Československo po ní muselo postoupit podstatnou část svého území Německu. Mnichovská dohoda měla pro Československo zcela fatální následky, což se později potvrdilo. Hitler jejím podpisem nechtěl jenom získat Sudety, ale zcela změnit celou Evropu, kterou zatáhl do válečného konfliktu, jenž eskaloval do II. světové války. Vzhledem k situaci v Německu, kdy se projevoval rychlý nástup nacistů pod vedením A. Hitlera, Československá republika v září 1938 mobilizovala na svoji obranu přes milion mužů, a naše armáda patřila k nejlépe vybaveným armádám Evropy. Její hodnotu navíc výrazně zvyšoval systém opevnění na hranicích. Lidé byli připraveni bojovat za svou republiku.

Mnichovská dohoda, která byla dohodnuta 29. září 1938 na konferenci v Mnichově představiteli Německa (A. Hitler), Itálie (B. Mussolini), Velké Británie (N. Chamberlain) a Francie (E. Daladier), deklarovala podstoupení pohraničních území Československa obývaných německou menšinou, Německu. Zástupci československé vlády na konferenci pozváni nebyli, a nakonec byli donuceni ke kapitulaci.

Tím náš stát přišel o pohraniční území sousedící s Německem, Polskem a Maďarskem o celkové rozloze téměř třetiny svého území, o významnou část obyvatelstva a vojenské opevnění, které se nepoužité ocitlo na straně nepřítele. Také tratil lehký průmysl a struktura hospodářství Československa se zhroutila. Stát byl od podzimu 1938 na třetí říši závislý. Po uzavření Mnichovské dohody odešlo do vnitrozemí, anebo bylo vyhnáno, asi 170 tisíc lidí. V zabraném území zůstalo půl milionu Čechů, kteří se ocitli v pozici občanů druhé kategorie.

I přes pozdější kapitulaci se v září 1938 na českých hranicích střílelo a probíhal zde boj se sudetoněmeckými teroristy podporovanými jednotkami německých ozbrojených sil. Při obraně hranic padlo v těchto bojích téměř sto příslušníků armády a stráže obrany státu. Těm všem patří naše pietní vzpomínka a uznání za statečnost.

Hnutí SPD, jako vlastenecké hnutí, bude vždy prosazovat přímou demokracii, občanskou svobodu a národní suverenitu a ctít národní tradice. S úctou a respektem budeme bojovat za dědictví našich předků, kteří udrželi a vybojovali naše národní práva, a nikdy nepřipustíme jejich zcizení. Vážíme si občanů, kteří mají národní hrdost a vlastenecké cítění, a chceme ho přenášet na naše děti.

Musíme na základě současné mezinárodní situace konstatovat, že naše republika je vystavena nátlaku ze strany EU, kdy je na nás cíleně působeno, abychom rezignovali na svou suverenitu a stali se součástí multikulturního projektu islamizované Evropské unie. Nedopustíme, aby Česká republika přišla o svou suverenitu.