Četl jsem poslední příspěvek komentátora Jefima Fištejna, kterým opět vyjadřuje svůj typický, osobitě jednostranný názor na Rusko, jako obvykle s mírným úsměvem na rtech. Jeho prvoplánovost je totiž přímo do očí bijící. Ale jinak má paradoxně v tomto případě s popisem skutečností docela pravdu.

Západ, tedy zejména Spojené státy, se opravdu snaží urychleně z ukrajinského dobrodružství vycouvat.

Vede je k tomu jednak dosavadní neúspěch jejich snahy "zavařit" Rusku za jeho humny a dále se ukazuje, že pokračující podpora stávajícího ukrajinského zkorumpovaného establishmentu, je pro ně nadále politicky i ekonomicky neúnosná. Evropě, bohužel, zůstane černý Petr v ruce, neboť  nemůže totéž co USA udělat. Totiž sebrat se a odejít. Ukrajinu má za humny. Bude nás proto stát ještě mnoho peněz.

Dalším důvodem, proč Američané z Ukrajiny odcházejí, je jejich „překvapivé“ zjištění, že jsou mnohem závažnější světové problémy, než je ukrajinská krize, které nelze bez aktivní účasti Ruska vyřešit. Mám na mysli zejména boj s Islámským státem nebo také stále rostoucí napětí v Jihočínském moři a extrémně rostoucí ambice Číny v pacifickém regionu.

Co se týká aktivní pozice Ruska v Sýrii, má pan Fištejn  de facto opět pravdu. Sovětský svaz a později Rusko byly v Sýrii aktivní již od začátku 70. let, kdy po určitém mezidobí SSSR vystřídal  koloniální Francii. V době bipolárního světa vyvažovala tato přítomnost v regionu americkou podporu Izraele a později i Egypta.

Dnes má Rusko v syrském Tartusu svoji jedinou středomořskou námořní základnu (Američané mají po světě  podobných základen údajně 800). Nedokážu si představit, že by bylo ochotno se jí vzdát jen proto, že se to někomu nelíbí. S tím úzce souvisí neutuchající ruská podpora asadovského režimu. Je také otázkou, zda není  právě nežádoucí existence této základny příčinou extrémní americké nechuti vůči režimu Bašára Asada. Tak jako byla Al-Kájda kdysi stvořena Američany v Afganistánu jako nástroj boje proti Sovětům, tak vznikl za přispění několika zemí i teroristický Islámský stát jako protivník syrského režimu. Ten se však vymkl svým pánům zpod kontroly a s jeho eliminací má nyní Rusko pomoci.