Uzákoněná stagnace

Nekonečná řada krizí je důkazem toho, že složitost ekonomických a politických procesů přesahuje lidské schopnosti. Politici nám však přesto namlouvají, že oni společnost uřídí. Cena za to je, že s námi budou jednat jako s bytostmi, jejichž chování se musí podřídit počítačovým programům zvaným zákony, předpisy a normy. A když dojde přesto ke krizi, tak je to z hlediska politiků jenom důkaz toho, že regulace musí být ještě detailnější.

Místo služby národním zájmům se vlády snaží společnost „přestavět“ tak, aby ji uřídili.

Parlament nepřetržitě chrlí legislativní smog s cílem vtěsnat společnost do korzetu předpisů a norem a vymýtit tak náhody a výjimky. Ale technokratická logika čísel, zákonů a nařízení si neporadí s odlišností lidí, rozporuplností jejich pohnutek a nespoutaností jejich touhy po moci, majetku a uznání. A proto se politika musí věnovat převážně nápravě svých vlastních neúspěchů. Nové zákony a novely starých však přesto nic neřeší. Až na jednu maličkost. Stále více totiž utužují strnulost celého politického systému; zkrátka a špatně - uzákoňují stagnaci.

Vetokracie

Je sice pravda, že smlouvy a pravidla zvyšují stabilitu a usnadňují spolupráci. Ale od určitého množství znemožňují jakoukoliv změnu.  A přesně to se přihodilo nám a ostatním západním demokraciím.  Politika je jako bájný Guliver spoutána nesčetnými vlákny. Hrdinu Jonathana Swifta však ve spánku přemohli trpaslíci. V západních demokraciích však trpaslíci vědomě poutají sami sebe.  Důsledkem překombinovaného stylu vládnutí je to, že parlamenty systematicky - paragraf po paragrafu - omezují své možnosti vládnout, tj. včas provádět účelná a účinná opatření. S počtem a detailností norem a nařízení stoupá totiž pravděpodobnost, že se najde jeden nebo více zákonů, které znemožňují řešení, které by v dohledné době přinášelo žádoucí výsledky. Francis Fukuyama proto právem hovoří o vetokracii.

Najde-li se dnes ještě nějaký politik, který chce rychle a účelně jednat, tak většinou narazí na zátarasy z paragrafů. Ty ho nutí k nečinnosti, nebo v „nejlepším případě“ k polovičatosti. A tak se buď nezmění nic, nebo se problém dále vyostří. Nejasné a protiřečivé zákony omezují vládnutí již na národní úrovni. A nadnárodní závazky je znemožní zcela.

Demokratické společnosti jsou dnes tak „zaparagrafované“, že jsou prakticky neřiditelné. V dnešním překotně se měnícím světě, plném bezohledných hráčů, to znamená existenční ohrožení. Ale mnohé demokratické vlády se zřejmě raději nechají oběsit na vlastních paragrafech, přestože vědí, že jejich konkurenti, o nepřátelích ani nemluvě, nemají zábrany. Je vůbec možné z téhle pasti vyváznout?

Dělat správně správné věci

Peter Drucker, globální guru v otázkách řízení, hovoří o tom, že když máte špatnou metodu, tak nepomůže ani to, že ji používáte k provádění správných věcí. I správné věci musíte dělat správně, říká Drucker. Ale jak tuto složitou samozřejmost uskutečnit i v české politice?

Jisté je, že v éře vetokracie nemají reformy celých oblastí jako kupříkladu dopravní, rodinné nebo zemědělské politiky pražádnou naději na úspěch. Ale jak rozhýbat strnulé politické systémy? Jak prorazit dusivé obětí paragrafů.

Jedno z čínských strategických pravidel říká: „Ve válce se vítězství dosahuje pomocí neobvyklého“. A Realisté dokazují svou odlišnost od muzeálních stran také tím, že voličům dělají originální návrhy, jak rozhýbat strnulý politický systém.

Politická metoda Realistů vybízí k hledání vlivných veličin. To jsou taková opatření, která mají silný dopad a lze je poměrně rychle provést. Realisté prostě chtějí zapřít páku tam, kde lze nejrychleji dosáhnout největšího účinku. V našem volebním programu tomu říkáme klíčové změny.

Volební program Realistů je nazvaný „Třiatřicet realistických kroků vpřed“ a je dokladem toho, že se naše politika od zavedených stran liší také v tom, že se zaměřuje na překonání politické strnulosti.

Džungle regulací, která dusí naši společnost, již jednou existuje. A jelikož nelze znovu a lépe vysázet celý les, tak pomohou pouze průseky, tj. opatřeni, která po desetiletí vznikající regulační zátarasy alespoň někde prolomí.

Realisté nabízejí voličům třicet tři návrhů, jak proklestit regulační džungli. Našich třiatřicet kroků k lepší politice je způsob je ukončit politickou strnulost v důležitých hospodářských, sociálních a politických otázkách a otevřít naši společnosti cestu ke změně. Chceme společnosti poskytnout umělé dýchání. Voličům nabízíme partnerství na tomto revolučním projektu.

Shrnutí

• Překombinovaná politika regulujíci všechny politické oblasti jen zvyšuje složitost vládnutí a sama si si tak odřezává cestu k úspěchu.
   
• Je nejvyšší čas přestat přizpůsobovat společnost potřebám vládnutí a naopak přizpůsobit metodu vládnutí reálným poměrům.
   
• V zabetonovaném chaosu současného světa je možné rychle a účinně jednat pouze za cenu porušení pravidel. K tomu však mají politici odvahu jen zřídka.
   
• Volební program Realistů obsahuje třicet tři návodů, jak prolomit hradbu regulací a otevřít možnosti pro další a další průlomové změny.

Petr Robejšek