V minulých dnech informoval web Českého rozhlasu o tzv. Směrnici EU o slaďování pracovního a rodinného života, která má za cíl nadiktovat a nadekretovat členským státům významné změny v jejich systémech sociální a rodinné politiky. Má se týkat hlavně povinnosti zavést zásadní úpravy v oblasti rodičovské, mateřské a otcovské dovolené – a v širším smyslu i v celé oblasti státní podpory rodin. Nejde o žádné novum, sama jsem o této velmi nebezpečné unijní regulaci v Parlamentních listech psala už vícekrát (viz odkazy níže). Poprvé se tak stalo v loňském roce, kdy jsem upozornila na okolnost, že jmenovaný unijní právní akt stanoví členským státům povinnost zavést do vnitrostátní legislativy povinnost určitého rozdělení tzv. rodičovské dovolené (svázané s čerpáním rodičovského příspěvku) mezi matku i otce dítěte.

My se rohlíkem neopíjíme

Výše zmiňovaný článek Českého rozhlasu vzbudil na české politické scéně zaslouženou pozornost, logicky zejména negativní. Za zmínku stojí v první řadě vyjádření lidoveckého europoslance Tomáše Zdechovského, který mj. prohlásil, že „..otcové na povinnou rodičovskou muset nebudou, hrozit by neměly ani žádné sankce... Záleží na každém státě, jak si to nastaví. Je tam možnost, že může, ale v žádném případě nemusí a může to zůstat tak, jak je tomu v současnosti.“ Právě ovšem citované Zdechovského tvrzení rozhodně neodpovídá skutečnosti. Důkazem je samotný text výše zmiňované Směrnice (k přečtení ZDE). Zcela průkazné jsou však zejména následující dvě její části: bod 20 preambule Směrnice:

„Jelikož většina otců právo na rodičovskou dovolenou nevyužívá nebo značnou část svého nároku na dovolenou přenáší na matky, prodlužuje tato směrnice minimální dobu rodičovské dovolené, kterou nelze přenést z jednoho rodiče na druhého, z jednoho na dva měsíce, aby motivovala otce k čerpání rodičovské dovolené a současně zachovala právo každého rodiče čerpat alespoň čtyři měsíce rodičovské dovolené, které stanoví směrnice 2010/18/EU. Účelem zajištění, aby měl každý rodič výhradně pro sebe alespoň dva měsíce rodičovské dovolené, které nelze přenést na druhého rodiče, je motivovat otce k tomu, aby svého práva na tuto dovolenou využívali. Současně se tím podporuje a usnadňuje opětovné začlenění matek na trhu práce poté, co po určitou dobu čerpaly mateřskou a rodičovskou dovolenou. článek 5., bod 2:

„Členské státy zajistí, aby dva měsíce rodičovské dovolené nebylo možné přenést.“ Jak je vidět, text vypovídá zcela jasně a je v rozporu se Zdechovského chlácholením. A čeho se ještě Směrnice týká, čím hrozí?

Přiškrtit chudší, okrouhat svobodu

V minulosti jsem už za SPD protestovala proti tomu, aby se tzv. rodičovský příspěvek jako dávka státní sociální podpory měl napříště odvíjet od výše předchozího příjmu jejích adresátů. Současný stav je ale záměrně velmi solidární, protože dávka je všeobecná a univerzální, tj. rodiče každého narozeného dítěte obdrží stejnou částku. Bližší podrobnosti najdete ZDE.

Rozhodla jste se věnovat tři roky života raději péči o dítě než kariéře? Preferujete mít rychle za sebou tři děti a dva roky čerpat více peněz a vrátit se do své profese zdravotní sestry? Máte výborně placené zaměstnání a dohodnete se manželem, že je výhodnější, aby čerpal rodičovskou on? Postará se o vás manžel a uživí celou rodinu, protože nechcete každodenně otročit v práci, ale upřednostňujete výchovu dětí a jiné aktivity, například dobrovolnictví, charitu, anebo třeba i vlastní podnikání? To vše vám současný systém české rodičovské a dalších nástrojů umožňuje. Bruselským sociálním inženýrům se ale vaše svoboda nelíbí. Jak ji chtějí zničit, jsem popsala ZDE.