129 obětí pařížského útoku ISIL je samozřejmě hrozné číslo a vůbec se nedivím obrovské solidaritě, která se zvedla vůči Francii po celé Evropě. Sám jsem prožil v Paříži tři roky na studiích, Paříž miluju a také tuto solidaritu z celého srdce podporuji. A novináři se v této tragédii úplně vyžívají a informují o každém nejmenším detailu vyšetřování ve Francii.

Jaký je to ale kontrast oproti stejné tragédii, když bylo jen před 14 dny vyhozeno do povětří ruské letadlo na Sinajském poloostrově. V něm zahynulo ještě více obětí, 224. Jenže to byli „jenom“ Rusové. A s nimi se přece „nesolidarizuje“. Spíš mně to připadalo, jako by jim to někteří novináři přáli. Prostě hnus!

Stejně tak naše média „vzdychají nadšením“ nad opakovanými útoky francouzských stíhaček na islamistické hlavní město v Sýrii Rakká. Víte, kolik těch útoků zatím od událostí v Paříži bylo? Celých čtrnáct a francouzská letadla tam svrhla devatenáct bomb. Tak to je něco! Zatímco ve stejné době Putinovy stíhačky v Sýrii provedly těch útoků stovky…. A nic. O těch se nepíše. Teď se ovšem prezident Holland hodlá domlouvat na spolupráci v boji proti ISIL s Obamou i Putinem, protože se ukázalo, že to bez něj nepůjde. Jak tohle novináři vysvětlí veřejnosti, to opravdu nevím. Nebo možná vím. Prostě se otočí jako korouhvička ve větru a „ pojede se dál, močálem černým kolem bílých skal“, jak by řekl Jan Werich.

Noviny jsou stále plná vyjádření představitelů české vlády o tom, že nám žádné nebezpečí momentálně nehrozí a že se my Češi nemusíme ničeho bát. Možná tomu opravdu věří, ale spíš si myslím, že jenom tak žvaní, protože neví, co by v téhle situaci měli udělat. Jak rozhodnout. Je totiž zřejmé, že mnohá rozhodnutí ve prospěch bezpečnosti České republiky budou politicky nepopulární. Přidají se peníze armádě a policii k zabezpečení země? To se ale budou muset někomu vzít….. Omezí se svoboda vyjadřování v mešitách? No a to si přece naše politická garnitura „nelajskne“. To by mohla  přijít o preference…….

Před pár lety jsem navštívil Izrael. Kromě obdivu k tomu, jak se jeho obyvatelům podařilo z neplodné polopouště vybudovat kvetoucí zahradu a kromě biblických památek, mne tam překvapila především jedna věc. Byl to pohled na mladé dvojice, sedící například v kavárně nebo v parku, a vedle nich na dosah opřené útočné pušky M 16. Prostě si myslím, že se Evropa ocitá v podobné situaci, v jaké je Izrael již dlouhá desetiletí. V permanentním boji se zákeřným protivníkem.

Izrael byl, je a bude v tomto boji úspěšný. Jenže Izrael má, na rozdíl od nás, ve svém čele politiky zpravidla zocelené v boji s fyzickým nepřítelem, nikoli politiky, kteří během své kariéry jenom kuli pikle v parlamentních lavicích.