a abychom se k ní poté vrátili. To odročení do přezkumu Ústavním soudem konkrétně navrhne moje kolegyně Klára Kocmanová. Chceme, aby nezávislý experti, ti nejlepší, jaké naše země má, ústavní právníci, posoudili, zda je tato smlouva opravdu v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Co je důležité? Ústavní soud již avizoval, že by mohl rozhodnout velice rychle. Je 6. března, začátek jara. My máme do voleb do září spoustu času, abychom po tomto přezkumu Ústavním soudem se k tomu mohli vrátit. Dnes neměli ministři ani čas přijít do práce ráno na interpelace, určitě se jim bude hodit ten volný čas, který by tady mohl vzniknout, když bychom prostě odročili projednávání na přezkum Ústavním soudem tak, jako se tomu věnují i senátoři a formují skupinu senátorů, kterou vede a iniciuje toto jednání Adéla Šípová za Piráty a Václav Láska.

Abych to shrnula, vážené kolegyně, vážení kolegové, Vatikánská smlouva není jen tak nějaký dokument. Jde o ochranu obětí, rovnost před zákonem a také jde o svrchovanost naší země. Nechci, aby mezinárodní smlouva měla přednost před naším českým právem, když nám nepřináší žádné zřetelné výhody. Toto řekl pan ministr. Bude mít přednost před českým právem. Nechci, abychom takto narušovali základní práva a svobody našich občanů v zájmu jednoho subjektu, jednoho jediného subjektu. A navíc to může být precedent, který se může velmi šeredně vymstít i jinak. Tomu se budou věnovat v rámci rozboru právních aspektů moji kolegové, samozřejmě zejména právník Jakub Michálek. Já jenom nastíním, že například doktor Preuss upozorňuje, a nyní cituji: "Zatímco nyní má zákonodárce plnou kontrolu nad tím, jaká práva přiznal církvím se zvláštním oprávněním, po uzavření konkordátu může těžko odpírat práva garantovaná římskokatolické církvi ostatním církvím. Důsledkem konkordátu tak může být také požadavek, aby stát jako rovnocenné uznával církevní sňatky podle práva šaría. Stejně tak se to bude týkat šíře garantovaného zpovědního tajemství pravoslavných církví, což může být někým vnímáno i jako bezpečnostní riziko." Konec citace.

Závěrem - ta debata o roli oddělení státu a církve má být vedena opravdu důsledně, není to žádná maličkost. Stát tímto navrhuje garantovat výsadní postavení jedné církve. Potřebujeme pečlivou analýzu skutečných expertů, a já vás proto vyzývám, abyste tuto smlouvu odmítli. Česká republika ji nepotřebuje. Obešla se bez ní od začátku své svobodné existence.

Čeští věřící ji také nepotřebují. A pokud nepřistoupíte k odmítnutí, tak vás alespoň, kolegyně a kolegové, žádám o to odročení, které bude za nás velmi podrobně odůvodněno. Potřebujeme chránit oběti, ne pachatele, potřebujeme rovnost, ne výsady, a také, a to je důležité, potřebujeme skutečnou právní jistotu, ne rozmlžení toho, jak to skutečně má do budoucna být.

Děkuji, že berete toto téma vážně, tak jako ho bereme my, protože nám na všech těch věcech, které jsem popsala, skutečně hluboce záleží.