V rámci své poslaneckého působení se dlouhodobě, nejenom v době pandemie, věnuji boji za oprávněné zájmy živnostníků a malých rodinných firem. Jde o subjekty, které jsou doslova páteří naší národní ekonomiky a v podstatě i celé společnosti. Proto jsem v těchto dnech podala ve Sněmovně tomto ohledu další dva návrhy, které by měly pomoci našim drobným podnikatelům postiženým důsledky probíhajících protikrizových opatření.

44 500 Kč i společníkům

Jedná se konkrétně o další novelu zákona o kompenzačním bonusu, která by měla přiznat finanční podporu ve výši 44 500 Kč i společníkům malých firem. To je ostatně požadavek, který jsem za naše hnutí prosazovala v minulých týdnech opakovaně. Zaprvé jsem navrhla, aby nárok na tento bonus měli i spoluvlastníci (fyzické osoby) těch s. r. o., které tvoří tři společníci, nikoli pouze dva, jak navrhovala vláda. Hází tím velké množství malých s.r.o. přes palubu. Tříčlenné s. r. o. jsou totiž velmi rozšířenou – ne-li nejrozšířenější – formou kapitálových společností a podoby tzv. mikrofirem. Je tomu tak z více důvodů: jde o zajištění shromáždění základního kapitálu společnosti, o způsob, formu a efektivitu rozhodování orgánů společnosti a zejména pak o její praktický provoz a zajištění její činnosti, kde jsou společníci mnohdy zároveň jejími jedinými zaměstnanci. Je zde tedy proto velmi důležitá rovnost a rovnoprávnost jejich postavení ve firmě z hlediska práv i povinností společníků (resp. zároveň i zaměstnanců). Namnoze jde také o osoby, jejichž příjmy z podnikání (a majetky) jsou nižší než u (spolu)majitelů s. r. o. s jedním či dvěma společníky.

Víte, co bylo 100 tisíc v 90. letech?

Důvodem vzniku „tříčlenných“ s. r. o. ostatně často byla právě (i výše zmíněná) bezpodmínečná nutnost společně se podílet na vkladu povinném pro samotný vznik firmy, který kdysi činil 100 000 Kč, což byla v počátcích soukromého podnikání v 90. letech pro množství živnostníků samostatně nedosažitelná částka. Proto se na vzniku společností muselo podílet více osob. Následně se pak museli i společně se podílet na splácení úvěrů spojených s podnikáním. Lze tedy říci, že vládní návrh směřuje proti občanům, kteří samostatně podnikají desítky let a mají enormní zásluhy o financování a fungování naší novodobé demokracie. Mnohdy jde de facto o „sebezaměstnance“ vlastních firem, nikoli – obrazně řečeno – o rentiéry kouřící na verandách svých vil v Saint-Tropéz doutníky Montecristo. Pokud máme hovořit o skutečné a efektivní pomoci malým firmám, nedává logiku, jestliže z ní vyloučíme společníky s. r. o. tvořených třemi spoluvlastníky a ponecháme tyto osoby často nadále bez možnosti čerpat jakoukoli finanční kompenzaci od státu v době, kdy jsou jejich příjmy z práce či podnikání v důsledku ochranných opatření značné omezené či nulové. Jejich diskriminace je nespravedlivá a neodůvodněná.