„Všem nám jde o udržení kvality vzdělávání našich dětí, požadavky zaměstnanců jsou oprávněné,“ říká předseda SOCDEM Michal Šmarda. Podle něj je potřeba zabránit nekoncepčním zásahům, škrtům v rozpočtu i snižování platů pedagogických i nepedagogických pracovníků. Varující fakt je, že Česko dává na školství 3,5 procenta HDP, přičemž průměr zemí OECD je 5 procent.

Učitelé dostali dokonce zákonnou záruku, že budou dostávat 130 procent průměrné mzdy. „Kvůli vládním škrtům vládní zákon nebude možné dodržet,“ konstatuje Michal Šmarda. Podle něj je nedůstojné se každoročně handrkovat o peníze, které už jsou zákonem schválené. „Ředitelé škol jsou postaveni před dilema, zda přidat učitelům nebo propustit školníky, kuchařky, uklízečky a hospodáře,“ dodává.

Dodržení slibů vůči zaměstnancům škol by stálo 23 miliard navíc ročně. „Například účet za zpackanou windfall tax je 40 miliard korun a za zrušení superhrubé mzdy 150 miliard korun. Na pomoc školství by stačil i jen zlomek těchto peněz,“ říká předseda SOCDEM.

Snižování výdajů na školství se dotýká vzdělávání na všech stupních, od mateřských škol až po vysoké. „Bezpochyby se sníží kvalita vzdělávání. Ubyde hodin věnovaných výuce, omezí se možnost škol dělit třídy na skupiny, ve kterých je výuka efektivnější. Zvýší se počet žáků ve třídách, omezí se volitelné předměty a v ohrožení se mohou ocitnout malotřídky,“ rekapituluje dopady na základních školách místopředseda Sociální demokracie a pedagog Lukáš Ulrych.

Pokles výdajů na školství se dotýká i studentů vysokých škol. „Nárok na stipendium dnes mají pouze studenti z rodin, které si nevydělají víc než 23 300 Kč. Těchto studentů je pouze 400 z celkového počtu 300 tisíc studentů českých vysokých škol. Ubytovací stipendia jsou na hodnotách platných před deseti lety, studentské půjčky neexistují,“ vysvětluje Daniela Ostrá. Jak dodává, řada talentovaných studentů vysokou školu z těchto důvodů opouští.